Královna pouště

Není to Kidmanovic ďouče přece jen už trochu staré, aby i s těmi plastikami a botoxem běhalo po poušti? No, nebudu sžíravá. ______ Film začíná jako limonáda bohaté dědičky a prostého úředníka v Orientu. Pak se cosi stane a Kidmanová zbytek filmu projezdí na velbloudu a furt se s někým představuje. Fakt, ta se seznámila snad se všemi obyvateli pouště včetně pískomilů. Jinak totiž nedělá nic jiného. Místo archeoložky, etnografky a asi vůbec rázné a praktické ženy, kterou Gertruda Bell jistě musela být, aby to přežila, předvádí Kidmanová jakési vílovité stvoření, které by odfoukl první pouštní větříček. SHRNUTÍ: Chcete se podívat na 50 odstínů pouštního písku. (03.09.2018)

Mdlé reakce mě připravily na to, že si nemůžu být výsledkem jistý, na druhou stranu i předchozí Herzogovy rozporuplně přijaté kousky jsem na nějaké úrovni ocenil. Byl jsem tedy připravený hledat nezřejmé záminky kvality a hloubky, ale nejsou tu. Není tu ani za co nadržovat. Je tu jen pár krásných obrazů, ale typická herzogovská uvědomělá fascinace přírodou a exotikou tu úplně chybí. Postavy jsou nezajímavé a kvůli brutálním skokům v čase je na ně nejde napojit. Zkrátka nešťastné. Takhle vkusně nudně si představuju film režírovaný Nicole Kidman, ne Wernerem Herzogem. (27.02.2016)

Nicole Kidman začínala jako „ta od Toma Cruise“. Do hereckých výšin ji pak vynesly snímky z přelomu tisíciletí (Moulin Rouge, Návrat do Cold Mountain, Eyes Wide Shut, Hodiny), jenže jakmile ji všichni začali (právem) respektovat, poslední dekáda je v jejím podání jen přešlapováním ve skrz naskrz průměrných látkách, které jsou možná srozumitelné, ale divácky poměrně nevlídné, utahané a emočně mdlé. Mnichovský rodák Werner Herzog vždycky platil za „zvláštního“ režiséra, jeho snímky snad pokaždé bývají rozporuplně přijaté, platí tedy to, co jsem vnímal třeba u Temného úsvitu s Christianem Balem: coby celek nekomplexní, místy hluché a ne právě odsýpající. Navrch opravdu nejsem příznivcem životopisných příběhů, takže tahle badatelka a kartografka mi k srdci rozhodně nepřirostla. Romance s Jamesem Francem je nepřirozená až směšná. Pár krásných obrázků přírody ještě jaro nedělá. (25.09.2017)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Intimní vztah Nicole Kidman s mužem. Je to emocionálně prázdné . Příběh režisérka Werner Herzog založila na skutečné postavě Gertrude Bell, archeoložce, která začátkem století cestovala pouštními krajinami blízkého východu a po cestě se stejně jako jedna moje kamarádka zamiluje. Pušť je působivě nasnímána. Film je konvenční a obecný a uspával mě, ale líbilo se mi pár vydařených hlášek a tak politické zhodnocení Sýrie " Sunité, šíté, Alavité , Drůzové, křesťané a všichni si jsou po krku. A na severu jsou Kurdové". A německá kancléřka mom fuhhrer Merkel si miliony pozvala na práci do Německa jako náhradu na populačně vymírající obyvatelstvo...Můj oblíbený psycholog Jeroným Klimeš říká, že sexuální šílenství mužů se zvětšuje se sluncem. Ve středověku byl trest smrti za krádež chleba , protože byl cenný. V Arabských zemí je trest smrti za nevěru, protože...dosaďte si sami vlastní zkušenost s Italama, Arabama. (23.04.2020)