Reklama

Reklama

Riaru: kanzen naru kubinagarjú no hi

  • Japonsko リアル〜完全なる首長竜の日〜 (více)

Obsahy(1)

Koichi a Atsumi byli kamarádi už od dětství. Nakonec jejich přátelství přerostlo v lásku. Jenže Atsumi se pokusila spáchat sebevraždu a po ní upadla do kómatu. Koichi se zoufale snaží zjistit proč to dívka udělala. Zúčastní se proto nového lékařského postupu a dostane se do jejího podvědomí. Zjistí Koichi pravdu? A jaká ta pravda asi bude? (ainny)

(více)

Recenze (5)

ainny 

všechny recenze uživatele

Jako mně se to líbilo. To zase ne, že ne. Ale... Netušila jsem, že jako my máme kostlivce ve skříni, tak Japonci mají Nessie v hlavě. Myšlenka i zpracování byly perfektní až do... do chvíle, kdy se z filmu stalo béčkové sci-fi. Nessie prostě patří do Skotska a v japonských mozkových závitech mi vůbec nesedla. Ne, že bych jí upírala právo cachtat se v podvědomí, bezvědomí, nebo vím já v jakém vědomí kohokoliv, ale ne v tomhle filmu. Od chvíle, kdy se děj překlopil do finálové části se mojí hlavou honily nejrůznější konspirační teorie. Tomu, že se potvrdí ta, která mi připadala nejšílenější, nemůžu uvěřit ještě dneska. ()

Zíza 

všechny recenze uživatele

Udržet pozornost celé dvě hodiny je téměř nadlidský úkol, ačkoliv je to zajímavý film. Takeru je fajn, Haruka kupodivu umí běhat a rozhodně máte problém, pokud vaše svědomí je plesiosaurus. Na můj vkus je film moc „tichý“. Alespoň to tak na mě působilo; přišlo mi, že hudba začala hrát až po polovině filmu. V podstatě celý film se tak nějak nese v útlumu, a dokonce tak i končí. Není to špatné, ale rozhodně to nesedne každému, na to je takové téma až moc civilně zpracované a u konce to postrádá logiku - film skončil a mně i přes stopáž přišlo, že tam něco chybí (=vysvětlení a to nemyslím technologie přenosu vědomí). Z traileru to vypadalo na něco víc živého, nakonec divák spíš dostane bezvědomí. ()

sniper18 

všechny recenze uživatele

Je to dosť dobrá mierne romanticky ladená psychologická sci-fi dráma. Má veľmi dobrý príbeh o mužovi, ktorého milovaná priateľka sa pred rokom nečakane pokúsila o samovraždu, pričom skončila v kóme, čomu nedokáže pochopiť a zmieriť sa s tým a preto súhlasí, aby sa stal súčasťou experimentálnej lekárskej metódy, pomocou ktorej sa dokáže na čas dostať do jej podvedomia. A tak sa v tomto stave snaží urobiť všetko preto, aby zistil dôvody jej konania a pomohol jej. So spracovaním som spokojný, síce myslím, že potenciál bol ešte o trochu väčší, keďže mám pocit, že sa tu toho vlastne ani až tak moc neudeje a niekoľko prvkov sa mohlo trochu upraviť, hlavne ten samotný plesiosaurus mi prišiel trochu nadbytočný a bol by som radšej, keby ho nahradili niečím pre tento žáner vhodnejším, ale tým tieto čiastočné zápory vlastne aj končia. Obe hlavné postavy sú dostatočne zaujímavé a tak som im fandil, aby im to vyšlo, po celý čas sa to nesie v takom príjemne pomalom tempe, získala si ma aj tá atmosféra, kvôli ktorej z filmu vyžaruje pokoj, ale zároveň aj taká príchuť depresie. Rovnako ma bavilo aj to hľadanie pravdy, či už v skutočnosti, ale aj v jej podvedomí a určite musím pochváliť, že aj napriek tomu sci-fi prvku s prechodom do cudzieho podvedomia je to podané tým reálnejším štýlom. A v poslednej tretine sa dej začne uberať nečakaným smerom, z ktorého mám ale rozporuplné pocity, keďže na jednej strane som chcel niečo iné, ale zároveň aj toto má niečo do seba a bavilo ma to až do konca. Takže žánrovo je to takmer výhradne dráma, romantika tu nemá prakticky žiadny priestor, sci-fi je tiež len na tej základnej úrovni a tá jedna akčná scéna na tom tiež nič nemení. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, ideálny hlavný hrdina, skvelá Haruka Ayase, tentoraz v nekomediálnej úlohe, ale stále ma bavila rovnako, poteší aj postava doktorka a inak tu už vlastne nikto nemá viac priestoru, skôr sa jedná len o pár takých epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, vizuálna stránka je až na tú zvláštnu jazdu autom úplne ideálna, pričom aj tá jedna akčná scéna je aj napriek svojej nadbytočnosti kvalitne zvádnutá, ale aj tak najväčším kladom je rozhodne atmosféra, tá to ťahá hore. Takže som spokojný, potenciál nebol využitý úplne, ale aj tak som dostal prakticky presne to, čo som čakal a aj som chcel, keďže v tomto type filmu sa dá toho pokaziť viac než dosť, čo sa tentoraz našťastie nestalo. 74% ()

Raztubyl 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv název svádí k myšlence že jde o další z praštěných japonských komedií, Real: A Perfect Day for Plesiosaur je ve skutečnosti celkem ponuré sci-fi drama (a možná první philosophical zombie film na světě). Nápad o hledání důvodu sebevraždy vstupováním do mysli dívky v kómatu není nijak zvlášt originální ale naštěstí se rozvíjí dosti zajímavě a občas nečekaně takže nezačne nudit ani po více než dvou hodinách. Zvláštní je zpracování, s typicky japonsky nízkorozpočtově vypadající kamerou, přesvětlenou a bez filtrů ale občas s ucházejícím CGI a v anime stylu natočenými jízdy v autě. Taky je nezvyklé vidět Haruku Ayase s jejím věčně nechápajícím výrazem v nečem jiném než komedii, ale až na její neustále chození před kameru při mluvení byla skvělá. ()

Cedr 

všechny recenze uživatele

Kiyoshi Kurosawa po pěti dlouhých letech přinesl nový film a to tentokrát velmi netradičně na motiv sci-fi románu. Nechal se slyšet, že inspirací pro kývnutí na tento projekt byla chuť natočit film o podvědomí ala Shutter Island či Inception. Smělý to cíl. Ač plebs souhlasit nebudou, povedlo se to náramně. Z popisu a trailerů to vypadalo na tuctové romantické sci-fi. Navíc vzhledem k tomu, že Tokyo Sonata i přes svou kvalitu neobsahovala nic pro tohoto režiséra tak typického, očekávání Realu nebyla asi kdovíjaká. O to víc je šokující jak moc je Real podobný dokonalému Kairu, který je středobodem režisérova kánonu. Ať už jde o design filosofických zombií (yup, that's a thing too), onen stylisticky typický green screen při cestování vozidly, luxusní zvuk či tuhou atmosféru obecně. Ta je na Realu paradoxně tím nejlepším. Paradoxně protože snímek je prezentován jen jako sci-fi drama, ale místy jde víceméně o plnokrevný horor. Tradičně nekrátká stopáž je naprosto ideální, protože se toho vešlo opravdu hodně v pro tento typ snímku přesném neuspěchaném tempu. Ústřednímu duu není co vytknout a obsazení vedlejších charakterů je na top úrovni,skvělá je zejména Miki Nakatani v roli doktorky. Obrovským kladem filmu je vynikající vzhled, Real sice není dechberoucí jako jeho dva Hollywoodské "vzory", ale vzhledem k obecně směšně nízkým rozpočtům japonské kinematografie je produkční hodnota vskutku vysoká. Jediná změna, která by filmu prospěla by bylo méně Lidušky v závěru. 9/10 ()

Reklama

Reklama