Tvůrci:
Nic PizzolattoHrají:
Mahershala Ali, Stephen Dorff, Carmen Ejogo, Scoot McNairy, Ray Fisher, Sarah Gadon, Michael Greyeyes, Mamie Gummer, Emily Nelson, Jon Tenney, Rhys Wakefield (více)VOD (1)
Epizody(8)
-
The Great War and Modern Memory (S03E01)
-
Kiss Tomorrow Goodbye (S03E02)
-
The Big Never (S03E03)
-
The Hour and the Day (S03E04)
-
If You Have Ghosts (S03E05)
-
Hunters in the Dark (S03E06)
-
The Final Country (S03E07)
-
Now Am Found (S03E08)
Obsahy(1)
Oceňovaný seriál Temný případ se vrací na HBO se třetí řadou, která se točí kolem nové kauzy a pyšní se impozantním hereckým obsazením. Mahershala Ali ztvárňuje postavu vysloužilého detektiva Waynea Hayse, který je už pětatřicet let sžírán případem zmizení dvanáctiletého chlapce a jeho desetileté sestry, k němuž došlo v arkansaském městečku West Finger. Zatímco stárnoucí Hays, jemuž začíná selhávat paměť, prochází podrobnosti svého vyšetřování s producentem dokumentu o tomto skutečném zločinu, je nám umožněno nahlédnout nejen pod pokličku případu, ale i Haysovy minulosti. Sledujeme události v roce 1980, kdy došlo k vraždě, a v roce 1990, kdy šokující objev znovu vyvolal o tento děsivý případ zájem. Skrze vzpomínky poznáváme klíčové postavy jako jsou Roland West (Stephen Dorff), Wayneův partner v době vraždy, učitelka a spisovatelka Amelia Reardonová (Carmen Ejogová), stejně jako okresní úředníci, agenti FBI, členové rodiny a podezřelí. Každá z osmi epizod poodkrývá další kousek skládačky toho, co se oné osudné noci v roce 1980 stalo, a zároveň odhaluje, jak tato událost ovlivnila tolika lidem život. (HBO Europe)
(více)Recenze (219)
„CO KDYŽ NÁS NĚKDO CHYTÍ?“… „JSME STAŘÍ A ZMATENÍ!“… /// Návrat ke kořenům… budiž. Jednička byla opěvovaná, takže se to samo nabízelo. Teď jen příběh… - není tak špatnej. Takže spolu s „vohraným“ tempem … nakonec dojdou všichni ke zjištění, že i těch „jen“ osm dílů je vlastně moc. Úplně nejvíc z toho číší síla parťáctví. Temnota duše? Ano, ale až na konec. Dávám 3*! Nevodhadnutá dýlka a finále, který nevyrazí dech! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým znakem je modrá spirála. 2.) Mám svůj nevyřešeném případ. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Velmi oceňuji, že třetí řada Temňáku se vrátila, alespoň co do atmosféry spíše k první. Tvůrci do hodili opět do tří časových rovin, ale až na jednu vjímku to perfektně drželi v mantinelech. Herecky to bylo dobře odehrané i když na tandem Matt + Woody nebude mít asi nikdo, ale fakte je, že oni hráli filmově mnohem zajímavější postavy. Moc se mě nelíbilo příliš prostoru věnovanému soukromí Wayne hlavně ta milostná line, tu bych zastřelil a nulový prostor pro soukromí Rolanda, nepůsobilo to příliš dobře v kontextu že ve spoelčných scénách byli minimálně rovbnocený partneři. Celou serii prožíváme pohledem deketivů až na jednu scénu (Tom ) , to jsem moc nepochopil proč. Ještě je zajímavý, že v posledním časovým pásmu trpěl hlavní hrdina výpadkama paměti jak krává, ale přitom si pamatoval si z minulosti pamatoval i co a kde chlastal před dvaceti lety. SKončit to o deset minut dřív, tak to označím, že super geniální konec, takhle to šlo moc na gumu. Ovšem tyto výtky neměné nic na faktu, že jsem si temňáče místama vysloveně užíval. Nevím, který ze dvou kameramů se podílel na většině zaběrů, ale klobouček. ()
Bože, to bolo také prázdne! Riedka, triviálna zápletka, ktorá vystačí tak na 2-hodinový film, nabubrelá cez tie časové línie (ktoré sa rozplynú do ničoty, najmä vzťah so ženou a to interview), ale celkovo vlastne nedotiahnutá, nevyhrotená, nenavrstvená. Úplná banalita, ktorá sa tvári ako niečo zásadné. Ali tam celý čas serie náhrobky, ale žeby okrem toho podával nejaký výraznejší výkon, to ani nie. Dorff mohol zostať v zabudnutí, ničím tu neprispieva. Atmosféra tam je, ale postupne sa rozplynie v tej neschopnosti zaujímavejšie rozvinúť zápletku. Slabšie ako druhá sezóna a výrazne pod úrovňou tej prvej. ()
Třetí série Temného případu je rozhodně lepší, než druhá série, ale nedosahuje temnosti, jako v první sérii. Na druhou stranu tu má ale zase zajímavější průběh vyšetřování. To se totiž odehrává ve třech časových rovinách a ty se bombasticky provázejí. Nejhezčí to je v momentech, kdy se časové linie provázejí v jedné scéně. Na to je radost pohledět. Nicméně i herci byli zajímaví a dobře celý seriál doplňovali. Stephen Dorff a Maharshala Ali je dobrá dvojka. V obou případech si na ně herecky ještě zvykám, ale v případě Temného případu si nemohli udělat lepší reklamu. Když se HBO bude držet v podobném tempu, budu spokojen. Temnosti by ale klidně mohli do příště zase přidat… ()
Všechna klišé krimošek pěkně pohromadě. Ano, včetně jistoty "hodit to na vesnickýho blba". Atmosféra ne/patrná. (3,5*) P. S. Úvodní píseň tentokrát není ani trochu epic :( ()
Snaha o co nejširší záběr se trochu míjí účinkem. Zprvu vítané osvěžení v podobě vietnamských dozvuků vyvane ve chvíli, kdy se Wayne o válce baví snad s každou mužskou postavou, stejně tak linka zkoušeného manželství nikdy nedosáhne uspokojivé katarze a většinu konfliktů jen nesměle přetřese. Případ z West Finger bych tak rozhodně zařadil za dva jeho předchůdce, byť ne dramaticky. Ali a Dorff totiž se sveřepým výrazem s přehledem utáhnou celé vyšetřování (jakkoli je Pizzolatto i tentokrát vysazený na odhalování point z nefér dějových směrů) a i potřetí, byť už chvílemi za hranou únosné formy, nechává zahrát koncept detektiva, který desítky a desítky minut bloudí, hledá, nahlíží a pak teprve možná něco nachází, nedej bože odhaluje. Trpělivost mi neodešla s formátem, jen s investovaným časem osmi hodin do jednoho toulání. Dál bych už v této podobě štěstí určitě nepokoušel. ()
Pri prvej sérii som sedel ako prikovaný. Druhá ma zaskočila tým, že bola úplne iná, ale mne sa páčila. Nica Pizzolatta nikto nemohol viniť z kopírovania. Paradoxne ale práve za to sa na jeho hlavu zniesla obrovská dávka kritiky; ľudia proste chceli vidieť skôr niečo, ako bola prvá séria, než niečo, ako bola druhá. Nic sa zľakol (resp. bol k tomu prinútený?) a tak sa tretia snaží byť kópiou prvej. Mne by to nevadilo. Čo mi vadí, je to, že ostalo pri snahe. Tretia séria je fádna, miestami nudná a akási, čo ja viem... nezáživná? Ústredná dvojka detektívov je fajn (viac asi zábavný Stephen Dorff, hoci Mahershala Ali je zrejme kvalitnejší herec), ale na McConaugheyho s Woodym Harrelsonom sa nechytá ani omylom. Hlavný prípad je najnudnejší zo všetkých troch sezón, vôbec ma nezaujímalo, ako to vlastne celé bolo (preto som bol zaskočený koncom, ktorý na mňa hlboko zapôsobil). Tešil som sa na atmosféru temných amerických lesov, ale aj tu som ostal sklamaný, v podstate tu žiadna nie je a vyzeralo to ako lesík za vaším činžiakom. Bavilo ma skákanie medzi troma časovými rovinami (a vlastne je ich tam ešte viac, ako pozornému oku neujde). Najlepšími scénami sú paradoxne manželské etudy, kedy sa príšerne zraňujú ľudia, ktorí o sebe vedia všetko a práve preto poznajú najcitlivejšie miesta toho druhého. Napriek sklamaniu je tretia sezóna dobrou príšerného zločinu, ktorý rozložil rodinu... ktorá bola pekne rozložená už dlho predtým a on to vlastne len dorazil do konca. ()
Řemeslně libovka, mistrovská práce v prolínání časových rovin a od začátku máte jasno, že to jde svou vlastní cestou a přesto ve stopách S01, že tohle prostě JE True Detective. Stejně se vyplatí odprostit od Martyho a Rusta, nebýt tupá sračka (x), obrnit trpělivostí a zbavit se očekávání vyloženě kulervoucích momentů, jen hezky naladit se na vlnu, vnímat nuance, užívat si konzistentní kvalitu a styl. 85% ()
Druhá řada seriálu se po zjištění, že a) novému případu nebudou kralovat Marty a Rust coby miláčci publika, b) atmosféra se bude lišit, setkala s rozpaky, které se rychle měnily v kategorické odmítnutí. Považuji to za jednu z největších nespravedlností televizního průmyslu, protože po mém soudu kalifornská řada zalitá sluncem a zamořená korupcí a rozkladem systému byla skvělá a bez spojení s kultovní první řadou by brána jako samostatný projekt sklidila nepoměrně vřelejší přijetí. Nicméně stalo se a Pizzolatto byl postavený před požadavek navázat stylem a atmosférou na jedničku a zároveň si umělecky nezadat a nestvořit pouhou kopii. Po stránce scénáře může být spokojený. Emoční stránka funguje perfektně a znaky typické pro True Detective, tedy zaměření na psychologii postav, atmosféra "znejistění", temnota v lidských duších i skutcích a prolínání časových rovin, zůstaly zachovány. Třetí řada osloví svým komornějším, intimnějším charakterem spíš typ diváků, co to nepotřebují mít nakrvavo a efektní. Z ponurého, pomalého vyprávění vybočí seriál na jediném kratičkém úseku; sériové vrahy, ďábelské psychopaty a akční souboje byste tu hledali marně. Co oproti předchozím řadám trochu selhává, je režie. Po slibném úvodu ztrácí dech a záhy přechází do rutiny. Po celou dobu jsem měl pocit, že se tentokrát dívám na čtyřhvězdičkový kousek, ale rozuzlením mě ten parchant a manipulátor Pizzolatto opět dostal tam, kde mě chtěl mít. Sice je to subjektivně slabší než předcházející řady, ale s ohledem na charaktery a jejich osud nemohu jinak. Celkový dojem: 90 %. ()
První polovina na mě působila, jako by se Pizzolatto nasral na diváky, co žehrali, že dvojka není jako jednička, a vzal jedničku přes kopírák a narval jim ji do chřtánu. Zase dva rozdílní poldové, kteří ve třech časových rovinách pátrají po zmizelých dětech, zase jejich výslechy po letech, zase působivá přestřelka v půli série... A až do té přestřelky to nebylo špatné, ale vlastně mi to bylo dost ukradené. Od přestřelky to ale dostalo slušný drajv a našlo se pár silných scén, včetně zajímavého zakončení, částečně ponechaného na divákovi. Případ je triviální, ale znepokojivou atmosféru má a lehce ho ozvlášťňují nápadité přechody mezi časovými rovinami. Navíc tady nejde o samotný případ, ale o to jak se promítá do vztahů vyšetřujícího detektiva (který je velmi dobře napsaný i zahraný Mahershalou Alim), jeho parťáka a manželky. ()
Pizzolatto klasicky šest dní tvořil a sedmý den odpočíval, ale tentokrát si to volno neměl brát. Možná mohl během neděle najít režiséra, který by historkám z Ozarks dal méně rutinní charakter (Sackheim od třetího dílu nijak nepřesvědčil) či trošku „oživit“ linku partnerského dramatu, která osvědčenou formuli z první série zbytečně rozmělňuje. Poslední záběr, kdy Wayne Hays vkráčí do neznámého temného prostoru (vietnamské džungle), měl symbolizovat to, co jej po zbytek života čeká. Škoda, že se to tam nepodařilo úplně dostat, nicméně jsou tam drobné radosti jako vzkříšení upíra Dorffa či přítomnost věčného plamínku naděje. Není to zkrátka excelentní jako první dvě série, je to už „jen“ dobré.. ()
Další případ rozvětvený do tří časových rovin. Pizzolato už ví že experimentovat je potřeba jen trochu a skládá příběh spíše o partnerství než o mrtvolách. Dvě ztracené děti, lži a peníze v hlavní roli. Aliho Hayes je skvěle zahraný a ještě lépe napsaný. Drsňák, který nechtěl nic a to nic ho dovedlo ne k posedlosti, ale k životu, který pomalu ale jistě zapomíná. Prolnutí časových rovin patří k nejsilnějším momentům seriálu (Vietkong v pokojíčku!). Vrací se i kvalitní konverzace v autě a partnerské hádky, které tebou do živého. Na můj vkus je to zbytečně moc tlačené do černa, ale to holt dneska frčí. Konec je znovu realistický, ale protentokrát docela příjemně. Temný případ stále platí za kvalitu, na kterou se vyplatí počkat. ()
Jakožto člověka, který si druhou řadu velmi užil, mě trošku zklamalo, že se poněkud zpátečnicky vrátili ke způsobu vyprávění z první série, ale chápu, že to po neúspěchu předchozí řady muselo být produkční peklo a byl jsem rád, že se True Detective vrátil, navíc s Alim. Jenomže, HBO odvysílalo první dva díly za sebou, hned po prvním jsem měl chuť si dát další, a tím to skončilo. Dál se to neskutečně táhlo, scénař a zvraty (ani v posledním díle) mě nikterak nebavily ani nepřekvapily a do druhé půlky série jsem se musel vyloženě nutit. Nejen z mé zásady dokoukávání, ale ten příběh prostě chtěl uzavřít. Až na dva díly, kde jsem se poměrně dobře bavil, velké zklamání, po tomto už čtvrtou řadu nechci (a vzhledem ke sledovanosti jí nejspíš nedostane nikdo; disclaimer, nakonec to trvalo pět let). ()
Vietnamskí vojaci v akcii a rasový motív hodili tretiu sériu do buriny. ()
Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015 (včetně setkání staříků po letech). Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali je skvělou volbou, cynický blonďák Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky. Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, jenže pak se to celé zadrhne! V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme do finále, řada momentů je utahaných a prakticky bez emocí, omáčky je hodně. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc schází pořádná zápletka. Napětí nebo moment překvapení v závěrečné epizodě úplně chybí. Celkově tři až čtyři hvězdy. ()
Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ ()
Koho by kdy napadlo, že za nejsmutnější Temný případ bude platit ten o smrtícím mixu PTSD a roztroušené sklerózy očima pacienta, který se svými vnitřními démony odmítá na stará kolena bojovat ve špitále. První řada okultní thriller, druhá akční krimi a třetí policejní drama. Žeru to. ()
Brilantní kriminální alegorie rozvětvená do tří časově paralelně retrospektivních rovin... Nic Pizzolato stále umí. ()
3. séria - 85%. Prvá séria ostane asi už najlepšia, no táto tretia ma bavila viac ako druhá. Veľké plus patrí hereckému obsadeniu na čele s perfektným Mahershala Alim a Stephenom Dorffom. Pre mňa najlepšie duo detektívkou a veľké plus na tretej sérií patrí pravé ich postavám. Čo sa týka samotného príbehu, tak Pizzolatto vie ako upútať pozornosť a dokonalo mu to vychádza aj v tretej sérií (dusná atmosféra opäť nechýba). No najviac, čo ma bavilo a čo oceňujem bol strih filmu, ktorý skáče medzi 80-90 rokmi a neskôr sa odohráva už v súčasnosti. Pred finále sa tak začnú v príbehu uzatvárať všetky dejové linky a nakoniec to do seba všetko pekne zapadne. Ak by som mal niečo vytknúť, čo mi trochu kazilo zážitok, tak niekedy mi to prišlo zbytočne rozťahané a dlhé a kludne by som si tento príbeh vedel dať aj v 6 dieloch. Finále nič šokujúce neprinesie, no tak či tak ma bavilo a som spokojný s tým ako to skončilo. ()
Vari vari: Nečtěte tyhle moje osobní poznámky dál nikdo, kdo jste to ještě celé neviděl. *** Fingovaná ztráta paměti jako geniální nápad, jak si vyřešit případ svého života a ušetřit všechny milované toho, aby za moje chyby a přehmaty trpěli víc, než už tak musí. Detektivka, která je ve skutečnosti učebnicí rodinného a partnerského života, jehož nejšťastnější a nejdelší část se odehrává od chvíle, kdy Wayne případ řešit přestane - a proto z ní také uvidíme za celou sérii jen dva záběry (první dojemná scéna, jak odváží svoji milovanou dceru na univerzitu, druhá, jak se přijde na manželku podívat do školy, když ona už zase předčítá básně svým studentům). *** Není náhoda, že Wayne se potřetí k případu vrací až ve chvíli, kdy jeho žena zemřela a obě děti jsou dospělé a žijí samy, a není náhoda, že právě tehdy jej "postihne ztráta paměti", díky které mu prochází, co by jinak musel pracně vysvětlovat. Klíčová je scéna se synem - když mu na základě životní zkušenosti poradí, aby se své ženě nesvěřoval s něčím, co ona vědět nepotřebuje, jen proto, aby se jemu ulevilo od výčitek. A pak ta závěrečná, kdy mu sám předá papírek s adresou Julie a Lucy, aby mu došlo, že dobře věděl, kde byl. A samozřejmě ta, kde se oba manželé dohodnou, že to důležité mezi nimi nenechají pokazit vnějšími okolnostmi (případem) a oba se rozhodnou k novému začátku a prožijí šťastný rodinný život. Když Wayne nakonec případ vyřeší, potvrdí se mu, že se rozhodl správně, protože je to právě fungující partnerská láska a fungující rodina, v čem najde Julii šťastnou i proto, že její případ dál neřešil - jak mu řekl tehdy v lese Hoyt, když po ní budete pátrat dál vy, jiní lidé budou nuceni pátrat po ní také, a ona nikdy nebude mít klid, ale v opačném případě vám to můžu téměř zaručit. Wayne se rozhodl potlačit ješitnost a vsadit na rodinu a manželství (nikdy nepůjdeme do postýlek bez mám tě rád) - na rozdíl od svého partnera, kterému zbyla po celou tu dobu zahořklost z nepochopení, chlast a láska oddaných psů - a už nikdy svého rozhodnutí nebude litovat. Zvolil správně. *** Příběh je to na interpretaci dost složitý a nebylo jednoduché ho scénáristicky odvyprávět a párkrát se stalo, že mi tvůrci nechtěně zamotali hlavu víc, než bylo potřeba. Například všemi těmi náznaky, že mezi Waynem a jeho dcerou Rebeccou došlo k nějakému hrozivému rozkolu, takže ona se tam nechce vracet a nechce ho vidět, právě jeho milovaná dcera, když právě pro lásku kvůli svým dvěma dětem a výjimečné ženě ze sebe, vzteklého rapla a vybíjejícího se lovce divočáků se vzpomínkami na Vietnam, udělal jiného, mnohem lepšího, laskavějšího a trpělivějšího člověka - bez kariéry detektiva. Nakonec ale tahle linka, která mě nutila rozvíjet i dost šílené teorie, vyjde téměř naprázdno. Ale jinak musím přiznat, že mě oproti první sérii, která svému narativnímu potenciálu nakonec ani trochu nedostála, trojka dostala úplně opačně. Nejen svojí umnou propracovaností, ale i silným příběhem o smyslu života, důvodech nabývání životních zkušeností a síle vztahů, které tak či onak překonají čas (povím ti příběh, jméno toho příběhu je čas, ale pamatuj, že je nesmíš nikdy vyslovit). *** () (méně) (více)