Drahý zesnulý

Ultralaciné brakové béčko, které se zdá být ze začátku docela zajímavým, ale postupně spadne do nudného stereotypu. Stella Stevens, která mi uhranula v Peckinpahově Baladě o Cable Hogueovi, zde hraje naprosto příšerně. Navíc v sex appealu jí zde předčila vyvinutá hostinská. Zbytek osazenstva hraje taktéž děsivě a korunu tomu nasazuje pomalovaný běloch, co má dle všeho být "Ind." (03.03.2013)

"Udělali tady hřbitov, protože je tady pořád taková mlha? Nebo je tady pořád mlha, protože tady udělali hřbitov?" Pobavil jsem se, to zas nemůžu říct. Všechny zábavné hlášky ovšem vyzobal mistrně glosující konstábl Hooke (viz výše), zatímco většina ostatních se potácela v celkem nevýrazném herectví. K tomu připočtěme až moc čitelné archetypy postav a prostředí plus zoufale lacinou výpravu. Přitom v tom nápadu je obrovskej potenciál, škoda, čekal jsem víc. (16.09.2017)

Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřil, že Amíci dokázali někdy tak skvěle podat a pojmout typický anglický humor. Zajímavé skloubené komedie a horroru (ano, horroru, některé scény mají hodně slušnou atmosféru), se zajímavými postavičkami (úžasný konstábl, mlčenlivý Klinger, "svá" tetička). Zajímavá výprava, házející film do klasického gotického hávu, byť se děj odehrává evidentně v současnosti (jezdí se autem, poslouchají se kazety, hovoří se o televizi). Obecně vcelku napínavé, vlastně ani nevadí, že potencionálního záporáka člověk odhadne poměrně brzy. Už jsem psal, že ten film je zvláštní? (05.05.2016)

Věřím, že v sedmdesátých letech to muselo lidi docela nadzvednout, stejně tak věřím, že pro spoustu hororových nadšenců je Arnold srdeční záležitostí (páč z iks důvodů to má náběh na kultovku), ale mě to prostě nijak zvlášť nezaujalo. Kvituju "britský" suchý humor, hezké ex/interiéry a samotnej originální námět. Jinak tohle se s hororem moc nepotkalo, ale jako černá komedie to celkem šlape. (24.09.2014)

"Pokud zná někdo z přítomných důvod, proč by nemělo k tomuto sňatku dojít, TEĎ je správná chvíle ho vyslovit," apeluje rozpačitý kněz na svatebčany, když fešná slečna Karen stojí před oltářem po boku... balzamovaného nebožtíka. Za tichého nesouhlasu příbuzenstva se uskuteční obřad, který nazývá svatbou jen novomanželova pomatená sestra (Elsa Lanchesterová), jež o bratrovi mluví, jako by byl stále naživu. Například domlouvá kočce, aby nelezla po jeho rakvi a měla na paměti jeho alergii. ;-) Rigor mortis ale není tak zásadní životní handicap, v jaký pozůstalí sira Arnolda doufali, a ve snaze dopátrat se jeho ukrytého pokladu scházejí jeden po druhém ze světa... Strašidlo cantervillské potkává Deset malých černoušků, Pět lupičů a starou dámu, Malý obchod hrůzy nebo Šlechetné srdce a šlechtické korunky. Na tyto filmy jsem si při sledování vzpomínal nejčastěji a mohl bych uvést i pár dalších, ale je fér říct, že Drahý zesnulý je nijak přímo nevytěžuje a stojí na vlastních nohou. Je výrazně morbidnější než všechny jmenované a plný dryáčnického humoru, sympaticky nevykoupeného žádnou skrytou moralitou. Triky drastického usmrcování mamonářů už mají pravda prošlou záruční lhůtu, výprava (kam oko dohlédne, samý polystyren) rovněž, ale přes to všechno si film uchoval atmosféru podobnou třeba filmům Rogera Cormana. Milým překvapením jsou pro mě herci. Vzácně vyrovnaní v jednotné stylizaci, když uvážíte, že jde o kombinaci nevýznamných začátečníků (Jamie Farr, budoucí užvaněný Max Klinger, v působivé němé roli) a povadlých hvězd za zenitem (Lanchesterová, Farley Granger). 70% (27.03.2010)