Reklama

Reklama

Venuše v kožichu

  • Francie La Vénus à la fourrure (více)
Trailer 1
Francie / Polsko, 2013, 96 min (Alternativní 92 min)

Obsahy(1)

Deštivý pařížský podvečer, vylidněné ulice a zapadlé divadlo, kde celý den probíhaly zkoušky na hlavní roli Vandy v adaptaci slavné hry z 19. století Venuše v kožichu. Režisér Thomas už chce z divadla utéct, když v sále uvidí herečku Vandu, energickou, nebojácnou a velmi odhodlanou udělat pro hlavní roli naprosto cokoliv. Pro hlavní roli, do které se až záhadným způsobem perfektně hodí... Legendární režisér Roman Polanski převedl na filmové plátno stejnojmenný hit amerických divadelních scén Davida Ivese. V promyšlené a strhující hře sexuální přitažlivosti, dominance a submise excelují Emmanuelle Seigner a Mathieu Amalric. (Febiofest)

(více)

Recenze (88)

Psema 

všechny recenze uživatele

No hate, no love. Vzhledem k režisérovi samozřejmě skvostně nasnímané a sestříhané. S adekvátní gradací a žhavým sexuálním napětím na správných místech. Ale osobně se nemůžu zbavit dojmu, že je Polanskiho na podobné hříčky o sexuální tenzi mezi mužem a ženou a prohození dominantních rolí i přes nepopiratelné kvality tak trochu škoda. Natoč zase něco většího, Romane, máš na to, kurňa! ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Jasná divadelní záležitost založená na skvěle napsaných dialozích a výborných hereckých výkonech, hlavně Emmanuelle mě neskutečně příjemně překvapila v některých filmech mě přišla toporná, ale tady z ní jde užásná ženskost a je radost jí sledovat. Krom filmových fajnšmekrů ocení tenhle bijáček i sadomasochisté, byť bych chtěl upozornit, že se v žádným případě nejdná o žádný skandální scény nebo soft s/m porno, tak některé scény v sobě krapet s/m maj. Ta sexuální přitažlovost a vášeň je obsažena především v dialozích a hereckých výkonech, ostatně něco malá si manželé Polanski střihli už v Hořkým měsíci a zdá se že jim tento směr pořád chutná, navíc i když Emmanuella už není taková mladá kráska jako v Hořkým měsícu, umění svodu ovládá na výbornou. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Venuše v kožichu na více místech vyvolává dramatický efekt a na jiných potutelný úsměv. Svazovat ji ale do žánru komedie a dramatu je matoucí. Polanski natočil především výrazně erotický film. Doba tabuizování lidské sexuality je přinejmenším v euroamerickém kulturním okruhu už dávno za námi a otevřené zobrazování milostných scén už nikoho nepřekvapí. Režisér je v zobrazování tělesnosti velmi zdrženlivý, kdo bude na jeho snímek pohlížet jako na soft porno, bude zákonitě zklamaný. Erotično buduje pomocí dialogů a zobrazování emocí obou postav, které do divadelního textu vkládají stále víc svých sadomasochistických představ. Herecká zkouška se mění na souboj rozvášněných partnerů, na střed dominance a submisivity, výměnu genderových rolí, přehlídku fetišismu, bondáže, manipulace a ponižování. Role autora, režiséra, divadelních postav i jejich civilních představitelů se prolínají a přehazují, často nevíte, kde končí divadelní replika a začíná reálný život. Polanski nikdy neměl problém adaptovat divadelní konverzačky a nevzpomínám si, že by mi někdy divadelní rámec jeho snímků byl na překážku. Patří totiž mezi režiséry, kteří nikdy nezapomínají, že jsou tu pro diváka, nikoliv naopak. Prolínání filmu a divadla je tu silnější, než kdy jindy, ale Polanskému stačí dva herci, neustálé střídání poloh, nálad a emocí k udržení pozornosti. Jeho rafinovaná hra na svádění a souboj vůlí má i další rozměr. Není těžké si představit, že Almaric představuje režisérovo mladší alter ego. Vlastně se to přímo nabízí a autor zaměstnává divákovu fantazii otázkou, nakolik je filmový příběh inspirován Polanského manželstvím a jeho vlastním pojetím sexuality. Po herecké stránce funguje film na jedničku, Seignerová i Amalric jsou fantastičtí a chemie mezi nimi ukázková. Emmanuelle je šarmantní, vyzývavá mrcha, evidentně do svého výkonu vkládá pro šéfa na place o kapku víc prožitku, než by zahrála kterákoli jiná herečka na jejím postu. Z filmového hlediska se snímku nic podstatného vytknout nedá. Jen ten druh poněkud výlučné SM-sexuality, se kterým pracuje, nebude přitažlivý a možná přes svou zjevnou zdrženlivost a nedoslovnost ani akceptovatelný pro každého. Celkový dojem: 85 %. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Vejděte, a vdívejte se, vede vás rámování snímku, veni, vidi.... vejdete, vdíváte se - a zažijete sevřenou, s nadhledem rytmizovanou, hutnou a strhující několikanásobnou katarzi: na postavě divadelního režiséra, kterého co pět vteřin majzne pomyslnou holí logického i existenciálního obratu v hovoru i v dění jeno sexy sensei, který na sebe vzal podobu náhle se zjevivší herečky na konkurzu, a pádně ho krok za krokem vyléčí z egoistických bolístek a naivních představ o jeho režírování i o jeho životě. *** Nebude vám stačit vidět to jednou, abyste si užili ten překvapivý spád a zároveň stihli vychutnat i tu moudrost, fascinativnost, ladnost, šarm a krásu, vnadnou proradnost i bezelstnou oddanost, jak divadla, tak filmu, jak herectví, tak režírování, v tom mistrně do dechberoucích obrátek vyšroubovaného dialogu dvou. Kéž by to ještě pokračovalo. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Wilhelm Reich, známy psychiater, charakterizoval masochizmus ako sadizmus obrátený smerom dovnútra. Zároveň pridáva štyri charakteristické znaky masochizmu: a) tendencia k nepríjemnému chovaniu, b) tendencia k sebapoškodzovaniu a sebahodnoteniu, c) vášeň k trápeniu iných aj seba, d) prítomný pocit utrpenia. Všetky tieto znaky sa v rôznych formách a časoch objavujú v tejto skvelej konverzačnej dráme o dvoch hercoch. A zároveň svojráznej rovnomennej adaptácii slávneho románu Leopolda von Sachera-Masocha. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Je to až neskutečné, co dokázal Polanski natočit ve svých 80. letech. Vybral si jako hlavního představitele svou o 30 let mladší kopi, do ženské role obsadil neskutečný přírodní úkaz (v tom nejlepším slova smyslu) a pak si celých 90 minut pohrává s divákem, který nikdy neví, která replika ze z fiktivního scénáře a která je dílem okamžiku. To neustálé napětí vydrží až do konce. Hříčka o vášních až na pomezí slušnosti. :o) Líbila se mi už jeho prvotina a svou úžasnou energii si uchoval až do svých nejmužnějších let.                                                                                                                                        Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()

nunka 

všechny recenze uživatele

Knižná predloha Leopolda Von Sacher Masocha poslúžila Polanskému k zrežírovaniu konverzačnej filmovej podívanej so sexuálnou tématikou, ako to už u neho často býva. Podobnosť medzi režisérom a Mathieu Almaricom isto nie je náhodná. Masochizmuz ako variant sexuálnej odchýlky má vo filme podobu nielen vizuálnu, ale aj jazykovú. Erotiku nielen vidieť, ale hlavne počuť...energia medzi mužom a ženou sa zrkadlí v slovách a dialógoch. Vzájomné napĺňanie túžob cestou uspokojovania cez bolesť mohla byť možno trochu viac filmovo tvorivo a menej divadelne ponúknutá. Zostáva vo mne pocit, akoby sa z témy mohlo vyťažiť o niečo viac. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

[AFF 2014] Božské! A sexistické... Polanskému toľko otĺkali o hlavu, že sú jeho posledné filmy komornými divadelnými inscenáciami, až si jednu takú stopercentnú natočil - s dejiskom v jednom divadle, točiacu sa okolo jednej divadelnej hry a dvoch postáv - jej autora a režiséra v jednej osobe plus záhadnú, zmyselnú adeptku na hlavnú rolu. A podľa divadelnej predlohy. Všetky významy servíruje Polanski divákovi čisto pre pobavenie na striebornom podnose. Mužská/ženská dominancia a ich prelínanie, sado-maso hrátky a ľahká, pikantná erotickosť. Emannuelle Seigner (jej vzťah s Polanskim dáva príbehu novú významovú rovinu) a Mathieu Amalric na plátne žiaria. 90% ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Chytře, vynalézavě napsaný scénář je základem, ze kterého klíčí a v průběhu času rostou skvělí - jediní - dva protagonisté. Literární předloha je skutečnou pouhou předlohou, na které Polanski vystavěl kaskádu vybroušených dialogů nabitých naznačovaného - a o to působivějšího - sexu a smyslnosti. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Roman Polanski sexuálně vyzývavá a dusná dramata umí, tohle je jeho parketa. Vybral si k tomu naprosto přesné obsazení dvou jediných rolí (Emmanuelle Seigner i Mathieu Amalric oba parádní) a ve svých osmdesáti letech rozehrál velice poutavou hru charakterů, od níž od začátku do konce nelze odtrhnout oči. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Rozhodne sa Polanskému podario vo mne vyvolať dojem, že sledujem divadelné predstavenie. Nie že sledujem adaptáciu divadelnej hry, ale že som v divadle prítomný. A niekde vzadu som mal pocit, že si tu tak trochu cynicky rieši svoje manželstvo so stále sexy Seignerovou a že sa pri nakrúcaní pritom skvele bavili, až z toho Amalric nechápal. Sstále mi však Venuša v kožuchu pripadá viac než plnohodnotný film ako formálny experiment. Rozhodne odvážnejší, ale menej vťahujúci ako Carnage. Možno nabudúce nakrúti niečo iba s jednou postavou v komore. ()

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Perfektní, herecká chemie. Od prvního uchopení za kliku dveří funguje dokonale. Jeden z těch malá filmů, kde vůbec nevadí, že jsou přítomní jen dva herci. To si vlastně ani moc v neustálém střídání poloh, nálad a rolí neuvědomíte. Polanski se téhle výzvy zhostil skoro na výbornou. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Jiskřivá, sexuálně jiskřivá konverzačka o dvou výborných hercích. I přes uzavřený prostor jednoho divadla se jedná o velice zajímavý a chytlavý film, který však nedokáže udržet skvěle nastolené tempo ze začátku. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Na konkurz přijde taškami ověšená a deštěm smáčená herečka. Režisér ji odmítá, protože se zpozdila. Po zoufalém a nedůstojném přesvědčování nakonec ženě blahosklonně povolí předvést, jak umí hrát. A v tu chvíli začne představení jeho života, protože herečka není jednou z těch, které by pro roli udělaly všechno. Ona je především žena. ____ Skvěle obsazená Emmanuelle Seigner (ordinérní, mocná, kouzelná) i Mathieu Amalric (režisér puntičkář měnící se v dychtivého podřízeného) spolu v jednom prostoru předvedou omamující hru, kdy dominantní bohyně pomalu opřádá svého otroka, který zprvu ani netuší, ale později s rozkoší upadá do jejího poddanství. ___ Sexuální napětí téhle hry by se mělo dát konzervovat a rozdávat pacientům s chabým libidem. /17. 2. 15./ ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Je to skvěle natočené, zahrané, sestříhané, nasvícené, nápadité, svěží, čiší z toho sexualita, dialogy mají říz, a ač není tento styl divácké nejistoty, co je divadlo (tanec, hra, cokoliv) ve filmu a co se skutečně odehrává mezi postavami filmu jako takového, zejména díky Saurovi nic nového pod sluncem a ač začíná mít Polański sklony k akademismu, z pohledu filmařského není co vytknout, ba naopak. Chybou však je, že filmy tohoto typu nemají žádnou přidanou hodnotu pro diváka, který k plnému filmovému zážitku potřebuje mj. taky civilní, silný a co nejvíce aktuální lidský příběh. Takových příběhů není nikdy dost, na rozdíl od stírání hranic mezi divadlem a filmem, kdy snímků tohoto typu je v poslední době čím dál víc a začínají se ohrávat. Kromě obdivu k vynikající technické práci si tedy divák z Venuše kožichu neodnese nic dalšího, a to je velká škoda. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Dva dobří herci na divadelních prknech.. Roman Polanski si rád pohrává i hraje (to všichni víme, že..) a v tomto snímku je to znát na 100%, vsadil na živočišnost své manželky (ostatně jako obvykle) a herecký um Amalrica.. Příběh režiséra a herečky, prolínání rolí a světů, záměny postav a dialogy - to vše je působivé a k zamyšlení.. Drobné a nepodstatné připomínky si nechám od cesty.. ()

selfesteem 

všechny recenze uživatele

Když se mi něco opravdu líbí, často se k tomu vracím. Ať už je to písnička, kniha, divadelní představení nebo film. Tento film jsem viděla 6x v průběhu pěti dnů a teď už to ani nepočítám. Pokud jsem se na něj náhodou nedívala, zbytek dne jsem o něm stejně přemýšlela a v hlavě mi zněla jeho nádherná hudba. Tak jako právě teď. Trošku se bojím, jestli o něm už konečně někdy přemýšlet přestanu. Strašně moc se mi líbí filmy, ve kterých se jejich postavám plní jejich sny. Když s nimi můžu hluboce vnímat jejich potěšení, radost, ten úžasný pocit štěstí, někdy uspokojení, vzrušení. Zrovna tak mě okouzlují a zároveň ničí filmy, ve kterých jeden druhému svěří svá nejtajnější přání a touhy a zůstává nepochopen (La Pianiste). La Vénus à la fourrure je jedním z takových filmů. Přestože to asi tak má být, že mám mít problém přijít na odpovědi na těch milion otázek, co se mi honí hlavou, jedno snad vím jistě. Qui demande, apprend - Qui ne demande rien, n´a rien. Líná huba, holý neštěstí. Co z toho, že sen se plní, když ten druhý to vidí jinak? Jako sexismus, pornografii, degradaci žen? A opačně to vidět prostě nechce? To asi mělo být jedním z varování. Co na tom, když vám na dveře zaklepe krásná, přitažlivá, inteligentní, talentovaná a všehoschopná žena (tak trochu poručík Columbo, Pretty woman a Mary Poppins), evidentně s fotografickou pamětí, kterou ale vedou úplně jiné pohnutky k tomu, aby to s vámi hrála až do konce a navíc, i přes její inteligenci, jí stále něco skutečně podstatného uniká? Třeba ta finální část? Nic ho přece nenutilo v tom i na konci pokračovat, ale on to chtěl, byl za to rád a jeho nejtajnější sen se pomalu stával skutečností. Fandila jsem mu! Neuvěřitelně dojemná záležitost! Když tu opět přichází ona nevědomost, tentokrát však na jeho straně. Nenapsal snad on sám, že když mi lichotíte, cítím v tom lest? Škoda toho finále, v mých fantaziích to v tomhle filmu dopadá malinko jinak. Určitě se ale neunáhlím, když tady napíšu, že to byl ten nejlepší a nejkouzelnější film, který jsem kdy viděla. Ideální spojení prostředí – divadlo!, scénáře, dialogů plných touhy, rozechvění, vášně, temperamentu a především humoru. Oba představitelé prudce atraktivní, šikovní a jako bonus navíc, mluvící francouzsky! (až na pár anglických vsuvek - pourquoi?) Který jazyk je svůdnější než právě francouzština? A to čekání, kdy už se konečně vzájemně dotknou, ve vzduchu je cítit napětí, takřka elektrizující, a pak to přichází a graduje. Bravo Vám oběma a samozřejmě panu režisérovi, dostali jste mě, totálně a navždycky! Splendide! ()

Reklama

Reklama