Jimi: Hvězda stoupá vzhůru

Není to tak špatné, jak se říká. Jenom je to strašně špatně natočený. Má to furt takový debilní střihy, který mají vypadat zajímavě, ale nejsou. Největší chyba bude hlavně v tom, že tam nejsou vůbec Jimiho písničky. Taky to mělo skončit asi o patnáct minut dřív. Jinak je to vážně koukatelné. Kytaristy by to mohlo bavit víc. A kočka Imogen Poots to taky zachraňuje. 58/100 (01.04.2020)

Netradičně pojaté i zpracované. Film s blbým názvem, situovaný, vlastně, do období, kdy se Hendrix teprve hledal. A přesto, že se zde jedná převážně o necelý rok v Londýně, tak JIMI HENDRIX, božský kytarista, který mohl vzít jakýkoli song a zahrál ho vždy novátorsky a silněji, než byl originál, je zachycen v mezidobí, kdy se už vydal na sólovou dráhu, ale ještě zdaleka nebyl známý, tak stěžejní songy měl hotové už v té době. Film končí cestou na festival do Monterey, kde jeho hvězda zazářila tak silně, že to nemohlo být silnější! Koncertoval, do své předčasné smrti, jen necelé čtyři roky, ale, Jak je ten čas relativní!: stihl prý natočit přes tisíc hodin muziky, která fascinuje a barevně opájí další a další generace muzikantů a posluchačů. Filmový Jimi Hendrix, stejně jako basák Experience, je dokonalý - výzorem, pohybem, gesty, svou zdánlivou letargií s výbuchy zlosti (píseň Manic Depression, myslím, přišla až později). Vynikající práce s muzikou (vrchol je chvíle, kdy si „zahrál s Claptonem“ :) Veškeré reálie doby i nepříliš známé detaily pobytu v Londýně působí zcela autenticky. Poslední třetina filmu, včetně konce, trochu ztrácí, ve srovnání s laťkou nasazenou v první polovině, ale i tak nelze jinak: ***** (05.05.2015)

Sledujeme Jimiho od jeho objevení modelkou Lindou Keith až po dny před legendárním koncertem v Monterey. Film trvá necelé dvě hodiny, bohužel kvůli prázdným dialogům, slabému soundtracku a zvláštním střihum to utíká fakt strašně pomalu. Což je samozřejmě škoda, už kvůli tomu, že André hraje Jimiho vážně skvěle, skvělá je i Imogen Poots a ta zrzka. Celkově se film zaměřuje na jeho okolí, na přítelkyně a manažery. Scénář je docela zvláštní, většinou když André-Jimi vypustí něco z pusy, prostě ho chcete poplácat po hlavě. A nakonec asi ale není nejlepší nápad dělat životopisní film o hudebníkovi bez použití jeho hudby (za to ale nemůžou tvůrci, ale Jimiho pozůstalí). (01.02.2015)

Je možné nakrútiť kvalitný životopisný film o hudobníkovi, ktorý nie len že stál pri zrode hudobnej a spoločenskej revolúcie, on dokonca zmenil pohľad na hudobný nástroj ako taký, a nepoužiť ani jednu jedinú jeho autorskú skladbu? Toto je dôkaz, že to možné nie je. Keby sa aspoň autori zaoberali striktne iba súkromným životom mimo pódia, možno by som oko prižmúril ale toto bolo priama hudobná záležitosť bez jeho hudby. Zádumčivý pohľad herca, ktorý už po dvadsiatej minúte otravoval, a jeho neschopnosť imitovať aspoň trocha uveriteľnejšie hru na gitare iba uberajú na kvalite. Do poslednej chvíle som dúfal, že tam bude niečo, nejaký zvrat alebo skutočná udalosť ktorá ma vtiahne do deja.... Ale nič. Vyzeralo to veľmi amatérsky. A hoci jeho krátky a intenzívny život vlastní materiál na kvalitnú drámu a netreba si ani moc vymýšľať, potenciál a absencia autorskej hudby tento film potopili. Scénky ako jam s kapelou Cream alebo zahraný Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band len pár dní po vydaní, sú síce fajn, ale na takých dobrých skutočných udalostiach nie je veľmi čo pokaziť. (16.11.2020)

Snímek líčí cca roční londýnské počátky Jimiho Hendrixe, jeho pomalé vstupování ve známost. Ovšem hudba zde překvapivě hraje až 3. kytaru, násobně podrobněji se probírají partnerské pletky, s odstupem pak osobnost či "světonázory". Svazující škatulka "biografie" se překračuje tak razantně, že by klidně mohla romantizovat o fiktivním neznámém hudebníkovi, aniž by o cokoliv přišla. Což na druhou stranu vede k tomu, že (jakožto neználek) jsem se o Jimim skoro nic faktografického nedozvěděl, jeho nestálost a přelétavost mě zrovna neinteresovaly. Ono taky natáčejte životopis o muzikantovi, nemáte-li práva použít jeho skladby!!! (27.02.2017)