To nejsi Ty

Škoda, že si scenárista nedal väčšiu prácu so svojim výtvorom a naservíroval nám konvenčne ladenú drámu s očakávateľným príbehom, niekoľkými kvázi povinnými klišé a "tak potrebou" odlišnou dvojicou protagonistiek. Ťažko povedať, či išlo o komerčný záujem, keďže film finančne prepadol, ak by išlo o inovatívnejšie dielo, mohlo sa tu hrať o Oscary v hereckých kategóriách. Že tú hlavnú si zahrá Hilary Swank nebolo prekvapením, keďže niečo podobné sme tu už mali v Million Dollar Baby, aspoň sčasti. Možno ešte viac potešila ale Emmy Rossum, tam je ale zase škoda, že v záujme tej odlišnosti musela hrať "iba" ženu, ktorá sa spustila natoľko, aby musela znova nájsť samu seba a to sme videli tisíckrát. Niekedy lepšie, ale určite aj mnohokrát horšie. (01.11.2020)

Je pravda, že filmů o nevyléčitelných chorobách se v posledních letech urodilo, je to evidentně téma vděčné pro zfilmování. V současné době negativních zpráv ale mám někdy také trošku dojem, že se točí (medializují) témata podle hrozného hesla ("Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí ...). Ale je pravdou, že jsou příběhy pojaté i přes vážnost tématu vkusně a hledají se v tom zmaru lecjaká pozitiva. Pak jsou samozřejmě díla kategorie opačné blízká k bulváru, ale tenhle film naštěstí patří do té první kategorie. To, že Hillary Swank byla ve své roli naprosto spontánní a přesvědčivá, mne ani nepřekvapilo (její herecký rejstřík je hodně různorodý), ale překvapila mne Emmy Rossum, která jí byla velice důstojnou hereckou partnerkou (i když zpočátku to tak nevypadalo). V průběhu děje se mi samozřejmě vybavovaly asociace na "příbuzné filmy" jako Nedotknutelní, Teorie všeho, Než jsem tě poznala, ale třeba i Hvězdy nám nepřály, Půlnoční láska a především Griffin a Phoenixová. A za uvedenými filmy i v nich předvedenými hereckými výkony tohle dílko nijak moc nepokulhává. (02.07.2020)

Svojim charakterom dosť podobné ako Still Alice, avšak v tomto prípade nehrá hlavnú rolu žena s Alzheimerom, ale žena s ALS (amyotrofická laterálna skleróza). Základ síce výborný, ale priebeh toho deju ma až tak neoslovil, hoci pôsobil miestami naozaj smutne a dojemne, obzvlášť v tom silnom závere. Ale na vynikajúcu zmieňovanú Still Alice to veru nemalo ani náznakom. Najviac sa mi v tomto filme pozdávali tie zlomové konfliktné situácie, ktoré jedine držali film nad hranicou priemeru. Ale aj tak na viac ako 3* to bohužiaľ neni, aj keď námetovo to bolo určite pozoruhodné. (05.02.2015)

Ztvárnit člověka postiženého krutou nemocí nezvládne každá áčková hvězda, a tak se nedivím, že povolali Hilary. Ta to má navíc těžší o to, že má předepsáno vypadat stále vesele a líbivě. Divák je tedy ušetřeny (či ochuzený) všech hnusů, které péče o postiženého člověka provází. Taky bych chtěla umírat v čisťounkém luxusu. Dále má divák štěstí na to, že Kate je svatá osoba a všichni okolo ní mají sympatické povahy. Je pak jednoduché nenávidět každého, kdo Kate ublíží či nepochopí. Film tedy klouže opatrně na povrchu tématu nevyléčitelné nemoci, díky čemuž nezabředne do přílišného patosu. Zaměřuje se spíš na příběh Bec, čímž mi to připomíná Rain Mana. (04.05.2017)

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)