poster

Nebe nad Berlínem

  • Západní Německo

    Der Himmel über Berlin

  • Francie

    Les Ailes du désir

  • Slovensko

    Nebo nad Berlínom

  • Velká Británie

    Wings of Desire

  • USA

    Wings of Desire

  • Austrálie

    Wings of Desire

Fantasy / Drama / Poetický / Romantický

Západní Německo / Francie, 1987, 127 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ***

    O existenci tohoto filmu vím minimálně od roku 2002, kdy Rudiš literárně debutoval knihou Nebe pod Berlínem, jejímž názvem Wendersův film parafrázoval. A celé ty roky jsem kolem něj chodil a stále si nebyl jistý, jestli ho vlastně chci vidět. Když jsem se k tomu po nekonečném váhání konečně odhodlal, zklamaně jsem seznal, že kdybych ho dál ignoroval, o nic bych nepřišel. Filmu asi nelze upřít jisté formální kvality, jako je krásná kamera, působivé lokace, výborné obsazení, apod., ale osobně jsem ho celý spíše protrpěl. A nevytrhne to ani výskyt Nica Cavea - snad proto, že ten už mě taky tolik nebere jako dřív. Celý ten lyricko-éterický háv, na němž se tento film vznáší, jsem osobně shledal nesnesitelným - a zoufale banálním. Lidem, kterým se tento film líbí, to upřímně přeji, ale osobně se k nim bohužel řadit nemůžu - a ze všech Wendersových filmů, které jsem kdy viděl, mě tento jediný téměř zcela minul. Stane se - snad kdybych film viděl za jiných okolností a v jiném rozpoložení... i když, ne, asi moc nevěřím, že by se mi to mohlo někdy líbit. Víc než 3 hvězdy ze sebe zaboha nedostanu.(5.3.2016)

  • Ruprechtos
    *****

    Jeden z nejpoetičtějších, nejduchaplnějších a nejkrásnějších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. Ponoření do pochyb a strastí obyvatel Berlína, do jejich vnitřních hlasů, skrze jejich anděly strážné. A postupné odhalování krás života, které přeneseno do stylistické stránky filmu, toť v rovině barevnosti, potažmo černobílosti, diváka vrhá na nejunikátnější cestu za možným poznáním, kterou jsem kdy ve filmu viděl. Ona stylistická stránka ale není to jediné, ta jest pouze korelační k poznaní jednoho z andělů a možná i nás/vás, diváků. A druhý anděl raději shlíží dál, to rozhodnutí je na něm. Jsoucno zde není pouze předmětem k intelektuální debatě, ale k upřímné výpovědi, která ale není striktní. Jistě, dvouhodinový film se nemůže rovnat letům, rozjímajíc nad bytím či nebytím, nad smyslem života, ale takhle upřímnou a krásnou filmovou zkratku, která přímočaře sděluje myšlenku jednoduchou, a přesto obtížnou, jsem si ani představit nedokázal. A skvělá scéna na mostě, při které je zmíněn nejinspirativnější člověk všech dob, Albert Camus, pouze dotváří výjimečné dílo; Anděl Damiel, po vzoru Camuse, dochází k poznání, že život stojí za to žít. Pokud skutečně na začátku každého rozjímaní o bytí či nebytí mělo být uvažování o sebevraždě, na jejím konci by mělo být její zavrhnutí (Camusovo poznání v kostce). A nebo je poslání anděla strážného absurdnější, než lidský život? Představují lidé pro anděly onen Sisyfův balvan? V tomhle pojetí rozhodně ne, je to o pozitivním přístupu, o běžných radostech, kterých se těm, povznešeným nad smrtelný život, nedostává. To je právě ta myšlenka. Vnímám ji správně? Jistě ta analogie není zcela přesná, ale nabízí se, neboť pokud se někdo, povznesený nad život, rozhodne jej prožít, pak život nelze zcela zatracovat. Ovšem, nejde tu pouze o ono bytí/nebytí, vyskytují se zde i mnohem konkrétnější otázky, ale tuto vnímám, jako stěžejní. Wim Wenders navíc dokáže udržet pozornost parádním inscenováním scén, především pak v momentech, kdy se během dlouhých kamerových jízd objevují vnitřní monology cizích postav (tady vyloženě škodí fakt, že příliš dobře nerozumím německy a tyto monology zanikají, protože by se nestíhaly titulkovat...); Jo a taky je to trochu o lásce, která je tu zástupným argumentem pro život...no, je to hodně komplexní. Zajímavé je i to, že ačkoliv je to percepčně poměrně náročné, lze to sledovat jako celkem jednoduchý příběh o lásce. A Peter Falk hrající sám sebe nemá chybu, nejen proto, že se díky němu přepíná z němčiny do angličtiny.(8.12.2017)

  • Snorlax
    **

    Tahle podivná pohádka pro dospělé mi vůbec nesedla. A dlužno dodat, že Wendersovo neskromné srovnání se s Tarkovským, případně ještě neskromnější s velkým vypravěčem Truffautem, je na přes ústa. Nezbývá mi, než závidět těm, kteří tento film pochopili, případně slyšeli, že je dobrý, a tak aby se nezesměšnili před kolegy pseudointelektuály, tvrdí, že je úžasný. Ale těm druhým vlastně není co závidět.(9.6.2012)

  • Avalon820
    ***

    Uskupení několika hloubavých filmových epizod s nesmírně silnými poetickými motivy spojuje na můj vkus až příliš slabá příběhová nit. Pokud tam tedy vůbec nějaká byla. Pokud tam tedy vůbec nějaká měla být... Postavy chrlí přehršel filosofických myšlenek takovou rychlostí, že se člověk ani nemá šanci nad všemi zamyslet. Zhruba po hodině této duchovní palby se slijí v jeden homogenní patvar, který je tak přeplácaný, až působí lacině, ačkoliv doopravdy není. Možná zkrátka není Nebe nad Berlínem film, který lze zhlédnout a ocenit na "první dobrou". Inu, v takovém případě ale neměl trvat 127 minut.(27.4.2014)

  • sportovec
    *****

    Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně.(29.11.2013)

  • - Význam kreseb Petera Falka ve filmu vyšel najevo až tehdy, když režisér Wenders zjistil, že tento herec je rovněž výjimečně nadaným výtvarníkem. (raininface)

  • - Wim Wenders sa pri voľbe natáčať zábery "z neba" na čiernobiely film inšpiroval snímkou Michaela Powella a Emerica Pressburgera Otázka života a smrti (1946). (Kristusazapad)

  • - „Skutočne neviem, ako som prišiel na anjelov. Jedného dňa som si ten nápad zaznamenal do poznámkového bloku 'Anjeli' a o deň na to 'Nezamestnaní'. Bolo to možno tým, že som - nie kvôli filmu - čítal práve opäť Rilkeho a že sa mi pri tom čítaní ujasnilo, aké je všetko, čo napísal, zaľudnené anjelmi," vysvetlil svoje rozhodnutie Wenders. (Kristusazapad)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace