Vinnetou

Na tomhle filmu mi nejvíc vadí onen infantilní humor postavy jménem Tuff-Tuff. Tenhle humor a Chris Howland lépe fungovali ve snímcích Orientální série. Jinak všechno ostatní zde klape. Exteriéry, odzbrojujícím způsobem nevinná Marie Versini, hudba. Ale ten humor... No tak jo, 90%, dejme tomu... Na hvězdičkovém hodnocení ten jeden a zároveň veliký zápor však musí být vidět! (18.03.2003)

Se skutečným divokým západem to asi nemá mnoho společného ale i přeze všechnu tu naivitu a čeronbíle načrtnuté postavy mě Vinnetou dokázal i po několikáté oslovit. I přes árijskou indiánku Nšoči a přes místy vrávorající logiku mě film pohladil a připomněl mi dětství. Napadá mě jak dlouho se budou ještě lidé chtít na tento film dívat, když jeho největší síla dnes spočívá hlavně v jeho nostalgii? Na evropskou westernovou produkci je zde opravdu skvělá výprava, stavby,kostýmy, úžasná kamera, kavlitní hudba. Český dabing asi předčí německý originál. (06.11.2004)

Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, Karel May... Hrdinové mého dětsví. A všechny postavy knihy měly tváře svých filmových protějšků, alespoň v mé hlavě dokázaly "vinnetouovky" přebít i výtečné ilustrace Zdeňka Buriana. Samozřejmě, z hlediska rýpala analytika je to velmi naivní a tak trochu neumělá nápodoba westernu, jenže co naplat, nostalgie je mocná čarodějka a já dodnes nedám na tenhle koprodukční skvost dopustit. Oproti knize je sice trochu méně lyrický, ale přesto vystihuje jejího ducha a já se k němu budu vždy rád vracet, i když už jsem chlapeckým mokasínům dávno odrostl a mou stříbrnou pušku (zhotovenou z kvalitního polystyrénu) zavál nemilosrdný čas... (27.06.2004)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

Karel May se díky Vinnetouovi stal věčným spisovatem (alespoň v Německu a u nás), přestože jeho všechny slavné romány včetně Vinnetoua jsou psány takřka jako podle kopíráku. Vlastně jde vždy o jedno: Old Shatterhand (ve skutečnosti ne příliš skromná pseudo-autobiografie samotného Karla Maye) se seznamuje s nějakým slavným bílým zálesákem (Sam Hawkins, Old Death, Old Firehand, Sans-Ear, Old Surehand, apod.) a řeší problémy s vůči Apačům nepřátelským kmenem (Kiowové, Komanči, Siouxové) samozřejmě za pomoci svého rudého bratra. Toto pochopitelně do filmové verze příliš převést nešlo, a tak bylo zvoleno jiné paradigma, a to zlá banda bělochů, většinou pod vedením ďábelsky vyhlížejícího černovlasého Maria Adorfa (mimochodem v osobním životě velký přítel Piera Briceho), která je postupně "masakrována" Old Shatterhandem, hodnými indiány či vojáky. A jak se ukázalo funguje to na jedničku! (13.01.2005)