Prameny života

Dost mě odrazovala délka filmu, ale nakonec jsem byl více, než jen překvapen Prameny života totiž někdy zvláštně a jindy naprosto přirozeně, vypráví příběh jedné rodiny a představuje nám ji v rámci tří generací. Tedy děda, táta a syn s tím, že vše rozjíždí po konci druhé světové války. I díky tomu se mi hrozně líbilo, že film se nebál představit nálady tehdejších dob tak, jak to prostě bylo s tím, že se dočkáte i některých ne zrovna příjemných postav, co pořád nepochopili, že Hitler byl zrůda. To, že film měl pár slabých momentů neřeším. Pořád mě na ty tři hodiny dokázal zaměstnat svým objemným příběhem tak, že na něj pravděpodobně nikdy nezapomenu. Je to taková totální výpověď tehdejší doby formou jedné obyčejně neobyčejné rodiny. (19.12.2014)

Prameny života je ukázka dokonalé scénaristické dramaturgie. Film prakticky nemá žádnou klíčovou zápletku a se žánry se zde pracuje velmi nenápadně, ale čím déle ten film trvá, tím víc jsem byl závislej na každým záběru. Opravdu nádherně vykreslený život i jednotlivé generačně i vztahově propletené postavy. Kamera a herecké výkony jsou rovněž na vysoký úrovni a pokud jde o dlouhou stopáž, tak věř, že já po pár záběrech zcela přestal vnímat čas a naplno jsem se ponořil do pramenů, které bych bych nazval prameny lázeňské superfilmařiny. (27.03.2015)

Druhá světová válka skončila a mnozí zklamaní vojáci wehrmachtu se vracejí zpět do své vlasti. Mezi nimi je i Erich, kterému to trvalo bezmála čtyři roky než se dobelhal ze sovětského lágru až do svého milovaného Reichu za který bojoval doslova o svoje zuby a nehty. Musíme si uvědomit, že v té době nebyly žádné GPSky nebo chytré telefony, takže orientace v terénu veškerá žádná a proto to tomuhle mantákovi fakt trvalo bezmála čtyři roky, protože to asi vzal přes Rumunsko, Bulharsko a další vyspělé státy tehdejšího světa. A já pomalu začínám chápat, proč ten knírkatej pán prohrál bitvu svého života s touto skvadrou orientačních analfabetů, kteří se asi ztratí i doma ve své kuchyni. Když už se náš smradlavý skoro dědek doplazí před svůj dům, tak zjistí, že cestou někde ztratil své zuby a vlasů má taktéž poskrovnu. Ale větší šok je pro něj ten, že na něj nečeká žádnej uvítací výbor, ba právě naopak vidí, že místo dvou potomků má potomky tři a že jeho žena se stačila přeorientovat z plodné samice na prvotřídní ližpičku s jazykem dlouhým jako Gene Simmons z legendární kapely Kiss. Místo sebelítosti se dá dohromady a doslova se vetře do své původní rodiny a začne si plnit svůj sen tím, že otevře továrnu se zahradními trpaslíky a kapitalistický sen může konečně začít. Tak to jsem popsal asi první dvacetiminutovku tohoto tříhodinového maratonu u kterého jsem se fakt nenudil a který nás nechá kouknout za oponu rodinných zvratů této rodiny po dobu tří generací. Tvůrci nám nevnucují žádné politické pravdy jako to můžeme vidět u našich trapných filmů jako je například film Báječná léta pod psa, ale fakt se soustředí jen na naše hrdiny a na jejich radosti a strasti v průběhu takřka poloviny minulého století. Je to zábavné, dojemné, ale hlavně je to trochu jiné než ty americké snímky podobného typu a to hlavně v tom, že se autoři nesnaží za každou cenu divákům vnutit situační humor a necpou tam žádnou propagandu taktéž za každou cenu, prostě to nechají běžet tak, jak to je a bez nějaké srdcervoucí zápletky se dostaneme ke konci s naplněním vnitřního uspokojení a se sluncem v duši na sklonku dne. Takže tento snímek vřele nedoporučuji všem přátelům americké bukvičácké propagandy a taktéž všem přátelům národnostních menšin, protože tento film je čistočistě německá záležitost a kromě prvotní minely s lesbickou manželkou zde nevidíme scény na které jsme zvyklí z amerických homofilmů posledních dob. Pro všechny fanoušky evropského filmu, zejména toho německého je tento film povinnost a já dávám bez žádných skrupulí čistokrevných a zasloužených 100%. (28.06.2022)

I když jsem Prameny života pro jeho délku viděla asi na tři zátahy, vůbec nic to neubírá na faktu, že se jedná o velmi kvalitní zpracování autobiografie tří generací. Na celém tomto projektu oceňuji hlavně rozmanitost charakterů jednotlivých postav, protože to bylo tím pravým kořením, které udrželo mou pozornost po celou dobu. Přiznávám, že ve výsledku mé sympatie získal asi nejvíc nejmladší z rodu, Robert, protože projít si tím, čím si prošel on a to bez větší úhony na jeho psychickém zdraví, je opravdu obdivuhodné. V závěrečném finále, kde se setkává po dlouhé době se svojí mamkou, bych osobně neustála, ale Robert z toho vybruslil tím nejlepším možným způsobem. Je to dlouhé životní putování s mnoha útrapami, málo radostmi, ale já myslím, že si určitě zaslouží větší diváckou pozornost. Kromě Moritze jsem neznala téměř žádného herce, ale všichni hráli tak přesvědčivě, jako bych tam v té době byla osobně s nimi.......výborné herecké výkony! (11.01.2015)

Intimní portrét třech navzájem provázených generací nabízí upřímný pohled autora na své blízké, na okolnosti svého nešťastného dětství a na své vzpomínky. Mistrně vyprávěný příběh jednoho života je podán svižně, zábavně a díky řadě postav, jejichž charakter se neustále proměňuje, budete o této rodině a jejím osudu chtít vědět víc a víc. (03.07.2013)