Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše

Karel Vaš zničil životy tisíců bezejmenných lidí. Jako pracovník NKVD a důstojník Československé armády je odpovědný za největší poválečný masakr v Evropě. Jím vycvičení muži přes noc postříleli téměř tisícovku civilistů v Postoloprtech. Zasloužil se o úspěšný průběh převzetí moci komunisty v Československu. Později jako komunistický soudce a prokurátor zdecimoval elitu Československé armády. Zlikvidoval velitele Čs. letců v Anglii, maršála RAF Karla Janouška, podepsal se na uvěznění velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašera, velitele Čs. vojáků u Tobruku Karla Klapálka, nebo bývalého velitele armádního sboru v Sovětském svazu generála Jana Kratochvíla. Sám své zločiny nikdy nepřiznal, pokládal se za hrdinu, který bojuje za lepší svět. Přesto právě on navrhl nejvíce trestů smrti; přes 20 u nich bylo vykonáno. Nejznámější z ních je generál Heliodor Píka, který byl zástupcem náčelníka generálního štábu a který byl popraven jako jeden z prvních. Karel Vaš nikdy nebyl potrestán. Komunismus bylo zrůdný zřízení, na jehož budouvání se podílela spousta zrůd - a jednou takovou čistokrevnou zrůdou byl Karel Vaš. To je potřeba si bez příkras a relativismů připomínat, protože navzdory tomu, že spousta věcí, motivů, osobností a činů relativní je, neplatí to u všeho a u všech. Karel Vaš byl zrůda, ale taky byl táta dcery, manžel svý ženy, a spoluobčan nás všech - dědula, kterej by jen podle vzhledu v polistopadovejch časech težko někoho zaujal. Až do roku 2012 tu byl, žil a dejchal stejnej vzduch jako třeba i já, kdo se narodil desítky let po jeho největších zločinejch - možná jsem vedle něho někdy jel v metru - a dožíval ve stejnym domově důchodců vedle normálních českejch důchodců, a dost možná vedle někoho z našich blízkejch. Na obyčejnym pražskym Spořilově... Bez puncu vraha, sadisty a tyrana, bez puncu zrůdy a jakýkoli zodpovědnosti za opovrženíhodný činy popírající veškerý možný nebo představitelný lidství. On neni postavou encyklopedie nebo černobílejch fotek z dob dávno neaktuálních, on až do 21. století byl nemilosrdně aktuální pro každýho z nás tim, že tady s náma žil a pokojně existoval. Zrůdy choděj mezi náma, a někdy na to nemusej vypadat - a co hůř: Nejděsivější a nejmrazivější zjištění a uvědomění v týhle kauze je pro mě jednoznačně to, že Vaš nejspíš skutečně měl "čistý svědomí", jak sám řikal. Nejspíš opravdu věřil tomu, že "byl vždycky na straně lidského pokroku, humánního, humanistického pokroku" a že "neudělal žádnou lumpárnu". Jak málo potom lidský svědomí znamená? Jak málo je potom určující, že z něčeho nemám blbej pocit, že mi to nepřijde jako zas takovej problém... A jak moc je potřeba se celej život regulovat a hlídat - podle něčeho většího, co přesahuje jen můj lidskej úsudek, kterej očividně dokáže žalostně selhat (ať už z těch nebo oněch důvodů); pro začátek budou bohatě stačit třeba tisíciletíma prověřený zásady desatera "miluj lidi jako sám sebe", demokratická ústava nebo demokratický a politickou ideologií neznásilněný zákony. Zas tak složitý to neni. Dokument jako takovej v mym pohledu trochu sráží podivná role "moderátora" Černýho, jehož existenci v dokumentu jsem vůbec nepochopil (vč. tý jeho WTF vsuvky s vypípanejma termínama stran Vašovejch kvaziodbornjech publikací), do WTF moments ale jinak (snad ještě kromě Eragonský trilogie v knihovničce trestnoprávníka Fremra nebo psacího stroje píšícího krví) patřej "obyčejný" a neupravovaný Vašovy názory: "Vcelku mám čisté ruce a čisté svědomí, že jsem žádnou lumpárnu, nečestné věci nedělal." / "Sestra byla holka, kterou zajímaly takové ty idiotské věci - vařit, hrát na klavír, co je móda a takové ty věci, no." / "Ty chycené špiony a ty chycené věci. Tedy lidi. (sic!) No co s nima?" / "Dělaly se excesy, prosím, to je normálka, no." / Nebo reakce na to, že se po osvobození Československa sám měl dopustit znásilňění: "U vojska se otázka znásilňování vyskytovala, to bylo v každé armádě." // Jo a jako úplnej moula se tady teda projevil soudce Rychetský. (24.09.2018) (méně) (více)