poster

Dákové

  • Rumunsko

    Dacii

  • Francie

    Guerriers, Les

    (Francie)
  • slovenský

    Dákovia

Historický / Drama / Válečný

Rumunsko / Francie, 1967, 102 min

  • Karlos80
    ***

    Nedovedu si vůbec představit, jak silně musel film zapůsobit na tehdejší československé publikum v šedesátých letech. To se dnes určitě nedá srovnávat.. Rumunský válečný velkofilm (upozorňuji, že rumunština je krásný jazyk), který není široké veřejnosti tak známý, ale ve společných vodách s těmi nejznámějšími se může klidně měřit...Děj filmu zachycuje úsek dějin nejspíš v letech 85-88 našeho lepopočtu, tedy období několika římských válek (výpadů, později uzavření potupného míru, různých intrik i přerozdělení moci) proti starověkému národu Dáků (Dácie, dnešní oblast Rumunska). Dá se říct, že historické postavy seděly naprosto přesně až na diskutabilní (nejspíše smyšlenou) postavu Severa (viz níže), jinak jsem nepřesnosti opravdu nezaznamenal. V Říme v této době vládl nenáviděníhodný (především u senátu) císař Domitianus, přezdívaný "Plešatý Nero", na druhé straně poslední velmi zdatný dácký král Decebalus (Amza Pellea), mezi nimi stateční vojevůdci - mladý generál Septimius Severus (Piere Brice) a Cornelius Fuscus (Georges Marchal). Cornelius Fuscus ale ve skutečnosti padl v bitvě právě proti Dákům, tady zabit Septimiem. Naopak Septimius Severus, nevím přesně jestli nějaký existoval už za vlády Domitiana, je spíš člověku alespoň trochu historie znalého znám jako samostatný císař dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. Jinak to tedy opravdu šlo..Na filmu bych ocenil především jeho pestrost a ostrost (krasné syté barvy), velkolepost a výpravu bojových scén (divák měl možnost vidět celkem tři a to opravdu famózní), hudbu a nakonec i krásnou čistou nedotčenou přírodu nejen ve skaliských horách, to všechno přidalo snímku na celkové kráse...(13.5.2006)

  • fragre
    ***

    V jistém roce mého dětství naprosto povinná podívaná, nechtěl-li být našinec out. Napodobování hry s bodáním nože mezi prsty roztažené ruky zpestřovalo nejednu přestávku ve škole, jen místo nože bylo používáno odpichovátko. Tehdy nám požitek z barevné, velkolepé, dobrodružné a širokoúhlé podívané kazil jen konec, který jsme nechápali. Stále jsme čekali, že bude druhý díl. Po letech je dojem matnější, ale Vinnetou tu měl dobrou roli.(11.1.2011)

  • Mariin
    ***

    Koncem 60. let to běželo v socialistické televizi, ale už tehdy, jako dítě, mne ten film nijak neoslnil. Je třeba uznat (na svou dobu) nákladnou výpravu, zejména při masových válečných scénách, ale v detailu to pokulhávalo a zejména chyběl spád a "rytmus" (když srovnávám např. s tvorba Haralda Reinla a třeba s jeho Niebelungy z téhož roku) . Hudba dle mého názoru úplně nemožná. Dnes, takřka po 40 letech, jsem se na Dáky ani nedokázal dodívat do konce, ale v 60. a 70. letech jsme byli vděčni i za toto. Rumunům se tehdy zvláště povedly adaptace románů J. F. Coopera a Marka Twaina.(13.1.2011)

  • Traffic
    ***

    Význam režiséra Sergia Nicolaesca jako kdyby předznamenávalo už to, že jako celovečerní debut mu byl svěřen výpravný historický epos o bojích mezi Dáky (starověkými obyvateli území dnešního Rumunska) a imperialistickými Římany. Zajímavé je, že tato rumunsko-francouzská koprodukce se nijak výrazně neobtěžuje s vysvětlováním historických souvislostí – v krátké předtitulkové expozici stačí, že proti sobě stane obrovská římská armáda a obléhaná pevnost Dáků a že je poté v krátkém dialogu ustanoven hlavní konflikt (rozpínavá mocnost vs. malý, utlačovaný, ale bojovný národ). Bitevní pole není jediným místem, kde se oba národy střetávají; důležitou roli v příběhu hrají také kulturní zvyklosti, záležitosti jejich (nepřesného) výkladu a následná nedorozumění. Při sledování rumunské verze, kde jsou francouzští herci předabováni, proto zamrzí, že tato otázka komunikace ve filmu nebyla rozvedena důsledněji. Jako rozpačitý lze hodnotit i závěr, ve kterém snímek odkáže na zmýtizovanou odvahu bojovných Dáků (do kamene vytesaný výjev bitvy), ale je to také poprvé a naposled, co se tohoto tématu dotýká. V jednotlivostech Dákové problémy nemají a víceméně se jim daří napodobovat své západní vzory, celkově však jde o průměrný, z konvencí žánru nevybočující historický film.(19.1.2013)

  • elizabeth_ba
    ****

    Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce.(9.5.2014)

  • - Sergiu Nicolaescu ve filmu pronese jedinou větu,a to: „Acum vezi bine, Fuscus!” v překladu "teď vidíš dobře, Fuscu". (AGAMENON)

  • - Snímkem Dákové debutoval Sergiu Nicolaescu nejen jako režisér, ale i herec. (AGAMENON)

  • - Od své premiéry 9. 2. 1967 do 31. 12. 2007 film v rumunských biografech zhlédlo 13 104 510 diváků, čímž se stal v té době v Rumunsku čtvrtým nejnavštěvovanějším domácím snímkem všech dob. (AGAMENON)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace