Les Rois du gag
Režie:
Claude ZidiKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Michel Serrault, Gérard Jugnot, Thierry Lhermitte, Macha Méril, Mathilda May, Didier Kaminka, Coluche, Pierre Tchernia, Ticky Holgado, Claude Brasseur (více)Obsahy(1)
Jiskřivá komedie „Králové gagů“ známého francouzského režiséra Clauda Zidiho vypráví příběh dvou nezaměstnaných komiků, kteří se snaží najít práci. Využívají veškerý svůj um, aby se propracovali ke svým prvním penězům. A během celé doby píší komické scénky, které jim přinesou slávu, peníze i veřejné uznání. Fantazie obou komiků nezná mezí, mnohé scénky se odvíjejí pouze v jejich hlavách a v mnoha různých variantách. Zidi nás s láskou provede „kuchyní“, v níž se připravuje umění komedie na vstup před obecenstvo. (Snorlax)
(více)Recenze (12)
Tak tato neznámá komedie od Clauda Zidiho se může bez problémů zařadit mezi jeho největší klasiky a největší klasiky francouzské komedie vůbec. Už od začátku mi bylo jasné, že tohle bude pecka a nemýlil jsem se. Postavit celou komedii na vymýšlení gagů je velmi dobrý a svěží nápad. Zidi krásně vzdává hold svému žánru a ukazuje, že dělat srandu není sranda. Nejlepší je, když se gagy rovnou odehrávají v hlavách postav. To je pak opravdu velmi zajímavá forma. Tento film je prostě komedie v komedii a to se jen tak nevidí. Navíc hlavní trio je perfektní (především Jugnot) k tomu si přidejme ještě Colucha v menší roli, brilantní dabing Čt a pak Pierra Richarda, Philippa Noireta a Clauda Brasseura v několikavteřinovém milém cameu, kde ztvárňují sami sebe. Je super, že do toho nechali ukecat. Prostě všechno je na tomto filmu super a nelze nic dodat. ()
Za mě to je tohle klasická francouská komedie, plný nápaditých dialogů, skvěle promylešlených vtipů, kliky co neumí ani Belmondo jsou luxusní. Především však opět neuvěřitelná porce pohody a zábavy, přesnětak, jak mám Francii rád. ()
Nejsem příznivcem grotesek, bláznivých komedií a ztřeštěných gagů. Ale závěr, věnovaný natáčení filmu "Poslední člověk", je naprosto famózní. Díky němu se tato moderní groteska vyšvihla hodně vysoko nad průměr. Milovníci klasické francouzské komedie mohou být ale poněkud zklamáni, Králové gagů neodpovídají běžné francouzské šabloně. Osobně mi spíše připomínají sovětské komedie. A nejvíce snad film z téhož roku Životu nebezpečno (Opasno dlya zhizni!). Komu se líbí jedna z těchto komedií, mohla by se líbit i druhá. ()
Formát je zajímavý. Ale nemůžu se ubránit tomu, že Lhermitte a Jugnot jsou krok před Serraultem. Pár vtipnějších momentů tam je, ale třeba ten od Snorlax vychválený konec mě nebavil vůbec. Mathilda May i zmalovaná byla dobrá škvíra. ()
,,Mě nějaký režisér nezajímá, dokud nám nezastaví dopravu!" Tak už asi vím, na co dostal v roce 1985 srdeční záchvat Orson Welles. Spatřil tenhle film a sám se bezpochyby poznal v závěrečné karikatuře postavy režiséra Wellsona. :o) . . . . . Když jsem viděl Mistry gagu poprvé, zažil jsem hned na začátku menší zklamání. Původně jsem se totiž na základě obsahu mylně domníval, že půjde o historický film o průkopnících grotesky ve Francii, a ono na mě hned od prvních minut vyskočila moderní 80. léta ve stylu soudobého televizního humoru. Málem jsem to i vypl, jenomže zadíval jsem se s takovým zájmem, že jsem se nenadál a najednou byl konec! Z diváka, který spočátku v této Zidiho komedii oceňoval především kritickou linku, jsem se i díky Michelu Serraultovi a jeho skvěle sehraným partnerům brzy proměnil v nekritického nadšence, který začal hltat každou vteřinu tohoto neotřelého souboje starého mistra gagu s dvěma mladými amatéry a ve dvou zásadních zvratech s postavou Gaëtana zažil i menší dojetí. Dnes jsem viděl Mistry už potřetí a je to pro mě jedna z těch filmových komedií, na které nedám dopustit. Claude Zidi se dříve specializoval na moderní pojetí grotesky a byť mě jeho komedie s Bažanty většinou tolik neoslovily, zde má Zidi můj zpětný obdiv i za to, jak se s odstupem dokázal ke svým oblíbeným gagům vrátit v znových rozměrech. Mistři gagu už nejsou jen volnou přehlídkou humoru a umění humoru, ale v druhé vrstvě zároveň fungují jako velmi chytrý film o humoru a umění bavit. A protože jde o humor, i tato lehce kritická reflexe probíhá za doprovodu obrovské smrště gagů a vtipů, jimž nechybí originální forma. Opakované scénky v různých variacích v představách, ve snu, v civilu, na jevišti či v televizi jsou krásně propracované a mají jedinečné kouzlo. Úžasná podívaná, včetně malých filmových odkazů pro fanšmejkry, kazí to jen trapný Coluchův výstup. 95% ()
Dělat humor, to musí být hrozná dřina. Ani tady se všechny ty fóry nevyvedly, ale ta radost a nadšení pro věc z obou srandistů přímo tryská. Bavila jsem se dobře až do chvíle, kdy populární bavič začal natáčet "vážný" film. No, ale konec dobrý, všechno dobré, takže zase jeden další spokojený divák přibyl. ()
Ja chapem svojho oblubenca ze sa mu film pacil, a ono to aj celkom dobre zdovodnil. Mno ale u mna ked uz ide o gagy, bez deja, tak beriem jednoznacna Taliana Villaggia a jeho Fantozzi seriu. Serrault /Klec Blaznu1 a 2/ mi bol odporny vzdy, tu je asi snad najznesitelnejsi, Lhermitte je plany herec, ktoreho nemusim ... priemerne hodnotenie dam snad len za to, ze to natocil Claude Zidi . 60 % ()
Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100% ()
Málo známá komedie o komedii uváděná kdysi pod názvem (překlad z originálu) "Mistři gagu". Originální snímek mi utvrdil zjištění, že je stále možné vymýšlet nové a nové gagy, nové eskapády, nové vtipné situace. Člověk by si řekl, že všechny nápady jako pobavit diváka byly už dávno vyčerpány, opak je pravdou. TOP 10! ()
Z mého pohledu je to jedna ze slabších komedií C. Zidiho, založená sice na jiskřivých skečích, ale v celkové scenáristické, či drmaturgické stránce nedotažená a rozmělněná o další scénky a scénky. Je sice vzácná svým obsazením a cenná svou mikrorolí P. Richarda, F.Noireta a jiných velkých jmen, nicméně nedosahuje tak skvělé atmosféry jako filmy s Funésem, či Richardem v hlavních rolích, které natáčel Zidi v 80.letech. I Cosma napsal pro jiné jeho filmy, či jiné filmy s Lhermittem a Jungotem mnohem propracovanější a chytlavější muziku. ()
Pár vtípků tam bylo, ale je to film tak na 3 hvězdy. Možná to bylo špatnými titulky, původní znění mělo samozřejmě atmosféru a nelituji, že jsem viděl původní znění namísto dabingu. Nicméně čekal jsem, že to bude vtipnější. Mělo to však pomalejší spád než bych čekal. Některé scény bych asi vyškrtl, působily na mě příliš experimentálně. Nelituji toho, že to vyšlo, ale dávám jen 3 hvězdy. Překvapil mě PIerre Richard, který se tam mihnul asi na 30 vteřin. Celkově tam byl důležitý příběh, uvědomění, ty 3 hvězdy jsou důstojné hodnocení. ()
Komedie je to sice jiskřivá, ale rozhodně nepatří k Zidiho nejlepším. Herci vynikaji silně nad scénářem, který se snaží dosáhnout humoru pomocí gagů a skečů - v dramatické rovině ale nic nepřínáší. Příjemná byla i hudba, ale celkově je vidět, že už je to z doby dohasínající éry klasických francouzských komedií 70/80. let. Zidi potom dobře zvolil trumfy na hořké Prohnilé... ()