Druhá míza

Film skvěle balancuje na hranici kýče. Pomyslnou čáru nepřešlápne ani jednou a proto zaslouží vysoké hodnocení. Bývá v souvislosti s ním vyzdvihován Al Pacino - souhlasím s tím, že předvedl velmi dobrý výkon, tvrdím ale, že byl velmi dobře napsaný i zrežírovaný. A nakonec nastal i skvělý konec - toho jsem se totiž již od půlky obával. (19.11.2015)

Jenže co naplat, Al Pacino má pořád neuvěřitelné charisma a jeho zpodobnění unavené rockové hvězdy je rozhodně chytlavé. Bez problému mu uvěříme, že by chtěl alespoň ke stáru udělat něco správně, ale know how má jen na otravně pohodové vystupování, které každý inteligentní člověk okamžitě prokoukne. Což ho samotného vnitřně sžírá, ale nakonec k němu musí zas a znovu utéct, protože prostě nemá nic jiného. Scénář a režie Dana Fogelmana nemá cit pro nic, tedy krom dialogů podporujících Al Pacina v každé kusé scéně. Což nestačí, pokud bychom chtěli skvělý film, ale určitě to stačí na slušnou podívanou, která uteče a každou její momentku si užijeme, pokud na ni nebudeme klást moc velké nároky. Plnohodnotný celek holt nevzniká. Fungují jen postavy (nejen Pacina, i ostatní se činí) a mrzí, že nemohly ožít v lepším příběhu. (23.06.2020)

Filmy na tento štýl zvyknem svojím spôsobom vnímať ako splnený sen. Keď hrá totiž Al Pacino celebritu, a ostatné postavy po neočakávanom stretnutí s ním vyvaľujú oči nadšením či prekvapením, cítim vďaka tomu zadosťučinenie. Pretože to vyjadruje aj moje pocity zo sledovania filmov s jedným z mojich najobľúbenejších hercov. Prvýkrát som niečo podobné zažil asi v prípade De Nira v Analyze This. Postavy na plátne sa z jeho prítomnosti išli posrať a ja som ich absolútne chápal, bez ohľadu na to, koho tam on hral. Toto moje glorifikovanie môže zaviniť, že filmy zmienených pánov nehodnotím vôbec objektívne. Čo je však úplne normálne, takže si s tým lámať hlavu nebudem. Treba ale podotknúť, že Danny Collins je každopádne veľmi vkusne vtipný aj vážny film, s inteligentným scenárom. (06.07.2015)

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%. (08.09.2015)

Myslím, že milovníci Al Pacina si jeho hraní zase pořádně užijí. Pohyby na pódiu, mimika při skládání písní v hotelu, jiskření při rozhovorech s Annette Bening. Jestli je tohle cesta, jak udělat v životě ještě něco, co dává smysl,tak to beru. Není v tom žádná křeč, naopak a jestli se to bude zdát někomu plné klišé, tak podle mého je to i tak natočeno s citem a některé scény prostě stojí za to. Pro mě pohodový a moc hezký film. (03.08.2015)