Takový nádherný den

Slastně očekávaných šedesát dva minut. // PAF, Olomouc, 2012 (14.12.2012)

Viem si predstaviť, že by to niekto nazval obsahovo sentimentálnym klišé s ohavnou formou. Na prvý pohľad sled nesúrodých myšlienok a nedokonalých obrazov, minútu po minúte však odkrývajúci svoj čoraz hlbšie ladený filozofický rozmer s nekonvenčným vizuálom. Pre uchopenie problematiky ľudskej existencie sa tu vykresľuje široké spektrum ťažkostí s ňou spojených, a to od života rodinného či partnerského, cez tie duševné a fyziologické, až po ťažkosti určenia miesta človeka v čase a kozme ako takom. Záber je teda monumentálny a pri danom časovom rozhraní to znie ako niečo neuskutočniteľné, no myslím, že na konci sa to nedá charakterizovať ako neúspech. S ohľadom na kompaktnosť to dokáže byť úderné, niektoré témy sa opakujú a je na ne uprený pohľad z rôznych perspektív. Myšlienky a obrazy podnecujúce kontempláciu sú teda často stručné a časovo limitované, avšak aj v tom spočíva táto údernosť a schopnosť tak širokého záberu. Celkovo sa dá povedať, že aj keď scénky často vykresľujú negatívne situácie a pocity, skoro vždy je tu priestor pre druhú stranu mince, a týmto pádom má film predpoklad oplývať pozitívnym posolstvom v tomto pohľade cez malé a jednoduché okienko, do veľkého a zložitého sveta naokolo. (16.12.2023)

Pardon, ale nezaujalo mě to. Zvolená forma sice je nápaditá a zajímavá, ale mě osobně po pár dílech začala strašně nudit. A bohužel to tak zůstalo až do konce filmu. Sice jsem se u toho párkrát zasmál a v něčem ten film má pravdu, ale ani tak mě to prostě neoslovilo. Nevím, čím vším přesně, jestli to bylo z nudy nebo kvůli tomu, že Bill je takový ten typ člověka, co neví co se životem a místo aby si ujasnil, co chce, jen se útrpně pohybuje z místa na místo (navíc jsem k němu ani nenašel sympatie). Asi kvůli obojímu. A bůhvíjaké hluboké myšlenky jsem tam taky nenašel. Kdyby ten film skončil u toho, že si člověk má vážit příjemných drobností a detailů, asi bych byl spokojenější, ale s tou finální totálně depresivní myšlenkou mě ten film spíš o to víc zklamal. Kdyby to šlo víc do hloubky... Ale to bych po tom filmu chtěl asi moc. Ještě bych se tu o něčem rozepsal, ale perfektně to ve svém komentáři k It's Such a Beautiful Day (k tomu kraťasu, co má 23 minut) v jedné větě vystihl uživatel xxmartinxx: Takhle to dopadá, když má člověk málo problémů a napadne ho, že ve svém volném čase odhalí a umělecky ztvární veškerou bolest lidské existence. Já s tím souhlasím, protože kdybych někdy dostal depresi a rozhodl se to natočit jako film, vypadalo by to přibližně stejně. Omlouvám se všem fanouškům Hertzfeldta i tohoto filmu, ale tohle šlo prostě mimo mě a připadá mi to dost nadhodnocené. 2* (02.05.2020)

Rozhlasová hra s nesympatickou animací. (29.06.2019)

Nádherný film, ktorý prehovoril k mojej duši, donútil ma premýšľať, rozosmial ma a možno mi trochu aj zvlhčil oči. Toto všetko Don Hertzfeld dokázal len za pomoci hudby, jedného hlasu, animovaných stick figúrok a experimentálnych filmových postupov. Človeka to donúti zamyslieť sa nad mentalitou súčasného filmového priemyslu. (10.03.2014)