Der Schut
Au pays de Skipetars
Una carabina per Schut
Sut
Žut
Yellow Devil
The Yellow One
Režie:
Robert SiodmakKamera:
Aleksandar SekulovicHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Ralf Wolter, Marie Versini, Rik Battaglia, Dieter Borsche, Chris Howland, Marianne Hold, Pierre Fromont (více)Obsahy(1)
Jméno Žut vnáší do srdcí obyčejných lidí děs a hrůzu. Bandita, který se takto nazývá, za pomoci svých pohůnků ovládá širokou oblast Balkánu a nezalekne se před žádnou odporností, která by mu upevnila jeho moc a bohatství. Jednou z jeho nejnovějších obětí je i francouzský obchodník Galingré. Zprávu o jeho únosu donese k lordovi Davidovi Lindsayovi obchodník s drahými koberci Nirwan. Lord vyhledá proslulého hrdinu zvaného Kara ben Nemsí, jenž si již získal slávu na Divokém západě pod jménem Old Shatterhand, aby ho požádal o pomoc. Kara v doprovodu věrného pomocníka hadžiho Halefa Omara okamžitě vyráží na cestu po stopách banditových pohůnků. Zanedlouho přijíždějí k usedlosti rolníka Oska, kterou napadli a vypálili Žutovi muži jako trest za to, že jim odmítl vydat část úrody. Současně unesli Oskovu dceru Čitu. Ke Karovi se přidává její snoubenec Omar, jenž přísahá pomstu za životy svých blízkých. Čitě se mezitím podaří utéct a zachrání ji Nirwan, jenž ji odveze do svého sídla. Uhlazený obchodník ale není tím, kým se zdá být.
Po ohromném diváckém úspěchu Pokladu na Stříbrném jezeře v produkci Horsta Wendlandta se začal po zlaté žíle v podobě adaptací románů Karla Maye poohlížet také konkurenční producent Artur Brauner. Po právně problematickém snímku Old Shatterhand, který mohl natočit jen díky tomu, že Wendlandtovo výsadní právo na Mayovy indiánky obešel faktem, že film vznikl podle původního scénáře a nevycházel z žádné předlohy, se Braunerova pozornost obrátila k Mayovým románům zasazeným do jiných prostředí než Divokého západu. Na základě odborného posudku, jenž si nechal vypracovat již v roce 1963, pouze několik měsíců po premiéře Pokladu na Stříbrném jezeře, se jako první rozhodl do filmové podoby převést dobrodružstvím a dramatickými zvraty nabitou knihu "Žut", závěrečnou část cyklu "Ve stínu padišáha", zasazenou do balkánské oblasti Osmanské říše. Role Kary ben Nemsího, tedy postavy totožné s Old Shatterhandem, logicky připadla Lexu Barkerovi. Také do dalších partů byli obsazeni populární představitelé a známé tváře z dříve natočených mayovek. Halefa hraje Ralf Wolter, jenž se v roli komické figurky osvědčil již coby Sam Hawkens, a podobně part za všech okolností korektního anglického sluhy připadl Chrisu Howlandovi, představiteli roztržitého Brita Tuff-Tuffa z Vinnetoua. Hlavního záporáka opět ztvárnil italský herec Rik Battaglia a part dívky v nesnázích připadl Marii Versiniové, kterou k velké popularitě katapultovala role Nšo-či. Režie byla svěřena Robertu Siodmakovi, zkušenému řemeslníkovi, který v předchozích desetiletích působil v Evropě i USA a proslul jako autor výtečných noirových snímků Zabijáci a Pláč města, ale i populární dobrodružnou komedií Pirát Vallo či působivým detektivním dramatem z války Noc, ve které přišel ďábel. Finální scénář napsal Georg Marischka, jenž v padesátých letech režíroval tehdejší adaptaci mayovky Karavana otroků. Natáčení opět probíhalo v osvědčené Jugoslávii, tentokrát především v oblasti kosovského města Peć.
(Česká televize)
Recenze (88)
May má buď velmi malou fantazii nebo ví, co zabírá na kluky. Vždy když hlavní záporák má bezvadnou příležitost zabít Kara ben Nemsího, nevyužije ji. Postavy se neustále nechávají zajímat, aby se mohly osvobozovat a zase zajímat a pak se někam harcovat a to vše jen proto, že jedinou zápletkou je "Zlý Žut zajímá lidi, trápí lidi, je třeba jej odstranit." Děj tak i přes neustálou akci totálně stagnuje, jako v nějaké klukovské hře na vojáky, v níž děti "umírají" a zase "ožívají", moc jim nejde o to, za co bojuje, spíš o pronášení "velkých" frází, pobíhání po lesi a dělání "pif paf." May ale už nebyl kluk, můžu na něj mít jiná měřítka. +++++ V Žutovi se mi zcela proti mému očekávání nejvíce líbilo, jak komická dvojice lorda a sluhy pomocí polního vybavení proměňuje své zajetí v kobkách v Anglii. ()
Old Shatterhand utekl od indiánů k muslimům a stal se Karlem z Německa. Ano, z toho Německa, ve kterém Alláh trestá pracující lidi daněmi. Karel přitom předvádí standardní střelecký i boxerský výkon, ale ve výsledku se musí sklonit před svými spoluhráči. Třeba takový Hádží Halef Omar ben hádží Abú'l Abbás ibn hádží Dávúd al Gossarah je v souladu s knihou zábavně neschopný, ale ani on nemá na sehrané hláškující duo lord Lindsay - sluha Archibald. A taky musím ocenit, kterak se Nšo-či proměnila v ještě krásnější Džitu. To je pro heterosexuálního diváka opravdu příjemný pohled. ()
První mayovka z orientu má svoje klady - filmaři našli v Chorvatsku oblast, která skutečně jako orient vypadá, Martin Böttcher složil těžkotonážní hudbu, ale ten film má bohužel velmi unylé tempo. Navíc točit vyvrcholení cyklu Ve stínu Pádišáha a hned na to skoro jeho začátek je dost praštěné. Jako a daptace ovšem snímek víceméně obstojí. ()
Producenti filmových mayovek se naštěstí nezalekli jednoho z nejlepších Mayových "autobiografických" děl Ve stínu padišáha a přesadili tak Lexe Barkera jako Karu ben Nemsiho (Karla z Německa) do perfektního albánského prostředí prosyceného špínou, chudobou a nebývale prohnilými a zkorumpovanými tureckými úředníky. Navíc se také utvrdila autentičnost prostředí, neboť z Jugoslávie to bylo Albánie přece jenom o trochu blíže než na Divoký západ. Mnoho prostoru dostal i Ralf Wolter, stejně skvělý Halef jako Sam Hawkins. Rik Battaglia se tu stal asi nejdůstojnějším padouchem své mayovské kariéry. ()
„Situácia je vážna. Zatiaľ ale nie je zúfalá.“ V roku 1964, kedy bol už Lex Barker brutálne zavedený ako kultový Old Shatterhand, sa produkcia rozhodla rozšíriť svoje portfólio o „falošné“ oldshattterhandovky, v ktorých majestátny Old Shatterhand odcestoval do exotického Orientu a prijal prezývku Kara Ben Nemsi. V praxi sa to prejavovalo tak, že k sebe pribral polovicu hercov z mayoviek, akurát v iných rolách. A to, že nejde o Divoký Západ, ale o Orient, sa prejavuje v praxi tak, že to vyzerá skôr na Rumunsko, než Orient, ale s tým rozdielom, že občas sa produkcia zmohla na drahší, pikantnejší kostým. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (17)
- Snímek získal ocenění Zlaté plátno za více než 3.000.000 diváků v průběhu 12 měsíců (uděleno 28.9. 1965 v hannoverském Rivoli). (hippyman)
- I přes počáteční obavy všech zainteresovaných slavil Žut velký úspěch - na konci sezony 1964-65 se v žebříčku nejnavštěvovanějších filmů umístil dokonce na 3. místě. (hippyman)
- Celková délka filmové pásky činí tři a čtvrt kilometru. (hippyman)
Reklama