Poklad na Stříbrném jezeře

První z filmů podle předlohy knih Karla Maye a hned takový úspěch. Film ve své době vyvolal doslova hysterii a hlavně (bohužel) nespočet zbytečných pokračování. Hercům se dá stěží co vytknout - i dnes působí jejich výkony přesvědčivě. I když Karl May psal o místě, jenž nepoznal, je filmová adaptace plná atmosféry té doby a oslavou vznešených ideálů. Klasika. (14.10.2005)

Film o přátelství, které nemůže rozdělit ani jiná barva kůže, vyrůstání v značně odlišných kulturách. Oba hlavní protagonisté vyrůstali kdoví jak, ale co víme, tak že jsme vhozeni do příběhu, kde přes problémy, které zažívají s padouchy, tak jsou na straně dobra a zábavy. Nalezení pokladu, to je cíl mnoha padouchů, co v nich vidí jen peníze a snadný život. Darebáci se ve finále bez milosti pro trochu zlata mezi sebou střílí jako zajíci. A tak se okruh zisku pokladu zužuje... Kdysi mě tyhle filmy bavily. (06.09.2010)

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. (12.10.2009)

Tak tady jsou, legendární postavy našeho mládí. Old Shatterhand a Vinnetou. Bílý muž, jenž přešel velikou louži, aby na divokém západě našel svou novou vlast a vykonal činy, které mu vynesly nesmrtelnou slávu. A poslední náčelník Apačů, na kterého už doléhá stín tragiky jeho národa, ale který bez váhání nasazuje život, má-li se dopomoci právu k vítězství. Tož vydejme se na pouť nekonečnými dálavami amerických prérií, hlubokými údolími i po vrcholcích vysokých pohoří. A prožijme s nimi veliká dobrodružství a nemilosrdné boje za čest a slávu.......Ať je vítán v této zemi nejslavnější mezi všemi. Nejznámější ze všech jmen, hrdina Old Shatterhand! Nejlepší zfilmovaná mayovka, krásná příroda, nostalgie. Chybičky - nedostatky: 1) Pamatujete si scénu, v níž jeden z banditů říká: "Chytrá hlava ten náš Cornel, na co všechno nepřijde?!" Všimněte si, jak vpravo projíždí autobus. 2) V táboře Utahů, zabodne náčelník kopí do země a říká: "Až se stín dotkne kopí, rozsudek bude vynesen". Dobře si všimněte, že poté, co se stín kopí skutečně dotýká, je tato bodná zbraň zabodnutá na jiném místě než před několika filmovými hodinami. 3) Na začátku filmu, kdy do Tulsy přijíždí dostavník s mrtvým Engelem, utíká jeho syn Fred zastavit koně, protože si všimne, že kočí je pryč. Naskakuje tedy na jednoho z koní a zastavuje vůz. Můžete si všimnout, že na přední straně dostavníku je vyřezaný otvor, do něhož jsou vtaženy opratě a skrytý kočí ve voze zastaví tažné koně sám. (09.11.2006)

Zde započalo dobyvačné tažení východoevropských westernů světem filmu. A věřte nebo ne, i když osobně si pod pojmem western představuju něco jiného než Vinetůa a Oldu Šetrného, jako dobrodružný film Poklad Na Stříbrném Jezeře obstojí bez problémů, a to neříkám jen z nostalgie. Přece jen ty nádherné exteriéry osazené nádherně zlým a zkaženým banditou Herbertem Lomem a jeho bandou od pohledu nesympatických šmejdů na straně jedné, a krásnou mladicí, jejím modrookým svalnatým galánem a ostatními, až na půdu hodnými strýčky v kožených hadrech na straně druhé, to vše zahaleno do mlhy krásně patetické orchestrální hudby, to člověka dovede přesvědčit, aby ignoroval drobné nepřesvědčivosti typu vzpírání polystyrenového šutráku před muh-mohwa. Narozdíl od spousty "pokračování" (ale ne všech) si tahle prvotina nezaslouží, aby byla zapomenuta nebo haněna. 80% (22.04.2008)