Režie:
Otto HaasKamera:
Ilja BojanovskýHudba:
Bohuslav OndráčekHrají:
René Gabzdyl, Josef Laufer, Václav Neckář, Jiří Zavřel, Ladislav Raška, Milena Zahrynowská, Táňa Blažejová, Zuzana Šavrdová, Antonie Zacpalová, Kateřina MacháčkováObsahy(1)
Blízko lunaparku se schází parta kluků a děvčat, jejichž rodiče se o ně příliš nestarají. Chlapci jsou většinou z učiliště, parta je pro ně jejich „máma“. Její šéf se nazývá Markýz. Jeho holka Zdena-má zrovna svátek a chtěla by, aby Markýz nějakým způsobem potvrdil svoje postavení, neboť klukům začíná víc imponovat Juan. Šéf tedy navrhne vykrást kostel. Kluci čin provedou. Mezitím se seznámí Juan s dívkou, která se vymyká ostatním. Je to dcera jejich vychovatele. Když ji Juan přivede do party, kluci o ni losují. Vyhrává outsider Prcek. Společně s dívkou odchází do gondoly ruského kola, ale nešťastnou náhodou z něj vypadne a zemře. Parta i vychovatel jsou zděšeni. Ve své době měl muzikál mimořádný ohlas... Už více než půlstoletí uplynulo od prvního uvedení moderního českého muzikálu v tehdejší Československé televizi. Jde o Gentlemany textaře Jana Schneidera a skladatele Bohuslava Ondráčka, kteří na scéně pražského Hudebního divadla v Karlíně slavili v období konce šedesátých let minulého století pravé triumfy. Poprvé měli tehdy diváci možnost se na jevišti setkat s příběhem skupiny chlapců a děvčat, pro něž je tato parta mámou, sestrou, ochránkyní i utěšitelkou. Dramatický příběh plný působivých melodií podnítil režiséra Otto Haase k tehdy novátorskému obsazení, neboť do hlavních rolí uvedl Josefa Laufera, Václava Neckáře a řadu dalších, tehdy velmi populárních mladých zpěváků. Věříme, že i dnes se potěšíte půvabnými písněmi a zároveň omluvíte sníženou technickou kvalitu záznamu tohoto historického snímku, zařazeného do Zlatého fondu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Gentlemani jsou jedním z mnoha symptomatických projevů české poválečné kultury. V tomto konkrétním případě vznikla generační poptávka po české West Side Story, proto Gentlemani byli přezdívání také East Side Story. Ale ani po dekádě od vzniku původního muzikálu (1957) našinci neznali konkrétní podobu svého inspiračního zdroje a proto Gentlemani vypadají tak naivně. Konečně i filmový přepis muzikálu West Side Story šel v našich kinech až po roce 1970. Osvícená kritika zastoupená Ivem Osolsobě se nechala slyšet, že: "předloha je při vší nevyrovnanosti a kostrbatosti až příliš ‘made in ČSSR’ – to druhé ‘S’ schválně zdůrazňuji." Jde o podobnou nemohoucnost, jako nepochopení toho, že nevíme jak vypadá choreografie Bossa novy (viz. Rychman a Starci na chmelu, 1964), nebo že Superman není záporná postava (viz. Vorlíček a Kdo chce zabít Jessii?, 1966). Podobná krize inspirování se něčím, co ve skutečnosti neznám a realizuji českou variantu žánru, který u nás nemá tradici, pokračovala i celou normalizaci (viz. Chytilová a Vlčí bouda, 1986). Ale mládeži to samozřejmě nevadilo, té stačilo obsazení mladým Laufrem a Neckářem a sestavení nového hudebně zaměřeného týmu, se kterým Karlín mohl realizovat i další muzikálové produkce v následujících letech. Ten přelom 60. a 70. let v Karlíně byl zajímavý, divadlo mělo druhou scénu v Nuslích a souběžně hráli tyhle pokusy o moderní věci, stejně jako návraty k předválečným operetám. A taková Věra Vlková hrála všude. Televizní záznam Gentlemanů je tedy skvělou badatelskou pomůckou, která hodně pomůže, v televizi se nebáli ani různých ozvláštnění a montáží, používali se střihačské interpunkce, pracovalo se alespoň s minimálními možnostmi toho, jak zprostředkovat cosi z toho, co se v Karlíně skutečně hrálo a jedná se o jeden z nejstarších záznamů hudebního divadla u nás, přesto to samozřejmě jako samostatný divácký zážitek neobstojí. ()
Gentlemani aneb Czcech Side Story... Z tohohle záznamu na člověka dejchnou šedesátky na svém úplném vrcholu. A není to jen tou módou či mlaďošstvím účinkujících. Hlavně Neckář s Lauferem jsou až neskutečně pohybliví. Kateřina Macháčková mne u nedávno viděného filmu Katapult zaujala jak byla za mlada fešná. Tady je jí jen snad dvacet a je tu v těch dle dobové módy sakra krátkých šatečkách opravdu kouzelná. V podstatě to tu už zaznělo, tenhle muzikál dojíždí na svůj scénář a zápletku. Zatímco písně Bohuslava Ondráčka zpívané Lauferem, Neckářem, Kubišovou a Pilarkou jsou opravdu nesmrtelné, příběh je už za hranou zábavnosti a snad i chápatelnosti hlavně mladých diváků. Těžko někdo pochopí ty posměšné průpovídkyparty typu - no jo, tak si pozvi Bardotku... nebo - von si koupí Simcu ! :-) . Stejně tak kradení sochy z kostela v partě už není zrovna krimi zápletka ze které by dnešní vraždami a hackerskými útoky odchovaný divák napětím ani nedýchal. V tomhle mají Starci na chmelu opravdu na vrch. Ale kdo píše muzikál tak aby byl nadšasový a hrál se ještě za 50 let? To už tak nějak přijde samo když je hrán nebo jej někdo dá do nového aranžmá. Otázkou je zda by to zde nepřekopalo celý děj. Dávám i tak za 4 svícny. * * * * ()
Možná to kdysi byla bomba, nicméně dnes už to vyčpělo tak notně, že se to skoro nedá dokoukat. ()
Česká odpověď na West Side Story 1) musela být ve své době prostě bomba. Dnes už ale málokdo porozumí narážkám na tehdejší život. Ani děj neoplývá zajímavostí. Doba definuje i dnes lehce směšnou choreografii tanečních čísel. I celkové pojetí je poněkud outdated. Nekvalitní obrazový i zvukový záznam rovněž snižuje požitek z díla._____ 2) A přesto i dnes nabízí televizní záznam chytlavou podívanou a to nejen na vlastní děj, ale i na připojené přídavky_____ 3) Parodie na televizní publicistiku je sice hodně prvoplánová a taková...jak to říci...humpolácká, ale pořád musíme mít na paměti dobové souvislosti - zejména datum premiéry - 22. 3. 1967._____ 4) Lekce ruského jazyka s písní Веселый карандаш je roztomilá i dnes, natož potom tehdy._____ 5) 35letý Bohuslav Ondráček napsal špičkové melodie, zatímco 32letý Jan Schneider sepsal pěkné texty i libreto. Věk autorů uvádím k době premiéry muzikálu. Schneider se v září 1969 z cesty na západoněmeckou premiéru Gentlemanů do ČSSR už nevrátil._____ 6) Zaujali mě 26letý přitažlivý René Gabzdyl (šéf party Markýz), 26letý Václav Neckář (Prcek), 30letý Josef Laufer (Juan) i 28letá Milena Zahrynowská (Markýzova holka)._____ 7) Zajímavý koment: Ninadel**. ()
Kdysi zjevení (s muzikálem bylo divadlo i v NSR a Maďarsku) nyní už asi jen pro pamětníky... ()
Postarší černobílý jevištní muzikál, ve kterém se hodně kecá, slušně zpívá a jde tam o krádež sochy v kostele a nakonec i o jeden život. Vůbec jsem tomu nerozuměl, absolutně mě to nezaujalo, pouze ty písně jako kulisa ušly. Těžký archiv, který tam zase může několik desítek let setrvat. ()
Muzikaly nejsou muj salek kavy...navic sedesatky taky moc ne. Takze na prvni ani druhy pokud zatim nedokoukano... ()
Nedílná součást historie českého hudebního divadla. Výborné obsazení, skvělé písně i choreografie. Nejvíc vyčpěl vlastní příběh a dialogy, v této podobě by se to dnes už hrát nedalo - na rozdíl od Starců nad chmelu, kteří jsou také ze 60.let. ()
České West Side Story nebo Pomáda. Partička, která je víc než rodina neboť je rodinou a dívka, která do této party přichází i když je naprosto jiná. A hodně toho taky změní. Tento příběh musel chtě nechtě působit na české scéně jako uragán. U mladých určitě. Protože tu máme najednou příběh o partě kluků, které společnost nedovede vychovat a dokonce jejich rodiče se jich buď zřekli nebo morálně patří mezi odpad společnosti. Zajímalo by mě, jak se to komunistům líbilo. A autoři šli ještě dál. Parta krade a vzpouzí se autoritám. To muselo nejedním mladým člověkem zamávat a rodiče možná jen kroutili hlavou. Bohužel je škoda, že příběh se zakládá čistě na půtkách o jednu holku a zobrazení ošklivé morálky je postavená na tom, že ukradneme madonu a koupíme si ostrov. Přitom si nemyslím, že by tehdejší mladí lidé nebyli uvědomělejší a neměli větší pojem o ceně "lepšího života". A to vše je omlouváno tím, že otec chlastal. Ale všichni otcové asi nechlastali natolik, aby z celé party byli grázlíčci... Právě výše jmenované americké verze mají propracovanější děje. Zde se většinu času chlapci jen poflakují a zpívají si o tom, co by dělali kdyby anebo losují o holky. Příliš práce si podle mě nedali tvůrci ani s kulisami. I taneční kreace jsou z dnešního pohledu úsměvné, ovšem opět se nabízí porovnání se světem a to prostě nejde zhodnotit jinak, než že už tehdy mohly být propracovanější. Stačí kouknout na Starci na chmelu. Zde většina působí jako při záchvatu padoucnice. Žádný velký hit jsem mezi písněmi neobjevil, ale přeci jen byly některé písně poslouchatelné. Určité morální poselství však příběh přináší i do dnešních časů, ale moc toho asi dnešní generaci už neřekne. ()
Ale jo ...tohle je rozhodně na ty tři hvězdy ...Minimálně za písničky a choreografii ...Příjemně sem se odreagovala ... ()