Nebe nad Berlínem

Krása. Jedním slovem krása. Některé scény jsou tak silné že vás chytí a už nepustí. Rozhovor dvou andělů, kteří sedí v autosalonu v Mercedesu a povídají si, co ten den viděli, je podle mě jeden z nejsilnějších a nejkrásnějších momentů v dějinách kinematografie. Celkově je film vlastně vystavěn na dialozích, a ty jsou úchvatné, mají hloubku a hlavně (narozdíl od "filosofování" třeba v Matrixu) mají smysl a myšlenku. Nejlepší evropský film všech dob. (19.12.2006)

To vám je taková nádhera. Krasosmutnění a oslava života a nacházení perel a dokonalostí v běžných lidských činnostech a věcech. Po skončení si člověk uvědomí jak to tu má rád i když někdy zuří :-) Je potřeba si na tento snímek udělat čas a nenapresovat to moc natěsno mezi dvě činnosti. Není to filosofie ani náboženství, spíše "jen" stékání dešťové kapky po tváři, či slzy? (06.02.2008)

Možná je to kýč.. ale taky vrchol berlínské avantgardy.., a co na tom vždyť život je často taky kýč, a hlavně to má křídla, ke kterým aspoň nepotřebujou energy drink.. ale něco mnohem horšího, že jo Nicku.. jenže oni je nechtějí, v čemž bude asi ten rozdíl. (30.11.2008)

Nebo nad Berlínom je film plný sprostých kecov o ničom, bez akokoľvek súvislého, jasného či zaujímavého deja. Jedni nevierohodné a nepochopiteľné dejové udalosti striedajú druhé, bez vysvetlenia, samozrejme, ospravedlnené akýmsi umeleckým zámerom. A ešte k tomu to má dlhočizné dve hodiny, ktoré počas pozerania pôsobia ako štyri. Čakanie u lekára je vzrušujúcejšie ako pozeranie tohto filmu. (05.03.2011)

Umělecky i vizuálně neselhávající naléhavost. Buď splynete, nebo ne. (19.03.2012)

Pro mě nedokoukatelně nudné. Hned v první (nudné a zdlouhavé) části bylo hned jasné, o co půjde. Lidi jsou přeci tak přemýšlivé, tak citlivé a tak dobré plemeno, jen jsou občas smutní, občas sami....od toho jsou tu andělé, kteří jim pomáhají v těžkých chvílích, a závidí ve chvílích veselých. Ale ani zmínka o tom, že lidi jsou velmi často plemeno nízké, zlé, závistivé, tupé, a jejich úmysly občas skutečně JSOU špatné. To by najednou anděl nezáviděl. Jenže tady se pije kafíčko, mudruje nad životem, kouká do slunce a poslouchá se šelest trávy, a láska kvete na každém rohu. Nemůžu si pomoct, ale vidím to jako zase další agitku na téma "nikdo není lepší, než člověk". (17.04.2017)

V době po druhé světové válce máme možnost si prostřednictvím dvou andělů poslechnout nejtajnější myšlenky lidí pohybujících se v Berlíně. Myšlenky jsou pro smrtelníky neviditelné a tak jejich přítomnost poskytuje určité pohodlí. Naopak andělé je cítí v plné odezvě. Andělé nevidí barvy, nic necítí a nepociťuji ani žádné předměty. Vlivem své nesmrtelnosti nedýchají ani vzduch. A tak jejich prostřednictvím vidíme svět černobíle. Jeden z nich se však zamiluje do atraktivní umělkyně. Jeho city chápe pouze anděl, který se také kdysi rozhodl vyměnit svět nesmrtelnost za lásku, čímž se stal člověkem. A tak mu poradí, jak se se stát tělem a krví. On si však není vědom toho, co ho v lidské sféře čeká. Lidské počínání a dohled andělů. Filmové vyobrazení života v celé své ryzosti. Expresivní filmová práce vytvořená bez scénáře, ve kterém má každá myšlenka a charakter své opodstatnění. Dialogy andělů mají ohromnou poetickou sílu. Kontrast dvou světů, lišící se černobílým a barevným obrazem, se obzvlášť podařilo vyobrazit v celém znění daného spektra vizuálnosti soužití v daném světě. To se týká i vyobrazení anděla, který se stal člověkem. Jedná se o výjimečný umělecký filmový počin, u kterého během natáčení neměl režisér a scenárista Wim Wenders do poslední kapky ani tušení, jak to nakonec celé bude vypadat. Snímek tak má své kouzlo výjimečnosti, hlavně co se týče coby pozorovatele života lidí. (21.02.2020)

Město andělů miluju, takže jsem se těšil na jeho - prý daleko lepší - původní verzi, ze které vycházelo. Takové zklamání už tu dlouho nebylo - tohle šlo naprosto mimo mě. Pochodující Bruno Ganz, spousta lidí a neustálý příchod jejich myšlenek, u kterých se až divím, kde všichni to filosofování berou, kde se v nich vzaly všechny ty pocity a odkud na nás chrlí jednu chytrou hlášku za druhou.... Neustalý přísun "velkých" myšlenek, které se ve výsledku vlastně nedávají nic, protože to jde jak na běžícím pásu, jedná tu střídá druhou a já naprosto nepostřehl žadný velký smysl v téhle bezdějové kaši, která na první pohled vypadá strašně krásně, ale ve skutečnosti se ji nepodařilo sdělit vůbec nic - mi rozhodně ne. Zrežírované to je ale opravdu skvěle.. dlouhé záběry kamery, herecké výkony, vizuální stránka snímku.. to je na výbornou, ale naprosto nic to ve mě nevyvolalo, nic mě to neřeklo, nic jsem si z toho neodnes a zkrátka mě to nudilo (jen Peter "Columbo" Falk mi byl dobře známý ;) ). Chtěl jsem dát vyšší hodnocení, ale nemůžu jinak.. rozhodně tomu dám však ještě někdy šanci, to určitě.... (15.02.2008)

Výjimečný metafyzický snímek Wima Wenderse o dvou andělích. Po prvním shlédnutím mi sice unikla celistvost značné části monologů, ale i přesto úžasný film. 90%_&_5*****. (15.09.2008)

Srdeční záležitost! Není hlubšího filmu o lidských nitrech. (25.03.2009)

Těžce uchopitelný snímek - buď bude pro vás natahovanou nudou nebo dokonalou ukázkou možností lidské fantazie. Mě se film velice líbil, jen bych ubral na dialozích a monolozích, které v některých místech příliš narušují celkový dojem z vizuální a příběhové stránky filmu. (03.04.2009)

Pro mě asi nejdůležitější film. Hudba. Kamera. Vše výborné ale především slyšíme co si lidé opravdu myslí. Slyší to andělé, slyšíme to tedy také. Procházíme okolo různých postav až se dostaneme k osamělé cirkusačce. A zde začíná příběh, který vyústí do překvapivého konce. (11.06.2009)

Takový předchůdce Město Andělů, ale nezáživné, nudné, nedalo se na to dívat do konce. Zajímavý nápad, z kterého vyšla jen slátanina. (07.03.2011)

Nemůžu tvrdit, že mi ty dvě hodiny poměrně neutekly. Nemůžu taky tvrdit, že to nebylo vizuálně zajímavé a v neposlední řadě nemůžu tvrdit, že jsem nebyla nadšená námětem. ALE stejně jsem, možná díky vší té chvále, co jsem na Nebe nad Berlínem slyšela, nedostala to, co jsem očekávala. Nemám nic proti "nedějovým" filmům, nemám nic proti filmům plných dialogů a monologů. Problém je v tom, že mám něco proti hlubokomyslným, filosofickým filmům, které se za celou dobu nikam, ale opravdu téměř nikam nehnou. Jestli byl vyšší smysl toho filmu, že nejlepší je být člověkem, tak au revoir! Možná mě měl varovat fakt, že se vlastně nikdy nikam nehne celá filosofie. Chybělo mi něco, co by mě nutilo chtít ten film strašně vidět až do konce. To, bohužel, nepřišlo. Nebe nad Berlínem mnou tak nějak proplulo, nic ve mě nezanechalo. Sebemenší pocit, sebemenší lepší dojem. Ale přítomnost Petera Falka v roli "as himself" byla příjemná. (23.10.2011)

Tak. Šlo to úplne mimo mňa. Absolútne. (07.10.2013)

Film, který se mě dotkl. Věnováno všem bývalým andělům. Dnes vím to, co žádný anděl neví. (05.11.2013)

Jako kdyby anděly někdy napadlo nám lidem závidět... kávu? Úplně nesmyslné vyzdvihování lidských nějakých tělesných "požitků", které ale jen jakoby zpříjemňují cestu životem, ale rozhodně nejsou jeho SMYSLEM... Když žijete, tak je příjemné... sledovat západ slunce, pít kávu, zaplavat si, hladit pejska nebo cokoliv, ale je směšné si myslet, že to je něco víc, něco co "andělé ani nikdy nemůžou zažít" a musí jim to rozhodopádně chybět.. To byla taková hlavní myšlenka... Jinak to bylo zdlouhavé, nudné a hlavní hrdinka nestála za to, aby se kvůli ní někdo měnil v člověka, protože na ní nebylo nic zvláštního a byla stejně unylá, bez vizí a bez smyslu života, jako všichni ostatní. Bylo tam pár dobrých malých myšlenek a větiček, ale dvouhodinové tlachání to nezachrání. Závěrečná scéna s "neviditelnými obry" byla už úplně směšná, jak ten film od začátku klesal na úrovni a pak už se točil jen kolem podivných hlášek té artistky. (17.04.2017)

Wendersovi musím uznať, že Berlín bol výborné miesto pre nakrútenie filmu s myšlienkou, hlavne vďaka depresívnemu nádychu a dojmu, že Hitler hral v závere vojny vabank. Formálne, hlavne vďaka kamere a čiernobielemu vizuálu, sa jedná o veľmi dobrý kúsok. Akurát obsah filmu by sa dal zhrnúť do jednej vety a dostávame sa k nemu poriadne po troch štvrtinách stopáže. Záver s tvrdeniami milencov o splynutí tiel a duší, to je hotová teológia tela. Predtým však fádne blúdime Berlínom a počúvame všeličo možné a fakt to nudí. Peter Falk hrá Petra Falka a je to veľmi dobrý ťah, akurát línia o perfektnom živote tu na zemi, ktorú reprezentuje, je málo stráviteľná a nezakladal by som ju na jeho slovách v závere kdesi pri bufete. Skrátka, toto som nezožral. (29.10.2019)

Já nevím, ze začátku to působilo jako taková milá věc k zamýšlení a pak konec, který byl utnuty, urychlený a praktický mi přišlo že to myšlenku nikam nedotáhlo a místo toho tam byl koncert Nicka Cavea. (06.03.2022)

Hned od prvních minut jsem se dostal do atmosféry filmu a říkal si, že sakra, to snad bude další trefa do černýho. Myšlenky tolika lidí byly inovativní a perfektní. Bohužel po asi půl hodině to sklouzlo k lehké nudnosti a repetetivnosti, a tak to šlo postupně už dál. Pak mě na filmu potěšila scéna, kdy se anděl proměnil, ale nedlouho poté už to hrálo zase tu stejnou písničku. Možná to budu potřebovat zkouknout ještě jednou, abych věděl, jestli tomu bylo tak. Vyhodnocení: Dialog mezi anděly byl boží! (20.12.2022)