Gangy z Birminghamu

Britští Sons of Anarchy: Thomas Shelby a jeho rodina jsou stejně jako američtí motorkáři Kurta Suttera styloví, neberou si servítky, přitom jsou sympatičtí, jejich příběhy dokážou dojmout a v neposlední řadě jsou i stejně rockandrolloví. Rodina pro ně znamená první a poslední, kořeny mají také v Irsku a v jádru jsou to taky féroví chlapi. Snad by jen neškodilo trochu jasněji ukázat, že kolem toho dobráckého jádra je pořád skořápka nekompromisních gangsterů, kteří nikdy žádnými andílky nebudou. Na druhou stranu mají ale tito Birminghamští floutci navíc společnou historii z Velké války a současnost plnou vzletných ideálů a velkých osob. Díky střízlivější délce taky působí mnohem lépe, než na první pohled podobný Boardwalk Empire. Především závěr první série mě trefil přesně tam, kam chtěl. Její pokračování naopak naprosto válí celých osm dílů, kterým není co vytknout, jen ten závěr naopak ani přes už stabilně perfektní práci s kamerou, mizanscénou, hudbou ani dokonalému Cillianu Murphy želbohu nezapůsobil tolik, jako se to o rok dříve podařilo odjíždějící Grace. Ten posun v čase pak sice kvůli odsunu některých postav zamrzí, co se samotného děje týče je to však parádní krok otevírající dveře dalšímu skvělému ději (ve kterém je sporadická ůčast Toma Hardyho nečekaně příjemná třešnička). Stejně jako oba zmíněné seriály jsou také zaštítěni velkou autorskou personou, takže jsou Peaky Blinders vlastně sázka na jistotu - nedělají nic, co by tu už dříve nebylo, ale své starší bratříčky napodobují prvotřídně a po jejich letošním uzavření je stejně tak dobře i nahrazují. A minimálně díky hudbě se jim v mých očích nejednou podařilo je i překonat. On the gathering storm comes a tall handsome man in a dusty black coat and a red right hand. (08.09.2014)