Královna pouště

Kto si chcel pozrieť detaily o živote a pôsobení Gertrudy Bell, ten si ich pozrel na wikipedii, takže nakoniec môžu byť všetci spokojní. Z môjho pohľadu je zaujímavé, že takmer všetky filmy z prostredia púšte a arabského sveta sa dnes točia v Maroku, konkrétne v ateliéroch v okolí Ouarzazate. Pritom práve Maroko je so svojou atypickou architektúrou hlinených ksarov a kasieb výrazne odlišné od zvyšku orientálneho sveta, takže to znalcovi priam bije do očí. Každopádne pôsobivý vizuál aj hudba. (25.09.2017)

Stejnou měrou love story jako životopis a to je problém ve chvíli, kdy prvnímu nevěřím a druhého je málo. Romantických zasnění a s tím souvisejících poloprázdných řečí je tu až až, což mi vadí jen málokdy. Problémem je, že osudovou lásku hlavní hrdinky, která ze značné části určila její další putování, hraje James Franco. Nevím, kdo měl na starosti obsazení, ale nahradit původně zamýšleného (a bohužel v tu chvíli nedostupného) Juda Lawa právě nevýrazným Francem, navíc hercem o jedenáct let mladším než Nicole, to je šlápnutí do velbloudího dárečku. Veškerým motivacím jsou v tu chvíli podtrženy nohy a nezmění na tom ani další osudoví muži, které život Gertrudě poslal do cesty. Kartografická část příběhu je naopak pojata velkolepě, rozvláčně, ale o zásadních krocích slečny Bellové mnoho nepoví. Z větší části se totiž zabírají skály, duny a všechna další zákoutí, která poušť skrývá a Herzog tak nechává mluvit daleko víc obrazy než fakta. Cítím z toho věčné osamění, odstřižení se od normálního světa, blízkost jiného myšlení, které zkrátka nejde vysvětlit lidem, kteří tamní místa nezažili. Ale použít k tomu pokaždé jen krásnou hudbu na pozadí písečných dálav mi vzhledem k poutavému tématu přijde hrozně málo. (23.12.2020)

Snad proto, že životopis Bellové není totéž, co Lawrence z Arábie, není nadšení tak veliké. Nicméně setkání Kidmanky a Herzoga nabízí nevšední pocitový zážitek. Politika Středního východu, samozřejmě úloha ženy ve společnosti a mnoho dalších atraktivních témat rámu Herzog do pláten plných pastelových barev, Kidmanka se rozpomíná na své role z mládí, pro které vždy měla svůj pověstný esprit. Dobrodružství s magickým nádechem, taková je Královna pouště. Vhodné doporučit například těm, kterým učarovala Zahrada Allahova. (29.09.2017)

Mdlé reakce mě připravily na to, že si nemůžu být výsledkem jistý, na druhou stranu i předchozí Herzogovy rozporuplně přijaté kousky jsem na nějaké úrovni ocenil. Byl jsem tedy připravený hledat nezřejmé záminky kvality a hloubky, ale nejsou tu. Není tu ani za co nadržovat. Je tu jen pár krásných obrazů, ale typická herzogovská uvědomělá fascinace přírodou a exotikou tu úplně chybí. Postavy jsou nezajímavé a kvůli brutálním skokům v čase je na ně nejde napojit. Zkrátka nešťastné. Takhle vkusně nudně si představuju film režírovaný Nicole Kidman, ne Wernerem Herzogem. (27.02.2016)

Nicole Kidman začínala jako „ta od Toma Cruise“. Do hereckých výšin ji pak vynesly snímky z přelomu tisíciletí (Moulin Rouge, Návrat do Cold Mountain, Eyes Wide Shut, Hodiny), jenže jakmile ji všichni začali (právem) respektovat, poslední dekáda je v jejím podání jen přešlapováním ve skrz naskrz průměrných látkách, které jsou možná srozumitelné, ale divácky poměrně nevlídné, utahané a emočně mdlé. Mnichovský rodák Werner Herzog vždycky platil za „zvláštního“ režiséra, jeho snímky snad pokaždé bývají rozporuplně přijaté, platí tedy to, co jsem vnímal třeba u Temného úsvitu s Christianem Balem: coby celek nekomplexní, místy hluché a ne právě odsýpající. Navrch opravdu nejsem příznivcem životopisných příběhů, takže tahle badatelka a kartografka mi k srdci rozhodně nepřirostla. Romance s Jamesem Francem je nepřirozená až směšná. Pár krásných obrázků přírody ještě jaro nedělá. (25.09.2017)