Režie:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (více)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (339)
Tuto filmovou meditaci vnímám spíš jako dílo scénáristy (a básníka) Petera Handkeho, než režiséra Wima Wenderse. ()
Koncert na nádherné vnitřní světy jakéhokoliv - každého - člověka, díky kterým jsou lidé tím, čím jsou, v překrásném vizuálním kabátu. Pomalá, hloubavá a na vnitřních přemýšlivých monolozích stojící pocta lidskosti. ()
Anjelská krása. Pomalé tempo. Trochu umenia nezaškodí. Áno takto vyzerá umenie! ()
Kvalitní scénář, zajímavý nápad i zpracování, které ke konci začíná být trochu zdlouhavé. Epizodu s Peterem Falkem bych vypustila. ()
Príjemný lyricky ladený film, ktorý poteší hlavne oko náročného diváka. ()
Život by se měl prožít naplno...to je asi hlavní motto a poučení tohoto krásného filmu!Občas si totiž neuvědomujeme, že nic není samozřejmé a lidský život je velkou výhrou každého z nás..Velice hloubavý a zajímavý film, který nutí člověka hodně přemýšlet..Výborné výkony "andělů" Bruno Ganze a Petera falka..Hudba Nicka Cavea je třešničkou na dortu.. ()
Opravdu krásný film. Při některých scénách mě až mrazilo, byla jsem jako omámená. Moc se mi líbily filosofické úvahy a myšlenky. Navíc opravdu charismatičtí herci... Zkrátka tento film je pro mě velkým zážitkem. ()
Ono to možná své kvality mít bude a diváka si to především z řad žen jistě najde, ovšem já to zkoušel dvakrát a zkrátka to nešlo. Možná jsem byl utahanej, ale pokaždý jsem zhruba po hodině promítání usnul a ze spánku mě dokázal opakovaně vytrhávat pouze loket mé bývalé přítelkyně, která u toho hýkala blahem a nedovedla pochopit, že tohle dílko mě nedokáže oslovit.. S trochou nadsázky by se dalo říct, že by se pro odlehčení v polovině filmu měl na pět minut na plátně objevit Arnold, a tak dvacet lidí tam brutálně oddělat, sešrotovat čtyři auta a navštívit bordel, aby se pak člověk trochu probral.. ()
Pomníky lidstva nehledejme v kostelních budovách, ale ve vědomostech a knihovnách, Hold životu nevzdávejme modlením, nýbrž rozvíjením mysli a věděním... Andělé totiž mohou být lidštější, než si myslíme... Poetismus na entou. ()
Mohu se radovat, že jsem člověk, cítím a žiji. Vím co je to horko i chlad nebo jak chutná káva a mnoho dalších věcí, dokonce samotní andělé mě pozorují a někteří mi i závidí můj úděl. Nebe nad Berlínem je film, který jde bez ostychu přímo k divákovi a „útočí“ na jeho hloubavost. Svoji atmosférou a „hutností“ vás nenechá vydechnout. Chápu celý film? Asi ne, ale dokážu se „poklonit“ před jeho velikostí. Pro někoho zřejmě krajině nestravitelné, pro druhého nezajímavé a pro třetího zážitek, který možná na poprvé nepochopí ale zanechá v něm svoji stopu a pocit. Napsal bych pocit radosti, ale není to tak snadné. ()
Duchovní poetika samoty v jednom rozděleném městě. ()
Poetičnost, uhrančivost, líbivost. V pravý čas se stalo Nebe nad berlínem mou srdeční záležitostí. ()
Za scenár by som dala aj desať hviezd, keby sa dalo. Obrazovo tiež dobré, ale cirkus proste neznášam! Inak, s Brunom Ganzom si vystačím v akomkoľvek filme. ()
Tento film je na jednu stranu strašně krásný, ale na druhou stranu mě zase tolik neoslovil. Škoda! 3,5 * ()
Nebo nad Berlínom patrilo medzi moje najväčšie filmové dlhy vôbec, asi som potreboval trošku viac času aby sa stopa z Mesta anjelov stratila a nebol tým nejako ovplyvnený, čo sa vždy stane keď si pred knihou pozriete film a tak podobne. Wenders natočil film o samote, o hľadaní zmyslu života a lásky. prvá hodina funguje takmer ako metafyzická meditácia, počúvame len myšlienky okolo nás a pozorujeme Anjelov ako niektorých ľudí držia za ruku, alebo objímajú keď sa trápia. veľmi postupne a veľmi pomaly sa dostávame k postavám samotným a k samotnému príbehu. na také filmy dnes nie sme zvyknutí, tak ako hovorí starček- o mieri nie je atraktívne hovoriť. silný zážitok. scéna skoku a vyznanie na koncerte nicka cava.. nezabudnuteľné ()
Na tohle musí mít člověk náladu. Leželo mi to na disku 2 roky. Byla to nuda k uzoufání, ale prostě to mělo svoje momenty, za který se mi tomu nechce dát jen 2 hvězdy a postavit to na úroveň jiných ** skvostů (napadá mě třeba myšlenkově zhruba stejně hluboký kousek Hluboké hrdlo). A teď vážně, Woody Allen má leckde podobný poselství, ale místo nudy to obalí srandou. Takže asi tak. (50%) ()
Kouzlo těchto filmů (jako například u básní či citátů) je v tom, že na každého můžou působit jinak a každý si je i jinak může vyložit. Co je ovšem v každém případě neoddiskutovatelné, tak dokonalá režie. ()
Film je přímo úžasný a člověka pohladí po duši. Peter Falk je tam myslím velmi vtipně zasazená postava. Rozhodně je film stokrát lepší než americký "remake" s N. Cagem ()
Režisérovi sa podarilo prenieť báseň do filmu a za to patrí veľké plus. Celý film som mal pocit, že sedím na kamere a vzášam sa. Dvakrát za film som si musel dať od pozerania pauzu aby som sa nadýchol :). Po jeho dopozeraní som len polhodinu sedel v tichua nechával film doznieť. U mňa určite 100% katarzia! ()
Film, který v sobě má zárodek vnitřní rozpolcenosti a chápu ho spíš jako torzo, nespojitý sousled geniálních epizod i nepovedených provizorií. Vše nepovedené a nedotažené je v Nebi nad Berlínem bohatě vyváženo řadou neopakovatelných filmových okamžiků - úvodní montáž "průletu" Berlínem, celá scéna v knihovně, scéna se sebevrahem na vyhlídkové věži, či geniálně zkomponovaná scéna motocyklistova umírání, to jsou okamžiky, které svou uhrančivou intenzitou polapí.. ()