Reklama

Reklama

Život Ježíše

Trailer

Obsahy(1)

Po deseti letech námezdního filmování na zakázku natočil Bruno Dumont v roce 1997 hraný debut Život Ježíše. Příběh party nezaměstnaných mladíků tvůrce realizoval ve svém rodném městečku Bailleul a ve všech rolích vystupují neherci – z filmu je hmatatelně cítit ospalá atmosféra severofrancouzského venkova. Leitmotivem snímku jsou nekonečné jízdy pětice kamarádů na motorkách po okolních silnicích. Nepříjemně přesvědčivý je Život Ježíše ve zobrazení „rutinního“ rasismu proti arabským přistěhovalcům. Formálně je film ještě hledáním optimálního výrazu, ustanovil ale všechny základní prvky pozdějších Dumontových příběhů: všednodenní nudu bytí, otevřenou sexualitu, násilný zvrat v ději. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (7)

zigy 

všechny recenze uživatele

Nevím, proč si někteří filmaři myslí, že někdo má chuť dívat se na "všednodenní nudu bytí". Francouzský předchůdce Díry u Hanušovic. Tady občas proložené nějakou naturalistickou erotikou. Obyčejní lidé, prý neherci (což není ani poznat). Život v prdeli světa je nuda, a není úniku. A pokud ano, nemáme sílu ani odvahu s tím něco udělat. ()

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Křesťanský (sociologický) film po vzoru Roberta Bressona. (Název filmu je prost religiosního mýtu a hardcore sekvence je tam nevhodná a hlavně naprosto zbytečná). Film ze života na francouzském venkově, kde člověk nic lepšího nečeká a kde ani nemůže v nic lepšího doufat a nihilistická společnost se navrací k barbarskému způsobu života. Film o potřebě milosti a spásy ve světě, která sama od sebe nikdy nepřichází. Nebo také film o touze po radikální společenské změně. Ani jednomu nedává žádnou naději. Produkce: 3B Productions ()

Reklama

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

Téma ťažká hoci vo Francúzku aktuálnejšia než hocikedy predtým. Snímka zachytáva skupinku takmer dospelých mladíkov ktorý sa bez práce pofľakujú na svojich mopedoch. Malebné predmestie severného Francúzska, zachytáva hmatateľný konflikt medzi hrdými domorodcami a prisťahovalcami. Tento konflikt však priamo v snímke nevyústi do krvavého konfliktu skupín, no dodá grády a odvahu mladíkom ktorí by sa radi porátali s jedným konkrétnym arabom. La Vie de Jésus má veľmi pochmúrnu atmosféru. Sála z toho depresia a bezvýchodiskové situácie dokážu diváka utrápiť. No na druhú stranu, ma snímka nedokázala udržať pozorného po celý čas a ani postavy mi neboli vôbec sympatické, ani len jedna. Veľké finále na ktoré som čakal nakoniec nesplnilo moje očakávania.. Preto 3*. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Režisér má zmysel pre svojrázny humor nielen v názve filmu, ale aj v zdanlivo vážne pôsobiacich scénach. A tak nekonečné jazdy miestnych poflakujúcich sa mladíkov na motorkách či na vyspravenom autiaku pôsobia veľmi živo a srandovne. Napriek tragike jednotvárnosti a choroby jedného z hrdinov, spôsobujúcej jeho občasné vykydnutie sa na asfalt alebo do priekopy. Pri pohľade na monotónnu krajinu plnú zvlnených polí, ciest a stĺpov povie jedna z postáv: "Aký nádherný výhľad". A pri tomto obmedzení krajiny, v ktorej sa postavy pohybujú, nastáva aj obmedzenie rasové. V ňom je každý Arab automaticky za zlého, nech robí čokoľvek. Silný debut. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

....aneb Quinquin z devadesátek bez divné mysteriózní detektivní linky a s menším počtem retardovaných postav. Já a Bruno Dumont si prostě vůbec nesedíme a jelikož jsem ho nechtěl odsoudit jen na základě dvou dílů jedné minisérie, potřeboval jsem si to potvrdit nějakým filmem a taky že potvrdil. Nihilismu jsem neholdoval nikdy a vždycky mi tenhle postoj přišel dost zkratkovitý a Dumontovu stylu humoru jsem taky doposud nepřišel na chuť. Asi dvakrát jsem se tu uchechtl, stejně jako u Quinquina, ale tím to tak končí, opět mi ten humor přišel takový, jako kdyby se buran pokoušel vysmívat se všem buranům (chápej celému světu) strašně buranským humorem. I když tady se ty scény často snaží tvářit vážně a je mi to sympatičtější než v Quinquinovi, kde šlo jasně o fór, ale tady je to jen takový metahumor. Bavilo mě to zpočátku, ale jak jsem pochopil na čem stojí Dumontův styl a o čem to celé bude, začínalo mě to čím dál tím víc nudit, protože vše byly jen různé variace již jasné myšlenky, která je jen stále více bez jakéhokoli východiska a naděje. A název jsem, přiznávám, nepochopil a ani netuším, jestli v tom hledat nějaké křesťanské odkazy nebo jestli se náhodou nejedná o jeden z těch "křesťanských" filmů, kde není Boha a všechny postavy ho neustále volají, i když nikdy nepřijde. Ale co už, Bruno Dumont jde prostě mimo mě, byť někdy v budoucnu mu určitě šanci ještě dám - jednak teď prý točí sci-fi, ale mimo ní mám také v Chci vidět Twentynine Palms, které už naštěstí nevypadají jako příběh z maloměsta, takže bych se v tom možná dočkal jiného Dumonta než jakého zatím znám. Tady kladně hodnotím ale jen kameru, herecké výkony a Dumontovu až fetišticky-puntičkářskou zálibu v tom mít své postavy co nejvíc ujeté včetně detailů, např. ty přehnaně žluté zuby. Něco takového se opravdu jen tak nevidí... 2* ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama