Temný případ

Začalo to rituální vraždou ve třtinovém poli, které se stalo zrůdným jevištěm. Satanistický vrah chtěl, aby zohyzděnou dívku našli. A pořádně si nad ní zadumali. Dva detektivní borci, svérázné nátury. Jeden totální cynik, osudem zdrcený realista, uzavřený do sebe, filosof, magor s IQ sakra vysokým a úšklebky tak lišáckými, až by měl očekávat hnedka jednu do zubů, druhý otec od rodiny, poměrně uvědomělý, nicméně nesvědomitý coby otec i manžel, který tak trochu pije. A je tak trochu vesnickým balíkem. Dominantní a stěžejnější pro příběh je první zmiňovaný (Matthew McConaughey), už jen proto, jak je jeho postava mnohovrstevnatá a také se stane tou, která je v jednu chvíli jednou z podezřelých. Dlouho neměl seriál tak silnou a bizarní postavu. Samozřejmě Woodyho Harrelsona lehce zastiňuje, ale i ten je dokonalý. Je nicméně s podivem, hlavně je to ale výborná zpráva pro diváky, jak se McConaughey vymanil ze škatulky opálených hezounů z průměrných romantických komedií, a jak geniální role (Vlk z Wall Street, Zabiják Joe, Klub poslední naděje, Bahno z Mississippi) se k němu nyní dostávají. Máme tu velmi zdařilé úvodní titulky, perfektní soundtrack a pak policejní výslechy obou hlavních hrdinů, díky kterým se dozvídáme o tom, co se dělo v roce 1995. A tahle honička za louisianským vrahem trvá s pauzami celých sedmnáct let. Máme tu výbornou výpravu (průmyslové lokace, nekonečné lány polí), máme tu nesmírně pestré spektrum postav, dynamičnost i na první pohled „vyplňovacích“ (přesto výborných) scén, máme tu kouzelné dialogy, nejednoznačné charaktery, vývoj postav. A ta atmosféra. V průběhu osmi vyrovnaných epizod přijde několik vrcholů – jak dialogových (třeba rozhovor v baru poté, co Marty ztropí scénu v nemocnici, když manželka přijde na jeho nevěru), tak plných napětí (kdykoliv pánové vytáhnou bouchačky). Za ambiciózním seriálovým projektem stojí poměrně mladé duo Cary Fukunaga (Jane Eyre) a scénárista Nic Pizzolatto. Díky nim si budeme leckdy lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, samozřejmě ale mohli být místy k divákovi vstřícnější (přiznám, že jsem se někdy ztrácel). I tak velmi solidní čtyři hvězdy!! (21.06.2015)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Esence filmové dokonalosti a bezchybnosti s vizuální formální stránkou. Celou stopáž přimrazený ke stoličce hltající každou sekvenci seriálu. Vraždy jsou bezesporu součástí příběhu, monology neuvěřitelné, dialogy do kosti vydřené, postava Rusta (Matthew McConaughey) nadpozemská (oscarový výkon, od kterého jsem nemohl spustit oči). Dokonalý seriál kterému chybí jen jedna vada na kráse, fincherovská černota, která by vyrážela dech a diváka by vtlačila do nejhlubší deprese (Se7en). (11.07.2015)

Sezóna 1: Harry Hole v Louisianě. Tak skandinávská detektivka, jak jen je to na americkém jihu možné... Po všech osmi dílech konstatuji toto - nejlepší existenciální detektivka této dekády! A hlavně je to celý jenom jeden příběh. Ten nejstarší. Světlo proti tmě. Bravurní počin... Sezóna 2: Kalifornie. Všechno je jiné, s první sérií není takřka žádná formální a rozhodně ne žádná obsahová provázanost. Místy to vypadá jako další řada The Killing. Ale je to opět dokonalé. Atmosferické, chmurné, depresivní. Strhující herecké výkony, vynikající temný hudební podkres (a úvodní znělka!), uhrančivá urbanistická dopravní intermezza, neonoir v té nejlepší podobě... Sezóna 3: A znovu je všechno jinak, tentokrát v hlavní roli ,,smutného detektiva" černošský policista, takže série má i hlubší rasovo-historické pozadí, geniálně zvolená forma narativně rozdělující vyšetřování hned do tří časových rovin, mezi nimiž se dějová osa velmi nezvykle proplétá, roli navíc hraje senilita a stářím poznamenané fungování paměti a mozku hlavního hrdiny a vůbec rastr, skrz nějž se každý člověk zpětně dívá na události svého života a upravuje si skutečnost k obrazu svému, což mi něčím připomnělo skvělý Ishigurův román Malíř pomíjivého světa... Sezóna 4: A touhle sezonou tvůrci tenhle projekt pravděpodobně zařízli...vzniklo cosi jako Velmi křehké vztahy na Aljašce...genderový aspekt tuhle doposud skvělou kriminální sérii ve 4. řadě zabil... Série 1: 100 %, Série 2: 90 %, Série 3: 90 %, Série 4: 40 % (06.03.2014)

Po hodně dlouhé době se mi stalo, že jsem si seriál vysloveně užil. Stačila jedna série, abych si uvědomil, že nad příběhy se stále dá dumat...a to i přesto, že vlastně podstatnou část toho příběhu Vám tvůrci nemají problém sdělit hned na samotném začátku. Temný případ ale vládne příběhem a jeho atmosférou. Ačkoliv se na první pohled zdá samotný příběh vcelku klasickou zápletkou, jeho vyprávění je tak dokonalé, že se mi ihned zarylo do paměti. A nejenom právě díky samotnému příběhu, ale, a to především, díky hlavním rolím, které naprosto dokonale předvedl Matthew McConaughey a Woody Harrelson. Líp jsem je snad hrát ještě ani neviděl. Každopádně právě díky ním se z tohoto seriálu stal jeden z nejintenzivnějších seriálových zážitků, co jsem kdy zažil. (13.03.2014)