Reklama

Reklama

Barva chameleona

(festivalový název)
  • Bulharsko Cvetat na hameleona (více)
všechny plakáty
Trailer

Obsahy(1)

Temně komická evokace absurdit komunistické totality těsně před jejím pádem zároveň sleduje úspěšný vzestup amorálního oportunisty. Původně se stal donašečem ze státního pověření, posléze si mandát ke špiclovským dobrodružstvím udělí sám. Režisér Christov stvořil fantaskní realitu, v níž se kafkovsky vykloubená byrokratická logika propojuje s hrdinovými vražednými nápady. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (5)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Po tomto snímku jsem pochopil, jak osvěžující může být pro tradiční téma komunistického špiclování povznášející bezohledná nadsázka a stylizace zavrhující realistické mantinely (žádnou fantazijní zotročení v podobě Nvotova Konfidenta rozhodně nečekejte!). Emilu Hristowovi se podařilo vytvořit jemně bizarní svět rozpadajícího se režimu, v němž se pohybují až gilliamovské postavičky a kde slovo "orgasmus" (jakési trauma hlavního "hrdiny") tvoří pomyslnou osu, kolem které se vše se stále větší zřejmostí otáčí. Barva chameleona je hlavně vypjatou vizí krajního oportunismu, sebestředného přístupu k moci, která v tomto případě není již dána neosobním systémem, ale naopak stejně tak ničivým systémem podvědomých instinktů. Režijně debutující kameraman vytvořil skutečně lahůdkovou podívanou s uhrančivou obrazovou patinou a jakousi melancholicky-barokní esencí, která mi v leččems připomněla loňský varský snímek Kdesi v Palilule z rumunské produkce. Bohužel, poslední třetina filmu, která sleduje osudy "soukromého archivu" po pádu režimu, naprosto neorganicky trčí z celku díla. Pitoreskně zábavný a atmosferický účinek vystřídá nenápaditá a silně zkratkovitá satira, která nedrží pohromadě a překotně spěchá, aby vše nějakým způsobem ukončila. Hlavní postava se z nepřehledného mumraje naprosto vytratí a na závěr na ni čeká absurdní konec bez uspokojivé vazby na jí rozpoutanou situaci. V poslední části je také narušena dosavadní vizuální jednota díla a závěr oživující mýtus hollywoodské Casablanky mi přišel jako vrchol prázdného manýrismu. Umění takto v závěru promarnit potenciál a pečlivě vytvořená očekávání je tak podezřelé, že si nezaslouží nic jiného než založit vlastní složku v archivu karlovarských hříšníků. ()

Reklama

panWallace 

všechny recenze uživatele

upřimně musim říct, že chvílema to byla fakt hlína...udržet vtipně scény o něco déle byl bych naprosto spokojený... hlavní hrdina, se z mladého onanisty vyvine do vcelku schopného filuty.. bohužel některé scény jsou jako hluchá místa..myslím, že tam se mělo zapracovat o něco lépe.. co mě teda,ale rozhodně zklamalo je konec.. chápu určitou symboliku, ale i tak mi to přijde dost odfláknuté.. Celkový dojem : odcházel jsem příjemně pobavena spoustu scén si pomatuji i po filmu .. [48. MFF KV 2013] ()

wikked 

všechny recenze uživatele

Asi největší zklamání na festivalu. Cca v půlce filmu mi začalo být naprosto jedno, co se s hlavní (nebo jakoukoliv jinou) postavou stane a jak film, skládající se z nudného sledu scén, bude pokračovat. // KVIFF 48 ()

cineman 

všechny recenze uživatele

Vyšňupnutý šnek, smrtící utahování korzetu a orgastické zvuky vyplňující výslechovou místnost nemůžou zachránit nudnou frašku nastavujíci zrcadlo třeba i totalitnímu režimu. Bad choice Variety. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama