Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rockwoman
    ****

    "Víš, tvoje babička, byla vždycky pramenem mého života ať se dělo cokoliv, jenže jsem jí to nedokázal říct. Ale všechno to stálo za to ne?" ...Moritz Bleibtreu & Jürgen Vogel = ve filmu záruka herecké kvality + má nekonečná radost vidět je společně hrát. :-) Němci opět dokazují, že umí natočit příjemný & koukatelný film o lásce - nejdůležitějším prameni života.(8.2.2015)

  • evapetra
    ****

    Trošku předlouhá sága mapující životní osudy tří generací jedné rodiny v poválečném Německu. Nejvíce mě zaujal a dojal životní příběh generace nejstarší - dědečka Ericha, válečného veterána, který po příchodu z ruské fronty obnovuje výrobu ve své továrně na trpaslíky a jeho ženy Elisabeth. A hereckým výkonům jejich dvou představitelů taky tleskám nejvíc.(8.2.2014)

  • Malarkey
    ****

    Dost mě odrazovala délka filmu, ale nakonec jsem byl více, než jen překvapen Prameny života totiž někdy zvláštně a jindy naprosto přirozeně, vypráví příběh jedné rodiny a představuje nám ji v rámci tří generací. Tedy děda, táta a syn s tím, že vše rozjíždí po konci druhé světové války. I díky tomu se mi hrozně líbilo, že film se nebál představit nálady tehdejších dob tak, jak to prostě bylo s tím, že se dočkáte i některých ne zrovna příjemných postav, co pořád nepochopili, že Hitler byl zrůda. To, že film měl pár slabých momentů neřeším. Pořád mě na ty tři hodiny dokázal zaměstnat svým objemným příběhem tak, že na něj pravděpodobně nikdy nezapomenu. Je to taková totální výpověď tehdejší doby formou jedné obyčejně neobyčejné rodiny.(19.12.2014)

  • Sandiego
    ****

    Ten, kdo od Pramenů života očekává společenskou fresku mapující vývoj Západního Německa po druhé světové válce, možná bude zklamán. Oskar Roehler totiž daleko větší důraz než na politiku a sociální ovzduší věnuje svému osobnímu prožitku, vzpomínkám vlastním či zprostředkovaným. Na třech hodinách rozvíjí intimní rodinné drama, které po celou dobu neopouští nejdůvěrnější sféru a vše je v něm podáno v maximálním citovém prožitku. Roehler nevytváří žádnou myšlenkovou nadstavbu či filosofizující rámec, jen s odzbrojující upřímností a s viditelnou chutí vypráví a vypráví, přičemž se v jemných a přitom působivých dotecích zabývá univerzálními tématy (dětství, rodičovství, manželské vztahy, generační vzpoura, dospívání, první láska i smrt). Každá epizoda je nevšední, protknutá zvláštní vnitřní naléhavostí a až familiární sdělností. Za mě rozhodně vyzdvihuji kapitolu věnovanou vztahu budoucího režiséra k citově vyvráceným rodičům, jež je jedním z nejtklivějších obrazů dětské osamělosti, které jsem měl kdy možnost vidět. Celý film nakonec uplyne jako řeka napájená neustále novými osvěžujícími prameny, rostoucí do šíře, která nakonec dokáže pozoruhodně obsáhnout všechny etapy lidského života. Stále silnější proud každou chvíli více a více strhává, společně s postupným poznáváním a proměnami postav, které jsou těmi životadárnými zdroji, které se spojují v jediný mocný tok.(2.7.2013)

  • radektejkal
    **

    Jak udělat z kýče šlágr je německá dovednost (Fertigkeit). Přitom expozice je překvapivá a docela zajímavá. V roce 1949 se na zajatce z ruské fronty obvykle čekalo u vlaku, tady se Erich musí do své vlastní rodiny prakticky vetřít. To se mu (bývalému náckovi, který od komunisty obdrží gratis zubní protézu) zdaří poměrně úspěsně a brzy si otevře továrnu na trpaslíky (Gartenzwerge), kterými zaplaví část Německa (zbyvající část se do Německa dostane až po otevření našich hranic). Pak už následují jen přeslazené milostné epizody a přepepřené vztahy s rodiči a prarodiči. Přitom je pojetí života jako generační sága Němcům velmi blízké, ale kampak tohle sahá třeba Buddenbroockům...(12.11.2014)

  • - Natáčení probíhalo v Německu v Berlíně, v Sasku, v Severním Porýnní a v Itálii ve městě Paser.         (Terva)