Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Starý mládenec Pierre Tardivet (Bourvil) se rozhodne, že je čas se oženit, a podá si inzerát. Vybere si Marii-José (Michèle Morgan), ženu inteligentní a citlivou, ale ne příliš přitažlivého vzhledu. Po svatbě se projeví jeho malichernost a Marie-José skončí v jednotvárném a bezduchém manželství. Po autonehodě se Pierre seznámí s doktorem Boscem (Gérard Oury), známým plastickým chirurgem, který mu nabídne, že jeho ženu zkrášlí. (ilclassico)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (3)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Chci mluvit s panem přednostou. Někoho jsem zavraždil..." Spočátku jsem si říkal, jestli v rámci napětí dramatu neškodí, když se hned v první scéně z policejní stanice dozvídáme, jakým tragickým incidentem vyvrcholí osud Pierra Tardiveta, o němž pak zpětně vypráví celý film. Ale i s tímto vědomím bylo rozhodně zajímavé sledovat vývoj poněkud neatraktivního profesora matematiky, který si to před 10ti lety vyzkoušel s láskou na inzerát a ze slušného člověka se postupně proměnil v chladnokrevnou bestii neštítící se nejkrutější pomsty. Hodně mne zaujal Bourvil v nezvykle dramatické roli mužského cynika v domácnosti vedle slavné Michèle Morganové. Zaujalo mne i to, jak v celé té nešťastné manželské historii způsobovaly jednotlivé zvraty čiré náhody (kdyby on neměl nehodu, nikdy se neseznámí s jedním špičkovým chirurgem a jeho prací..., kdyby konferenciér na zábavě nevybídl tancující páry k malému žertu, nebyla by se ona tolik zakoukala do dalšího muže..., kdyby se odlet náhle nemusel odložit kvůli špatnému počasí... a dál už raději neprozradím :o)). O něco méně mne už zaujalo, když se jednu dobu film až příliš dlouho točil kolem možností plastických chirurgií, což je téma, které mohlo být v době vzniku převratné, ale za ta léta jeho objevnost vyšuměla (byť to má nakonec v rámci celého příběhu velký smysl). Charaktery obou hlavních postav byly s přehledem zřetelně vyprofilovány, André Cayyattemu se psychologické drama o tragickém manželství hodně povedlo. Byť chvílemi mohlo Zrcadlo dvou tváří připomínat i komedii, napokon lze se dočkat i pořádného vztahového dusna. Přiznám se ale, že od tvůrce takových velkých dramat jako Verdikt a Prožít si své peklo jsem očekával další pětihvězdičkovou "bombu" a ta se tentokrát úplně nekonala. Zklamán z tohoto opomíjeného francouzského snímku ale rozhodně nejsem. 80% ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Bourvil to vedel aj v dramatických polohách, čoho svedkom je aj tento snímok. Jeho ušliapnutá a nesmelá postava sa časom mení v despotického žiarlivca, kde prestáva chápať potreby a túžby vlastnej manželky. Tretia recenzia. ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama