L'uomo che guarda
Voyeur
The Voyeur
Obsahy(2)
Profesor francouzské literatury Dodo se nachází v hluboké depresi, neboť jej opustila jeho žena Silvia. Dodo se stává pasivním pozorovatelem dění okolo a je zničen opovržením, které k němu cítí jeho bývalá žena. Přesto se objevují ženy, krásné a svůdné, které dráždí jeho mysl. Dodo však není schopen jednat, takže se zdá, že všichni kolem něj žijí mnohem naplněnějším životem. Dokud si pomalu neuvědomí, kdo je vlastně jeho protivníkem... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Po všech stránkách dokonalé zhmotnění termínu nechutnost. Představte si ten scenáristicky nejpodivnější erotický film vysílaný Novou v předpůlnočním čase, přidejte k tomu několik vajíček rozmíchaných s cukrem a vědrem oplzlosti, povolte záběry pro erotický televizní film nedovolené (tedy mužské pohlavní orgány včetně jejich ztopoření), styk starého muže s mladou ženou, a dostanete Voyera, jenž svou přímočarostí a tahem na branku, jakož i schopností "něco u filmu prodávaného v neerotickém regálu prodejny Levné knihy rozhodně nečekat" vysoce převyšuje vše, co jste dosud viděli. Dějová linka je strašně triviální, scény spolu často vůbec nesouvisí a jsou jen chabě odkazovány jako Dodovo "snění", takže se buďto budete šíleně smát, nebo to vypnete. Ti, co dali více hvězdiček, asi Voyera dokázali považovat za umění. ()
Varování: Komentář nevhodno čísti před sledováním... Dialog: "Vyprávějte mi o svém otci." "Má obrovský penis, který mu stále stojí. Bože, mám z něj takový strach," ve Voyeurovi nezazní. Kdyby se však objevil psychoanalytik se zálibou v hypnóze, jistě by se nám něčeho podobného dostalo. Takhle musí freudovskou povahu tohoto softporna odhalit sám divák. Přístup, který lze jen pochválit. Chování hlavního hrdiny budiž mu vodítkem. Neschopnost Doda jednat bez myšlenky na penis jeho otce (nejlepší scéna tohto ranku je příprava jídla - rytmické šlehání evokuje Dodovi kopulační pohyby a dovádí ho k šílenství), neustálé zobrazování toho olbřímího údu, omílání jeho schopností, splývání postavy matky a manželky, šok ze sexuality rodičů, všechno ukazuje příslušným směrem... Dodo snad nakonec dospěje. Soudím tak z obdivu k jeho vlastnímu ztopořenému penisu a náznaku síly s jakou si v závěru bere svou ženu. Musím sebekriticky přiznat, že takto zvolený interpretační rámec nepostihuje celý možný význam díla. Věřím však, že alespoň vyvrací pocity, že jde pouze o bezobsažnou "pěkně natočenou erotiku" či "nic zajímavého, jen obyčejný sex" nebo "lehký upgrade nosiče pizzy". Netřeba se dále vozit po nevnímavosti diváků. Omlouvá ji skutečnost, že rozum často zatmívá jak vzrušení z nahých žen, tak znechucení vulgární lascivitou a Brass nemá ve zvyku ani jedním šetřit. Žel i já sleduji jeho filmy částečně z "nízkých", tělesných důvodů. Tudíž mě potěšilo, že některé odhalené dámy oplývaly dostatkem přitažlivosti. Krásu těl spojil režisér s krásou architektonicky vytříbených interiérů, což lze považovat za jeho typický trademark. Obvyklou brassovinu vnímám i v zrcadlech umístěných nad postelí (kdo normální by tam dal zrcadlo, že), jež mu umožňují nahlížet na týž akt hned dvakrát, dále ve výrazně svisle symetrických záběrech a samozřejmě všudypřítomné erotiky, u které rád zdůrazním, že docela solidně odráží vztah aktérů k sexualitě, a to i po formální stránce. Žel, i přes leckterá pozitiva se mi Voyeur příliš nepříblížil. Je mi cizí jeho fraškovitost, byť možná související s výsměchem upjatosti, potlačování sexuality či možná i samotné psychoanalýze, která by mohla spoutávat lidskou sexualitu do sady zákonů. Ale to asi není důvod proč dávám ***. Nedokážu jej přesně pojmenovat, jde o určitý druh znechucení, jehož důvod snad sídlí v hlubokém podvědomí. Zase ten Freud! Ale možná mi jen tenhle film i přes chytrost tématu připadá lehce připitomělý. ()
Proslulý Tinto Brass oslovuje své diváky především takovými fláky, jako je Salon Kitty nebo Caligula. Pokud se rozhodne věnovat románu Alberta Moravii, vznikne téměř moralita. Protože Moravia, to je vysoké, ale Brass zase nízké. Nicméně pokud máte v sobě kouska citu v těle a smysl pro humor, tak se spokojeně prosmějete nad všemi těmi těmi lascivními výstřihy a zadečky sličných Italek, které rozhodně nejsou cudné jako panenka Maria. A v knihovně pak najdete cosi, co se honosí tímto popisem: "Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem." (Voyeur aneb Muž, který se dívá) ()
Dodo leží, spomína. Tá spomienka ho omína. Veď žena ušla bez príčiny. Či má v tom prsty ktosi iný? Príčinu rozchodu iste poriešime. Medzitým však pozrime na čosi iné. Nakuknime cez oválne okná i zrkadielka. Ukážu sa prsníky, stehná, pičky i ritná dierka. Podpazušia i ohanbia. Za ochlpenie sa vôbec, vôbec nehanbia. Veď: Amor est vitae essentia! Snáď teda nevadí holiacej čepieľky absencia. Do oblín ženských prehliadky zrazu vtrhne Dodovho otca falus mamutí. A Doda? Doda ten pohľad veľmi zarmúti. No spamätá sa z toho šoku, pozrie na erekciu svoju priamo, nielen zboku. A poučenie aké tento artový kus skrýva? Kto len chce, nech s partnermi v byte býva. A nech nežiarli manžel denne na to, že do manželky sem-tam vloží zozadu úd hoc i jeho vlastný tato! Detailne nech si obzerá i pofotí súlože iných párov. No k svojmu vlastnému nástroju nech sa - napriek príkoriam - obracia vždy len s hrdou tvárou. Autor predlohy, Alberto Moravia sa podieľal vraj na scenári, no groteskne erotický film sa intelektuálne príliš netvári. Voyeuristický pohľad však Tintovi sadol. Kvôli podsukňovým pohľadom totiž rozpočet väčšiny jeho filmov padol. Jedna scéna (s dejom nesúvisiaca) predsa vyhrala: keď plážová nahá slečna si muža za vtáčika stoporeného ako psíka za sebou ťahala. ()
Na konci si uvedomíte, že ten film mal normálne aj nejakú myšlienku. Ako súvisí sexualita s podvedomím, ako intenzívne môžu byť vryté do pamäte (alebo predstavivosti) jednotlivé akty, aj keď ste účastníkom iba ako pozorovateľ. Aké vlastnosti ovplyvňuje, akú úlohu v nej majú ženy a akú muži (z pohľadu Brassa v tomto filme je dominantné ženské pohlavie, aj keď treba povedať, že hlavný hrdina je úplný pajác a nechá so sebou zametať). Ako vás môžu partner a sok dostať do šachu... Veľa psychologických aspektov sexuality bolo načrtnutých, až mám pocit, že voyerstvo nehralo hlavnú rolu. Erotické scény boli dosť sexy ale ich otvorenosť občas pôsobila ako dvojsečná zbraň. Niekedy ste si totiž mohli všimnúť, že nejde o skutočný sex a to zámer nebol, nech je to akokoľvek zrejmé. A najväčšie negatívum: Niektoré "komické" postavy zhadzovali úroveň na post porno-frašky, čo je značne samoúčelná kombinácia. Ich chovanie, herecké výkony a zjav boli vrcholne úbohé. Keby išlo o čisto vážny kúsok, mohlo to dopadnúť lepšie. Obávam sa však, že komické prvky pramenili skôr z rozpačitej réžie, ktorá umožnila hercom vkladať do filmu prvky spomínanej frašky, než že by išlo o úmysel. Toto sa jednoducho nedá odpustiť. Je to viditeľné na prvý pohľad aj keď nie ste práve voyeur. A nepomôže ani mohutnosť myšlienky, príjemná saxo-melódia, či nie celkom beznádejný scenár. ()
Když na začátku začal výt saxofon a hezká dívka se začala svlékat, jako bych hned věděl, o co ve Voyeurovi půjde. A také jsme se nespletl. Pěkně natočená erotika, která ale dojela na hloupý scénář a postavy, u kterých je vám naprosto jedno, jak dopadnou. Jo a ještě jedna věc: Nejsem povrchní člověk, co soudí podle vzhledu, ale.. Ty ženy se opravdu mohly.. však vy víte co:) ()
Ano, tohle je skutečně voyeurská fantazie a já musím uznat, že Tinto Brass měl docela dost odvahy, že tohle natočil. Je škoda, že většinu doby, pokud je zde záběr na penis, tak je umělý, ale alespoň ty ženy jsou zde natočeny - pravda sexisticky - ale to jim nic neubírá na jejich kráse. Odvážné, lehce zvrácené, ale proč ne? ()
Celkem neúspěšný pokus o zfilmování ne příliš úspěšné novely Alberta Moravii Muž, který se dívá, 1985 (jeho poslední práce). Navíc to vypadá, že Tinto Brass ani problému skopofilie příliš nehoví. Moravia: Skopofilie neboli voyerismus je původním zdrojem značné části výpravné literatury a samozřejmě také filmu. Naopak o skopofilii vůbec nejde v malířství a sochařství, protože tu není pohyb, a voyeur nesleduje ani tak předmět jako jeho pohyb, neboli chování... Navíc má skopofil značné posesivní sklony (alespoň fotečku), přičemž si Tinto Brass nechává kameru a hlavnímu hrdinovi dává do rukou jen foťák. ()
´Provokativní oblékaní, sexuální jiskření, chtíč ... Silvia (Katarina Vasilissa) + ošetřovatelka Fausta (Cristina Garavaglia) + Pascasie (Raffaella Offidani)´ = ***** ()
Prehliadka tych najvacsich uchylaren a nechutnosti. Tinto Brass sa teda "predviedol". 0 % ()
oprti Paprice celkem nuda...děj se dá pochopit,nicméně je to natolik nezáživné,že je to vlastně úplně jedno.Erotika 90.let dneska už nemůže nikoho překvapit...40% ()
Byl jsem překvapen, co vše se může vydávat za drama. Já viděl jen erotický film se špatným dějem a zajímavou kamerou. Vidět lze jen stopořené pindíky, velmi půvabné ženské zadky, zarostlé klíny a většinou velmi provokativně oděné ženy, které jakoby říkaly: vem si mě. A jen mladý profesor literatury Dodo (Francesco Casale) měl ve všem smůlu. Frustrovaný, ze stále stojícího penisu svého otce a váženého profesora Alberta (Franco Branciaroli) a jeho sexuální vitality, si ze sebe nechal dělat dobrý den. Půvabné ženy, z nichž stojí za zmínku především Dodova manželka Silvia (Katarina Vasilissa), podléhající sexuchtivosti Alberta, ošetřovatelka Fausta (Cristina Garavaglia), neustále provokující, a Afričanka Pascasie (Raffaella Offidani) s ženskou obřízkou. Provokativní oblékaní, sexuální jiskření, chtíč. A také jsem se dozvěděl, jak se řekne italsky pindík. Dalo by se říci: mám netopýra "učela", a občas mi také stojí. ()
Tinto se tu pustil částečně do umění a ještě Brassovsky analyzuje vztah otce a syna. Byl by to velký počin, kdyby se to povedlo. Ono to ale zase dopadlo Tintovsky. Kunda, olizování prstů, věčné téma žárlivosti a promiskuity, krátké drsné soulože, Postaveno za každých okolností, byť smrt je na jazyku. Někdy mě napadá: Když umřel S. Kubrick, ten toho po sobě zanechal. Nebo náš Kachyňa. Trápí ta myšlenka někdy pana Brasse? Vopravdu ne! ()
Síce blbosť, ale aspoň niečo ukázali. Aj keď to nemuselo byť chlpaté. Na 29 ročný film celkom odvážne zábery. 1 z5 ()
Nehodnotím Brasse jako filmaře, ale jako vizuálního "eroticmakera", jako snímače dráždivého půvabu některých žen. Filmy jsou to podřadné, ale proč ne, když tak nábožně velebí tintovskou svatou trojici ženského těla? 1) Levou nohu. 2) Pravou nohu. 3) Zadek. Tinto rules! ()
Tak takhle to chodí v Itálii. Tinto Brass je opravdu šílenej dědek. Věřím, že natáčení s ním musí být hrozná věc. Těžko to hodnotit. Nemyslím si, že je to vyloženě špatné a možná, že kdyby se ubralo trochu hardcorovějších scén, tak je to i širší veřejností bráno jako kvalitní thriller. Ovšem potom by to samozřejmě přišlo o své výsostné postavení v žánru. Párkrát jsem se i zasmál. Asi si budu muset pustit ještě nějakého Tinta, abych pochopil jestli je to jen úchylárna, nebo v tom mám hledat něco navíc. ()
Tinto Brass mohl točit světové uznávané filmy, ale on se rozhodl točit filmy, které se motají hlavně kvůli sexu, což jim všeobecné uznání samozřejmě znemožňuje. Ale natočené to je bezpochyby pěkně... ()
Chlupaté slečny a nechutně oplzlý starý dědek. To je asi vše, co jsem si z filmu odnesla. Nic zajímavého, jen obyčejný sex a skutečně nehezké, co nejvíce odhalené herečky. Ani porno, ani hodnotný film, jen hodina a půl trapné nudy, kterou jsem dokoukala jen v naději, že přijde něco, co to zvedne alespoň na úroveň filmu. A ono nic. Ty dvě hvězdy, a to filmu hodně lichotím: jedna asi jen za hezkou (jedinou hezkou) a relativně slušně hrající hlavní postavu a druhá za citaci Mallarmého. Ale víc nic. ()
Na to, že je to erotickej film, jsou tam celkem nezvykle odvážný (až pornografický) záběry. To bylo celkem nečekaný a překvapivý. Jinak je ten film dost šílená úchylárna, kde teda fakt nevím, co za prasečiny se honily (jojo to slovo se sem hodí!) tvůrcům hlavou. Každopádně obecně to samozřejmě není žádná pecka, což se asi čekat dalo. ()
Nezáživný erotický retro film. Hvězdy dávám za tu pláž s nahatýma lidma ale jen kvůli tomu moři. ()