poster

Nebe nad Berlínem

  • Západní Německo

    Der Himmel über Berlin

  • Francie

    Les Ailes du désir

  • Slovensko

    Nebo nad Berlínom

  • Velká Británie

    Wings of Desire

  • USA

    Wings of Desire

  • Austrálie

    Wings of Desire

Fantasy / Drama / Poetický / Romantický

Západní Německo / Francie, 1987, 127 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lupuscanis
    *****

    Žijí mezi námi. A naslouchají tomu, co v duchu říkáme, docela potichu, sami sobě. Kolikrát jsem si vzpomněl na letmý dotek na rameni někoho, kdo se cítí sám, kdo na sebe bere všechnu tíhu světa, nebo aspoň neporovnatelně víc, než dokáže unést, dotek plný porozumění a přijetí, který část té přílišné tíhy v tom správném čase dokáže z těch ramenou sejmout. Kolikrát jsem ten dotek sám pocítil? Film, který říká věci, které jen tak nějaký film nedokáže. Ukazuje, nebo spíš dokazuje, že existují; a že jinak, bez nich, by to ani nešlo. Zkuste se ohlédnout, až jednou nebudete vědět, kudy kam, až už budete beznadějně unavení z toho, jak moc se snažíte najít cestu ven… (psáno v den, kdy jeden z těch mála, kterého jsem viděl na vlastní oči, odešel někam, odkud na nás uvidí ještě lépe…).  (16.2.2019)

  • Superpero
    ****

    Bože! Největší umělecká onanie jakou jsem kdy viděl. Celá první hodina a čtvrt je vlastně o ničem a dala by se shrnout tak do 10 minut. A ta celková pointa taky neni zrovna z těch nečekaných a rozhodně mě ani nijak neosvítila. Ovšem musím vyzdvihnout krásnou vizuální stránku a kameru. Ty hnědobílý části mi obrazově trochu připomínaly "Stalkera." Strašně rád bych dal menší hodnocení, ale ono mě to kupodivu bavilo takže na tom asi něco bude.(12.4.2006)

  • Radek99
    *****

    Estetizovaná metafyzika. To, co je metafyzické, může být i krásné...stačí jen nastavit ten správný úhel pohledu... Wim Wenders zasadil děj svého filmu do města, odkud kdysi povstali démoni a nyní tu spolu s lidmi žijí andělé... Úžasně poetizovaný filmový prostor a čas. Meditativní černobílý snímek na hranici teologického surreálna. Metafyzická věčnost a živé německé velkoměsto. Jiná rychlost času nejen filmového, ale i pozemského. Snímek, při jehož percepci je nutno zpomalit na rychlost Wendersovy filmové řeči. Filmová (mírně filosofující) meditace... Osvobozující divácký zážitek. Wendersovo filmové opus magnum. Možná nejpoetičtější snímek dějin západní kinematografie...(29.9.2007)

  • Psema
    ***

    Nemám nic proti filosofujícím romanťárnám, které nikam nespěchají, ale když se polovina filmu skládá z totálně zbytečných scén, začne se ne úplně ideálně naladěný divák chtě nechtě nudit, a výrazněji pak nepomohou ani solidní herci, magická hudba, vymazlený vizuál a myšlenkami protkaný scénář. Chápu úmysly, ale nejsem s nimi přes všudypřítomný chlad a odstup filmu schopný navázat jakýkoliv kontakt.(23.12.2009)

  • Jirka_Šč
    *****

    Budu tu opakovat názor, ale je to bez diskuse minimálně o třídu výše, než remake Město andělů. Osobně se mi líbí postava starého muže, kterou potkáváme v knihovně a následně pozorujeme. Ten muž je na pohled starý a vrásčitý, uvnitř je ale krásný. Sympatický inspektor Columbo, který hraje sám sebe. Jediné, co mi nesedlo, že úvahy některých lidí (cirkusové akrobatky, například) jsou "až příliš" hluboké (zde se v názoru přidává i má žena). Toto se přeci člověku běžně hlavou nehoní! Přesto 100%. Rozhovor s Wimem Wendersem (březen, 2009): http://kultura.idnes.cz/porad-nechapu-jak-jsem-nebe-nad-berlinem-natocil-rika-wenders-pro-/filmvideo.asp?c=A090326_225424_filmvideo_tt(11.4.2009)

  • - Wim Wenders sa pri voľbe natáčať zábery "z neba" na čiernobiely film inšpiroval snímkou Michaela Powella a Emerica Pressburgera Otázka života a smrti (1946). (Kristusazapad)

  • - Na motivy filmu vzniklo i několik divadelních představení, například v Newcastlu, Kodani či Amsterdamu. (skudiblik)

  • - „V najranejšej verzii, ktorú som Petrovi Handkeovi rozprával, bola postava starého archanjela žijúceho v knižnici. Peter nevedel, čo si s tou ideou počať, ale nad jeho písacím stolom visela reprodukcia Rembrandtovho Homéra: sediaci starý muž, ktorý hovorí - ale s kým? Pôvodne hovorí Homér na Rembradtovom obraze s jedným žiakom, ale obraz bol rozrezaný na dve polovice a rozprávač bol úplne oddelený od svojho poslucháča, takže teraz hovoril o samote. Peter mal ten obraz veľmi rád a pretvoril moju ideu archanjela na večného básnika. Teraz som zasa nevedel ja, ako mám Homéra integrovať do scenára. Konečne sme prišli na to, že Homér žije v knižnici a že Petrove dialógy sú jeho vnútorným hlasom. Curt Bois nebol ani anjelom, ani človekom, ale oboma súčasne, pretože je taký starý ako kinematografia," poznamenal k postave Homéra Wenders. (Kristusazapad)