poster

Silent Youth

  • Velká Británie

    Silent Youth

Drama

Německo, 2012, 75 min

Režie:

Diemo Kemmesies

Producenti:

Hannes Hirsch
(další profese)
  • rockwoman
    ***

    První setkání & pohledy do očí & první letmý dotek & jiskření & vzrušení & touha být opět spolu. Na tohle téma už svého německého favorita mám, ale ani tihle dva kluci toulající se Berlínem nebyli špatní.(30.12.2014)

  • Jerkie
    **

    Mít ten film místo 75 minut tak 10-15, jsem si skoro jistá, že by dopadl lépe. Takhle je celý děj a celá myšlenka natolik roztažená, až se trousí a je skoro průhledná. Celé se to táhne, až to nedokáže pozornost, alespoň tu mojí, pořádně vplout do děje. Pořád jsem jenom čekala na to, až se něco stane a když už se něco dělo, tak to bylo krátkou dobu a opět takové učekané. A také.. Asi bych přidala o něco víc slov. Jinak detaily jejich života, předpokládám, že nebyly rozebírány schválně, aby se film točil opravdu jen kolem jejich pocitů a vztahu. Vesměs za to ale stála ta jasně vyjádřená atmosféra a nervozita. To, co mělo být řečeno tichem, splnilo svůj účel naprosto. Nelituji, že jsem to viděla, ale podruhé si to už určitě nezopakuji.(9.11.2015)

  • cunesk8
    **

    Pomalý příběh dvou kluku, kteří se náhodně potkají ve městě. Děj se odehrává v Berlíně (Warschawer Strasse, letiště Templehof, metro......) 30%(6.11.2013)

  • tomeš
    ***

    "Hattest du schon mal was mit den Typen?" aneb minimalistické nezávislé drama téměř beze slov, nad kterým se zastavíte. Není mnoho filmů jako tento druhý autorský snímek německého autora Diema Kemmesiese, které by dokázaly na plátno obstojně přenést vezkrze tichý příběh dvou lidí, kteří si nesou svá traumata a démony, jež jim komplikují navázání vztahu. Aby si divák film užil, musí přistoupit na Kemmesiesovu premisu, že žijeme ve zrychlené, hlučné a přesexualizované společnosti (übersexualisierte Gesellschaft), z níž záměrně učinil protipól Tichého mládí. Autorova bezeslovná lyrika divákovi nejprve pomalu a v náznacích rozkrývá pošramocené charaktery hlavních hrdinů (cizí prostředí, mladý otec, psychické problémy,...), aby posléze na pozadí syrově a krásně nasnímaného Berlína pozoroval nejen to, jak na evidentní vzájemnou přitažlivost budou reagovat, ale i zda a jak si poradí se světem a narušenou psychikou toho druhého (já bych postavu Kirilla asi musel praštit). Kemmesiesovi jde k dobru, že nikam nespěchá, kašle na vystihování nějakých motivací a že se vyhýbá nejen slovům, ale i scénáristické doslovnosti: málokdy něco analyzuje, divákovi servíruje jen minimum informací a nutí jej studovat náznaky a letmé pohledy - což je přeci právě tak, jak to je ve skutečném životě. Nečekejte tedy strhující epický flák, nicméně připravte se na opatrné nahlížení na pomalé budování vzájemné blízkosti a důvěry, které je plné gest, pohledů a tichých momentů, tak typických pro prekérní situace a nemotorné seznamování... Mínusem zůstává jistá nedotaženost nebo nevyspělost, některá místa jsou snad až příliš hluchá nebo nudná. Film by asi vydržel kratší stopáž. Za zmínku nicméně stojí dobré výkony obou představitelů, kteří film drží nad vodou. Silent Youth považuju za originální příspěvek nejen k vlně podobně laděných německých filmů poslední doby (Westerland /2012/, Stadt Land Fluss /2011/), ale srovnal bych ho i k ďábelské Gus Van Santově lyrice Mala Noche (1985) a doporučil jako kontrapukt ke špatně natočenému filmu beze slov Dream Boy (2008). Oblíbené scény: Střihy na netečné a zcela nezměněné venkovní prostředí po scéně ve sprše. Dokonalá dichotomie vnitřní bouře a vnějšího ticha. A samozřejmě samotný konec.(29.12.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace