Reklama

Reklama

Buena Vista Social Club

  • Německo Buena Vista Social Club (více)
Trailer 1
Dokumentární / Hudební
Německo / USA / Velká Británie / Francie, 1999, 105 min

Obsahy(1)

Známý americký instrumentalista Ry Cooder napsal hudbu již ke dvěma filmům Wima Wenderse: ke snímkům Paříž, Texas a The End Of Violence. Během práce na posledním zmíněném snímku hovořil Cooder často s Wendersem o své cestě na Kubu a o tamním nahrávání s několika kubánskými muzikanty. Po té, co se deska objevila na trhu s názvem Buena Vista Social Club, zaznamenala ihned obrovský celosvětový úspěch. Desky se prodalo několik miliónů a byla oceněna cenou Grammy. V roce 1998 se Cooder vydává opět na Kubu, aby zde nahrál solo album s Ibrahimem Ferrerem Opět za účasti muzikantů, kteří se podíleli i na Buena Vista Social Club, a kteří jsou známí na Kubě jako Super Abuelost či Super Granddads. Wenders jej tentokrát doprovází s malým filmovým štábem, aby zaznamenal práci muzikantů ve studiu a jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu, kde Buena Vista Social Club měli dva koncerty a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (78)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Skvělý dokument o odcházejícím světě legend kubánské hudby v čele s dnes již zesnulým Ibrahimem Ferrerem, který zemřel loni v srpnu ve věku 78 let. Díky tomuto nadmíru záslužnému, doslova objevitelském počinu pánů Coodera a Wenderse jsme mohli téměř na poslední chvíli nahlédnout do osudů a hudby téměř zapomenutých >soneros< , typických kubánských muzikantů, dnes na sklonku života živořících v jednom z posledních komunistických >rájů< na světě... Stejně vynikající je i samotný soudtrack. Neučesaně autentická a upřímná hudba s (-: banálními :-) texty ze života, která zasáhne i okoralá blahobytná evropská a americká srdce... - - - P.S. A nakonec je vlastně i jedno, kdeže vlastně stával ten starý dobrý společenský klub... :-) ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Není to špatné, ale že bych to musel vidět vícekrát, to asi ne. Chvílemi se mi líbila i hudební složka, byť pravý význam textů (pokud byly přeloženy přesně) zřejmě neznali ani jejich původní autoři. Ocenění Oscarem mi přijde tak nějak ne zcela na místě. Ne snad, že bych znal nějaký lepší dokument z roku 1999, ale než dávat cenu jednookému mezi slepými, tak to raději nic. Nicméně, pokud bych ten film sledoval v jiném rozpoložení, a ne po strašlivé pařbě a s ještě strašlivější kocovinou v hlavě, mohl by můj názor být více příznivý. :) ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Americký multiinstrumentalista Ry Cooder vymyslel a zorganizoval projekt, ve kterém znovusestavil legendy kubánské tradiční hudby a Wim Wenders o tomhle projektu týkajícím se geniálního seskupení natočil dokument ... a tak vznikla (alespoň v ranku world music) legenda - Buena Vista Social Club. Je to archetyp, čistá krása a esence hudební i životní vitality, renesance těch nejlepších časů kubánské historie a vlastně ... oslava života! Smrt politice, ať žije hudba! ... Vivat La Cuba!!! Buena Vista Social Club... ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Koho by nechali v klidu tihleti vitální staříci - i s devíti křížky na krku - kteří nejen své muzice rozumí stejně jako vlastní zemi. Atmosféra zlatého věku Kuby z přelomu minulého století z dokumentu přímo vyzařuje a pánové jako Ferrer či Gonzales si zaslouží úctu všech milovníků jakékoli - ale především dobré - hudby. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Coby dokument, ne zas tak dokonalé. Ale ta hudební složka je perfektní a vidět při tom ty dědoušky, jak to i devadesáti letech dávaj s neuvěřitelnou lehkostí, je prostě krása. Všichni to jsou páni muzikanti tělem i duší. Dozvídáme se, že všichni hrají od dětství a hudba pro ně znamená vše. Na diktaturou zmítané Kubě to platí podlě mě dvojnásob. Dokument se postupně věnuje každému muzikantovi. Postupně se představují a Wenders pak vždycky vyhmátne nějaké to jeho sólíčko. Nejlepší částí jsou samozřejmě koncerty, z těchhle pánů totiž čisí pozitivní energie na sto honů daleko. Pro lidi, co milují hudbu bude velká zábava na to koukat, ale i ostatní snad nebudou zklamaní. Já si to užil vrchovatě. ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Docela dost mi vadilo, že jsem se víc nedozvěděl o životě jednotlivých muzikantů, ale jinak velice příjemná podívaná. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line... ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Poslechnout si příjemnou kubánskou hudbu a zapomenout na strasti života. Plus je tu několik fakt zábavných momentů. Protože nejsem fanoušek tohohle hudebního žánru (ve skutečnosti ho jednoduše vůbec neznám), tak to pro mě bylo velmi poučné. A ty hudebníci, kteří byli snad všichni starší 70 let, měli neskutečně moc energie a skvěle jim to šlapalo, na to, že od pěti let kouřili doutníky a pili rum. Velmi zajímavej dokument i pro lidi, kteří s tímto typem hudby nikdy nepřišli do styku. ()

Le_Chuck 

všechny recenze uživatele

Tento dokument sa Vám bude tak páčiť ako veľmi inklinujete k hudbe zoskupenia Buena Vista a vôbec exotickému kubánskemu folklóru. Jednoznažne najzaujímavejšie (pre európana) je pohlaď na komunistickú Kubu cez optiku sociálnej vrstvy, z ktorej vzišla tálo legenda (chvalabohu bez propagandy, je to v prvom rade film o hudbe). A aj keď toto nieje zrovna môj štýl, ku koncu filmu som sa načapal, ako si podvedome vyklepávam do rytmu. Veľmi podmanivo podané. A môj favorit ? Jednodznačne Barbarito. ()

Fabienne 

všechny recenze uživatele

Je úžasné pozorovat skupinu kubánských staříků užívajících si zaslouženou slávu na koncertech v Amsterdamu a v Carnegie Hall, ale ještě úžasnější je pozorovat je doma, jak hrají domino, kouří jeden doutník za druhým a vypráví o svém životě. Nejvíce si musíte oblíbit především Ibrahima Ferrera, který pravidelně obětuje svatému Lazarovi rum ("Když chutná mně, musí chutnat i jemu"). Je neuvěřitelné, že tomuhle vitálnímu muži bylo v době natáčení přes devadesát let. Pobavila mě především procházka po New Yorku, kde hudební legendy z "Ostrova svobody" neuvěřitelně "perlí" ("Myslím, že to bude nějakej prezident" říká jede z nich a ukazuje na figurku Billa Clintona). Texty písní, které zazněly, jsou jednoduché a přesto vypovídají o životě více než mnoho. Stejný pocit jsem měla z dokumentu, nezazněla žádná velká slova a přesto z něj byla cítit velká pravda. Myslím, že to ale nebyla zásluha Wima Wenderse, ale hlavně a především všech těch charismatických osobností... ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Od prvního záběru mi naskočila husí kůže. Záběry překrásné zakonzervované Havany kombinované překrásnnou hudbou byl úžasný úvod do filmu. Pak nám byli představováni jednotlivý hudební mistři, kterým ač je třeba devadesát, působí dojmem čtyřicátníků. Takový Ibrahim Ferrer, jména ostatních se nevybavím, je prostě bombarďák. Fakt. Z toho jak všichni perfektně ovládají své instrumetny se tají dech. Záběry z koncertů jsou prostě něco, co se jen tak nevidí. Neobyčejná energie, kterou tito mistři dávají do své hudby, působí i na neživo. Film ja také pěkně zakončen úspěšným vystoupením v Carengie Hall. Krásná je ta jejich muzika, lepší a inteligentněšjí než naše Bíleé orchideje, a je zásluhou tohoto filmu, že zůstanou tito umělci zachováni i ostatním generacím. ()

Jordan 

všechny recenze uživatele

Vynikajúci dokument. Zručný a kvalitný filmár ako Wim Wenders z TAKEJTO témy nemohol skrátka urobiť nič zlé, žiaden krok vedľa, a presnte tak: vznikol už teraz kultový a legendárny dokument, hovoriaci o ešte kultovejších a legendárnejších ľuďoch a ICH HUDBE. Tí páni sú neuveriteľní. Radosť pozerať a počúvať a otvoriť oči, uši, srdce . . . ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Tento typ hudby je mi tak nesmierne vzdialený, že som mu ani pod nátlakom všetkých známych, ktorí boli z neho kedysi bezhranične nadšení, nedokázal podľahnúť. Skôr ma chytal spánok. A to ho natočil ešte intelektuál a občasný pseudointelektuál Wim Wenders, ktorého diela idú stále mimo mňa. Nemohol by si u mňa šplhnúť radšej nejakým rockovým dokumentom? ()

Max-Wesslo 

všechny recenze uživatele

Když to na začátku dokumentu skupina Buena Vista Social Club rozjede na koncertě v Amsterdamě a Compay Segundo začne skladbu Chan Chan, nevěřili by jste mu ani šedesátku. A tomuto pánovi bylo přitom 91. A pokud si nádhernou úvodní skladbou kubánskou hudbu alespoň trochu zalíbíte, nemůžete se následně nudit. Všichni členové jsou neuvěřitelně čilí a charismatičtí, temperament z nich přímo čiší a jejich chuť do života je nekonečná. Tradiční kubánský doutník v zubech a kytaru v ruce je možno vidět nesčetněkrát. Koncert v podání těchto vynikajících hudebníků musí být nádherný zážitek a mrzí mě, že už nemám šanci to nikdy zažít. Nejvíc mě fascinoval Rubén González, v té době 79-letý, který předváděl na piano něco, na co nikdy nezapomenu. Bohužel v prosinci roku 2003 zemřel, nechť je mu země lehká. Při závěru dokumentu a zároveň koncertu ve slavné a zaplněné Carnegie Hall, při jednotlivém představování všech členů kapely (a symbolicky znovu při písničce Chan Chan), mě upřímně hřálo u srdce. Co se týče samotné kvality Wendersova dokumentu, hodnotil bych ho pouze průměrně, ale vybral si téma, které mě chytlo, zajímalo, po celou dobu ani chvilku nenudilo a takový dokument si představuju jako ideální, proto nemůžu jinak než 5*. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Dokument, který mě dokázal zaujmout hudbou, kterou bych normálně rozhodně neposlouchal. Příběhy jednotlivých muzikantů jsou také zajímavé, ale třeba ze stejného soudku mě dokázal více zaujmout Mika Kaurismäki se svými Rytmy Brazílie. Proto se mi pozornost věnovaná tomuto snímku zdá poněkud přehnaná. ()

Reklama

Reklama