Buena Vista Social Club

Coby dokument, ne zas tak dokonalé. Ale ta hudební složka je perfektní a vidět při tom ty dědoušky, jak to i devadesáti letech dávaj s neuvěřitelnou lehkostí, je prostě krása. Všichni to jsou páni muzikanti tělem i duší. Dozvídáme se, že všichni hrají od dětství a hudba pro ně znamená vše. Na diktaturou zmítané Kubě to platí podlě mě dvojnásob. Dokument se postupně věnuje každému muzikantovi. Postupně se představují a Wenders pak vždycky vyhmátne nějaké to jeho sólíčko. Nejlepší částí jsou samozřejmě koncerty, z těchhle pánů totiž čisí pozitivní energie na sto honů daleko. Pro lidi, co milují hudbu bude velká zábava na to koukat, ale i ostatní snad nebudou zklamaní. Já si to užil vrchovatě. (07.11.2008)

Americký multiinstrumentalista Ry Cooder vymyslel a zorganizoval projekt, ve kterém znovusestavil legendy kubánské tradiční hudby a Wim Wenders o tomhle projektu týkajícím se geniálního seskupení natočil dokument ... a tak vznikla (alespoň v ranku world music) legenda - Buena Vista Social Club. Je to archetyp, čistá krása a esence hudební i životní vitality, renesance těch nejlepších časů kubánské historie a vlastně ... oslava života! Smrt politice, ať žije hudba! ... Vivat La Cuba!!! Buena Vista Social Club... (05.06.2007)

Není to špatné, ale že bych to musel vidět vícekrát, to asi ne. Chvílemi se mi líbila i hudební složka, byť pravý význam textů (pokud byly přeloženy přesně) zřejmě neznali ani jejich původní autoři. Ocenění Oscarem mi přijde tak nějak ne zcela na místě. Ne snad, že bych znal nějaký lepší dokument z roku 1999, ale než dávat cenu jednookému mezi slepými, tak to raději nic. Nicméně, pokud bych ten film sledoval v jiném rozpoložení, a ne po strašlivé pařbě a s ještě strašlivější kocovinou v hlavě, mohl by můj názor být více příznivý. :) (09.10.2002)

Koho by nechali v klidu tihleti vitální staříci - i s devíti křížky na krku - kteří nejen své muzice rozumí stejně jako vlastní zemi. Atmosféra zlatého věku Kuby z přelomu minulého století z dokumentu přímo vyzařuje a pánové jako Ferrer či Gonzales si zaslouží úctu všech milovníků jakékoli - ale především dobré - hudby. (20.08.2005)

Skvělý dokument o odcházejícím světě legend kubánské hudby v čele s dnes již zesnulým Ibrahimem Ferrerem, který zemřel loni v srpnu ve věku 78 let. Díky tomuto nadmíru záslužnému, doslova objevitelském počinu pánů Coodera a Wenderse jsme mohli téměř na poslední chvíli nahlédnout do osudů a hudby téměř zapomenutých >soneros< , typických kubánských muzikantů, dnes na sklonku života živořících v jednom z posledních komunistických >rájů< na světě... Stejně vynikající je i samotný soudtrack. Neučesaně autentická a upřímná hudba s (-: banálními :-) texty ze života, která zasáhne i okoralá blahobytná evropská a americká srdce... - - - P.S. A nakonec je vlastně i jedno, kdeže vlastně stával ten starý dobrý společenský klub... :-) (19.02.2006)