Buena Vista Social Club
-
Buena Vista Social Club
-
Buena Vista Social Club
-
Buena Vista Social Club
Dokumentární / Hudební
Německo / USA / Velká Británie / Francie, 1999, 105 min
V kinech
od:
V kinech
od:
Brouk
Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line...(10.10.2005)
Slarque
Dokument, který mě dokázal zaujmout hudbou, kterou bych normálně rozhodně neposlouchal. Příběhy jednotlivých muzikantů jsou také zajímavé, ale třeba ze stejného soudku mě dokázal více zaujmout Mika Kaurismäki se svými Rytmy Brazílie. Proto se mi pozornost věnovaná tomuto snímku zdá poněkud přehnaná.(12.1.2004)
curunir
Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli.(23.11.2008)
Fabienne
Je úžasné pozorovat skupinu kubánských staříků užívajících si zaslouženou slávu na koncertech v Amsterdamu a v Carnegie Hall, ale ještě úžasnější je pozorovat je doma, jak hrají domino, kouří jeden doutník za druhým a vypráví o svém životě. Nejvíce si musíte oblíbit především Ibrahima Ferrera, který pravidelně obětuje svatému Lazarovi rum ("Když chutná mně, musí chutnat i jemu"). Je neuvěřitelné, že tomuhle vitálnímu muži bylo v době natáčení přes devadesát let. Pobavila mě především procházka po New Yorku, kde hudební legendy z "Ostrova svobody" neuvěřitelně "perlí" ("Myslím, že to bude nějakej prezident" říká jede z nich a ukazuje na figurku Billa Clintona). Texty písní, které zazněly, jsou jednoduché a přesto vypovídají o životě více než mnoho. Stejný pocit jsem měla z dokumentu, nezazněla žádná velká slova a přesto z něj byla cítit velká pravda. Myslím, že to ale nebyla zásluha Wima Wenderse, ale hlavně a především všech těch charismatických osobností...(19.8.2005)
Luqi
Ja musím dať za 5. Aj keď dokument ako taký by si zaslúžil 4, tú 5. dostane Ry Cooder za to, že vďaka nemu svet neprišiel o takúto neuveriteľné skvelú hudbu, z ktorej mám zimomriavky ............ a samozrejme hudobníci, z ktorých veľa , teraz v roku 2009, už nie je medzi nami................Je jednoducho neuveriteľné, že príde nejaký američan na kubu, pozbiera nejakých zabudnutých dedkov - hudobníkov, ktorý leštia topánky, predávajú žreby a chlastajú, dá im do ruky nástroje a oni vybalia takúto hudobnú bombu.............. Zároveň je smutné, že museli na to čakať tak dlho..............(12.1.2009)