Temný případ - Série 2

Tak je to jistý. Nic Pizzolatto je v současnosti nejlepší scenárista detektivních příběhů. Odvyprávěných košatou formou, s mnoha dějovými linkami, které se nakonec dokonale spojí. Přitom ani nezapomíná na jímavé osudy jednotlivých postav (Farrell a jeho vztah k synovi!). Ta atmosféra odcizené průmyslové konglomerace, přímo stvořené pro kriminální delikty, byla k nakousnutí. Episoda 6 – návštěva v bordelhousu pro zámožné – měla skoro až hororový nádech. A herci? Fantastičtí byli všichni, všichni do jednoho, ale stejně bych vyzdvihl dva – Taylora Kitsche, kterému bych přál mnohem více hereckých příležitostí a pak Vince Vaughna, jehož mnohotvárná tvář seděla té nejednoznačné postavě mafiána jak prdel na nočník. Ten ať už hraje jenom vážné role, slušej mu. (01.04.2016)

Druhá serie je scénaristická základní nebo spíš rovnou zvláštní škola. Nezáživný, nudný, přehršle postav, každá se svým mnohdy naprosto neřešeným příběhem překrývá kriminální linii děje, vše působí nepřehledně, šité horkou jehlou jakoby honem, honem, dokud maj diváci v paměti jedničku. Kdo zvolil na castingu Vinceho měl by si dát facku. Sledování druhé serie bylo utprení. Jednička pro mě navždy zůstane kultovní pětkovou klasikou, který druhá série může leda tak lešttit boty. (01.07.2018)

2.Séria má výborných hercov ako je Farrell, McAdams, Vaughn, či dokonca Taylor Kitch čo to dá ale na druhú stranu zas príšerných priemerných režisérov na čele s Justinom Linom. Tam to teda trpí rapídne, detektívny príbeh prevažne vyznie tak polovičato, nežistne skoro až sucho, grády tomu dodá len spomínané herecké obsadenie. Nie-happyend záver to dáva až nečakane dosť dole, tam to dosť škodí. Sklamanie. /65%/  (07.11.2021)

Bolestivá hutná atmosféra míchaná z vnitřních a vnějších ran, apokalypsy morálky a vztahů, vyrostlá i z alarmujících hereckých výkonů i z pera Nica Pizzolatta. Přes podstatně nižší procenta oproti první sérii se jedná pořád o výjimečný seriál, který doplácí jen na prvotní namlsání. U mne však ne. 5*. (07.12.2015)

Na příběh Martyho a Rusta začal padat prach, který pomohl ukázat, že se sice jednoznačně jednalo o atmosférickou podívanou, ale o přelomový okamžik seriálové historie určitě ne. Proto je dobře, že se začíná ve zcela odlišném prostředí urbanistického Vinci. Politici i policie tu rádi dostávají občasný dolar bokem, řetězec erotických služeb vesele bují a vůbec tu na každém kroku něco smrdí. Až smrt jednoho z místních hlavounů spustí řetězec událostí, na jehož konci zůstane pár mrtvých – a možná i něco navíc. A řetězec je to zajímavý, takže o to víc mrzí, že stejně jako minule nechybí hlubokomyslně cílené dialogy, které ale bez McConaugheyho specifického charakteru (a hlasového projevu) postrádají smysl a působí jako špatný vtip. Navíc akční scéna v závěru čtvrté epizody nutí přemýšlet, jestli je přítomna vážně jen kvůli tomu, aby překonala legendární přestřelku ze stejného dílu řady minulé. Co je ale naštěstí obráceně, to je gradace. První sezóna začala ve velkém stylu, aby ve finiši trochu vyšuměla. Kalifornská anabáze místo toho klame tělem, kdy se pět hodin zdánlivě nic neděje a pak, ve chvíli, kdy netrpělivější diváci celé snažení dávno vzdali, nasadí smrtící atmosféru tepajícího nepřátelského prostředí a skrz dokonale fungující finále ospravedlní i úvodní rozvláčnost. Poté, co každý ještě nedávno hrnul na McConaugheyho veškerá herecká ocenění, zaráží mě, že je ticho po pěšině po výkonech proti typu obsazené Rachel i bezchybného ztroskotance Farrella, který si s cigaretou a panákem během pár vět uzmul životní roli. Zkrátka a dobře je Detective příběhem i seriálem plným rozporů. Zatímco po osmi dílech to vypadalo, že je pro každého, po šestnácti už proti sobě štve několik táborů. Pro mě je ale zárukou (specifické, ale nezpochybnitelné) kvality. (14.01.2019)