Mustang

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)

Sú ľudia, ktorí dokážu zaujímavý príbeh porozprávať tak, že vás vôbec nezaujme. A potom tí, ktorí aj menej zaujímavému príbehu svojim rozprávaním vdýchnu niečo navyše. Tento film bol pre mňa ten prvý prípad. Celé to na mňa pôsobilo, akoby Deniz rozprávala a ja som len počúvala. Nič navyše. K dievčatám som si bohužiaľ nevedela celý čas nájsť cestu. Project 52 Films by Women (26.02.2016)

Líbivý festivalový art, který musí průměrný západní divák z principu zbožňovat - 5 krásných holek úpí pod despotickou nadvládou autoritativní rodiny a konzervativních tradic, které jejich vyhlídky na emancipaci západního střihu eliminují na nulu. Každý jim logicky musí držet palce, a kupříkladu ve scéně, kdy je po novomanželské dvojici po jejich první milostné zkušenosti vyžadováno zakrvácené prostěradlo (jako důkaz toho, že se dívka vdávala jako panna), člověk jen otáčí oči v sloup, v jak beznadějně středověkých poměrech je tamější společnost zaseklá. Ne že by to byl vyloženě špatný film, to vůbec ne - osobně bych si dokázal odmyslet i to, že mě příšerně nebavil - ale co mi osobně přijde hrozné, je můj neochvějný názor, že Mustang je dokonalá vykrádačka filmu Smrt panen. Ale naprosto se vším - v obou filmech drží přísná rodinka pěkně doma pod zámkem svých 5 nezbedných dcerek, které by se tolik chtěly dostat ven - oba filmy se sice liší lokacemi i časovým zasazením děje, ale jinak jsou v podstatě jak přes kopírák, a osobně jsem byl z té podobnosti naprosto zděšen - a znechucen. Kdyby aspoň bylo řečeno, že je to remake... ale i tak bych to nebral. Protože jako by nestačilo to dokonalé vykradení Sofie Coppoly, je třeba ještě zmínit, že se v Mustangovi objevuje hudba Warrene Ellise z filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Jak obecně nejsem příznivcem toho, aby se stejná hudba "recyklovala" v různých filmech, tak zde mám chuť se vyloženě ptát, jestli je v Mustangovi vůbec něco původního. A současně se ztotožňuji s výtkami předchozích komentářů k formálním nedostatkům filmu, jako je nedostatečné vykreslení psychologie postav sester či nevěrohodné zvraty děje. Za mě spíše zklamání, přecházející až ve znechucenost kvůli zmíněné podobnosti se Smrtí panen - nevěřím, že se jedná o náhodnou podobnost, režisérka (ročník 1978) žije od r. 1980 ve Francii, kde Smrt panen běžela v kinech, když jí bylo 22 let. Za sebe nemám problém napsat, že Mustang se měl zarazit ještě před jeho natáčením, a že nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takovéto filmové klony. (17.03.2016)

Ďalší zárez v silnej tureckej artovej vlne. Debutantka Erguven dala dokopy medzinárodný tím a predviedla nám citlivý portrét piatich sestier žijúcich v úplnom zapadákove. Celý koncept toho, že z drobnosti sa celý ich doterajší život rozpadne na fragmenty je tu docielený bez výrazných sklzov do sentimentu. Situácia je nepríjemná, ale nie nervy drásajúca. Náznaky krutosti a ignorácie sú len naznačené a predostrené veľmi decentne. O to viac dokáže vyniknúť sila a prirodzenosť hereckých výkonov. Všetky sú absolútne skvelé. Mustang pôsobí ako výrez z určitej udalosti a je podaní s precíznosťou a dbaním na charaktery. Sledovať zmeny či už kultúrneho alebo vzťahového cez oči najmladšej sestry je skvelý ťah. A Ellisova hudba sa na Turecký vidiek náramne hodí. Nie je to žiadny wow film. Je úplne jednoduchý. Ale o to viac mi lahodil po všetkých stránkach. Filmový skvost. (25.03.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)