Strach a hnus v Las Vegas

Nevím o nějakém pořádném důvodu, jak bych zkritizoval tento film. Prostě se mi nelíbil, a to tak že moc. O tom jak jedou dvě sjetý fetky sejmout nějakýho vidláka do Las Vegas je uhozený, a jak je to šíleně natočený, já z toho měl až husí kůži. Z toho jak jsou oba šílení, z toho jsem měl uplně šíleně hnusný pocity. Možná jako bych byl na drogách, jako oni, ale já nebyl, já to viděl v té skutečné realitě, která prostě skutečná je, ačkoliv si myslí, že k realitě jim dvoum drogy dají něco navíc, nedají. Chvíle, kdy jsem se měl smát mi to neuvolnili, a bylo mi ještě hůř. Tenhle film se snaží být vtipný, jindy bych se tomu smál, ale tady to dost dobře nešlo. Nevím proč, prostě bylo hrozné na to koukat, ale ne že by filmařinu režisér odbyl, jen jsem z toho měl šílený pocity, a jak Johnny Depp mluvil, jen všecko potvrzelo. Ono teda jde asi o to, že to tak chtěl, ale já jsem u toho pořádně nedokázal vydržet, bylo toho na mojí hlavu v jednu chvíli až moc, což se na filmu docela radikálně podepsalo. Je to šílenost, zběsilost a ujetost toho největšího formátu, kde droga bude jiná dimenze, asi tak jako pochopení tohoto filmu. (21.08.2008)

Tak schválně - jak dlouho vás bavilo sledovat drogové opojení Deppa a del Tora? Mne něco přes tři čtvrtě hodiny. Pak jsem si proklikal film kvůli přesvědčení, že se nic nemění a že budou pořád na tripu a s klidným srdcem jsem to vypnul. Potěšil akorát Depp, který mne zároveň přivedl k otázce, zda je horší ho vidět v komerčních sr*čkách nebo v (rádoby) uměleckých filmech. Nebaví mne ani v jednom, ani v druhém... 10% (20.01.2013)

Strašlivě šílené cosi (pravděpodobně film), co k mé velké radosti není ódou na drogy, ale co pod neskutečným nánosem existujících i neexistujících halucinogenů ukrývá trpkou zprávu o stavu americké společnosti (kvůli níž to vše Terry Gilliam ostatně také spolunapsal a režíroval). Ovšem dlouho jsem musel čekat, až budu mít na Strach a hnus v Las Vegas tu správnou náladu, protože je to tak sugestivně natočené, že mě vždy nejpozději po 15 minutách začala bolet hlava a zachraňovalo mě tlačítko STOP. (22.07.2018)

Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, Tod Davies, Alex Cox .. Divoká pouť začíná! Dva hustě zfetovaní týpci, srandovně plešatící novinář a příšerně pupkatej právník (Depp & Del Toro), sedí v kabrioletu a jedou do Las Vegas, splnit si svůj americký sen – reportáž závodu ... ovšem (jak sami říkají) „toto město nepřeje psychedelickým drogám“. Prožijete s nimi nefalšované halucinace i paranoiu a potkáte pár zajímavých (a dobře obsazených) osob - za všechny k popukání otřesně vypadající stopař Maguire.. Režie a vizualizace je velmi reálná, spolu s hudbou navozuje skvělou atmosféru a servíruje estrádu pro někoho neuvěřitelných scén.. Perfektně zahraný úlet a filmový požitek pro všechny, kteří mají alespoň minimální zkušenost s čímkoliv podobným, ale takhle daleko to naštěstí nedotáhly. Ostatní totiž asi moc nechápou. Terry Gilliam a stejně tak autor předlohy si musely prožít hodně bouřlivě 60tá léta a vyzkoušet všechny tehdy dostupné drogy a tímto tripem nám ostatním dát najevo, že o tohle jsme (ne)přišli! Zfetovaný, sťatí a svobodní... 90%. (21.03.2005)

Většinou je tento film hodnocen jako Gilliamův nejhorší nebo prostě ten slabší. Nevím, jestli to je proto, že je o strašných zdrogovaných dementech nebo prostě nedosahuje film nějakých filmařských kvalit, podle mě neznámých parametrů. Strach a hnus je možná tím rozporuplným filmem, který jedny až dětinsky rozesmává a druhé nutí k vomitismu. Osobně jsem díky němu poznal Benicia Del Tora a dodnes tvrdím, že zde podal výkon nejlepší. Totéž platí i Johnnym Dé. Masky Tima Burtona jsou mu prd platné. Maska holohlavého novináře Huntera Thompsona je prostě trochu dál za pobledlým Edwardem nebo čokoládovým Majklem Jacksonem. (26.04.2011)