Černý anděl

Brass nepochybně uspěl v líčení perverzí, které mohly vládnout na sklonku Třetí říše a nastaveném čase fašistické Itálie. Večírek, na němž lidský had tančí veden obřím zlatým pyjem skutečně zhmotňuje úpadek lidství a tělesné lásky. Škoda, že je jen zastávkou na nepříliš zábavně sepsaném životu jednoho vztahu, který (SPOILER) od vášně směřuje k zneuctění a pomstě (SPOILER). Trošku sice odráží vztah Německa a Itálie (Německo jako mužná síla, která si bere co chce) dané doby, leč to samo o sobě prostoduchost dění nijak nekomplikuje, skorem naopak. A snědé árijce s odbarvenými vlasy v uniformě SS neuznávám! (13.12.2010)

Jedná se o adaptaci díla Senso italského spisovatele Camilla Boita, která se v písemné originální podobě (ale i v stejnojmenném Viscontiho filmu, u nás známém jako Vášeň) odehrává v 60. letech 19. století, kdy Rakousko válčilo s jižním nepřítelem o tehdy ještě své Benátsko. Brass přenesl děj klasicky romanticky-politického díla do konce 2. světové války do existence tzv. republiky Saló, včetně její dekadentní atmosféry (proto originální název Senso ´45, což je myslím nejvýstižnější možný název). V Brassovi se nezapře Ital a tak jeho film do značné míry imituje díla svých významnějších krajanů, obrazově (samozřejmě včetně erotických pasáží) a hudebně je film opravdu vytříbený (Ennio Morricone), líbí se mi i mírně groteskní vyznění určitých pasáží (například italského fašisty na recepci ke skončení filmování), stejně tak celkem faktograficky správné informace o Baarové. Ale stejně na mě přenos z romantické doby, kdy šlo nejen o lásku, ale i politické ideje rodícího se italského nacionalismu přijde poněkud nemístný, i tak se domnívám, že film není úplně zbytečný a já bych to viděl na takové tři a půl bodu. (13.09.2010)

Neředěná dvouhodinová nuda. Tinto Brass měl točit porno, a ne se cpát do umění. Teda v jeho případě neumění. Naprosto nudný film o Němce, která šuká s náckem, který vybírá herečky do německých filmů za 2. světové války, a když ji podvede, tak se mu pomstí. Pokud vás zajímají ženská ňadra, zadky a pissing, no prosím, je to tu, ale mezitím si, na rozdíl od porna, musíte užít dlouhé minuty keců o ničem. (11.10.2009)

Brassovo eroticko-dekadentní Senso ´45, umístěné do itálských Benátek na sklonku války, předhazuje divákovi sexuální povyraženíčko boháté paničky Livie opředené o zvrhlost fašistické Itálie a Třetí říše samotné. Nedostačující um svého manžela a skryté touhy ji vženou do náruče německého důstojníka Helmuta, který je přesným opakem "hrdinného" německého vojáka. Režisér tvorbou sobě vlastní ukazuje chtíč v kombinaci s perverzí a smrtí pod vlajkou s hákovým křížem. Typický Brass, který při záběru na mrtvé tělo ženy, namíří kameru přímo mezi její stehna ukazuje totální úpadek lidství téměř v každém záběru snímku. Bujarý večírek herečky v německých filmech, kde se nahá ženská těla mísí s černými uniformami nacistů, kde kamera neuhíbá vůbec před ničím, záběry mezi ženská stehna nebo prsa střídá felace, pissing nebo soulož ukazuje nacistické Německo v pravém světle, bezcitné, požitkářské a nadřazené nad vším včetně lásky. Intriky, vypočítavost a příklon na vítěznou stranu italských vysoce postavených pohlavářů směřuje k přetečení celého kýble hnusu s perfektním hudebním doprovodem, za kterým stojí Ennio Morricone. Celkový dojem z dílka je velmi nadprůměrný, ovšem zbytečně dlouhá stopáž mi nedovolí ohodnotit snímek více než třemi hvězdami. (11.01.2011)

Ak Tintovi niečo ide, tak je to zobrazenie dekadentného večierka z lepšej spoločnosti. Ústredným motívom filmu je celkom niečo iné, ale to veľmi za reč nestojí. Takže späť k večierku: kabáty z naci uniformy či mníšske hábity na nahých telách ľudského vláčika. Riadi ho lokomotíva - žena, ktorá má k lonu pripnutý mamutí pozlátený olisbos. Nasledujú swingers hrátky, tak odpudivo zobrazené, ako to len Brass vie. Užívateľ Cimr vystihol v komentári podivuhodnú atmosféru, typickú pre takmer všetky režisérove filmy po caligulovskej éry. Zvláštna príťažlivosť zvláštnych filmov - nedá sa povedať, že ide o nejaké vysoko kvalitné kúsky, ani to nie je priamočiary odpad, ale nepatria ani k všednému priemeru. Skôr k nevšednému. (14.08.2020)