Noční jízda

,,MÁM SEZNAM VĚCÍ, KTERÉ MUSÍM DNES V PRŮBĚHU JÍZDY ZAŘÍDIT.“ … ,,TAKŽE, JSEM NA SEZNAMU?“ … ,, ANO. DNES. ANO“... /// Slabá hoďka a půl za volantem na cestě do Londýna a tolik práce před sebou… zavolat starý, že má parohy, zavolat… Jako myslíte, že to může stačit na film? (vím že stačí… někteří si vystačej i s menšíma finesama) Ivan na cestě k novýmu životu (nebo k novýmu člověku?). Komorní psychologický drama, který vám může vlízt na mozek. Nebo zaujmout. Protože tohle je život! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, jak se o svoje průsery stará někdo jinej. 2.) Chcu se dozvědět něco vo betonování. 3.) Rád poslouchám cizí hovory. 4.) Thx za titule ,,Just.m3“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2014)

Jakobyste v reálném čase skrytými kamerami nasnímali autojízdu muže, řešícího telefonátama prekérní životní situtaci, která mu může během jediné noci obrátit úspěšný profesní i osobní život vzhůru nohama. Situaci, která ho zkouší jako koně v charakterní rovině, zformované jeho nelehkým dětstvím a zároveň v profesní rovině, v udržení si ctižádosti v odpovědnosti za úspěšnou realizaci významné společenské věci. A jakoby to byl charismatický muž, kterého emocím a dilematům rozumíte a soucítíte s ním. Pak to už jen stačí sestříhat do plynulých 85 minut a máte vtahující biják v podobě povahové studie skvělé zahrané filmové postavy. Ne každý jí bude rozumět, ne každý by se zachoval jako ona, proto je snímek zároveň zajímavým testem divákova žebříčku hodnot. Život umí být pes, ale na výborný film stačí pár šušňů. Když se umí. (25.04.2020)

Spoilery! Když se nad snímkem zkusí člověk hlouběji zamyslet, tak mu jistě nedá velkou námahu přijít na to, že děj není kdovíjak hluboký. Nicméně, Hardy je tak přesvědčivý a režie tak kvalitní, že se snímku podařilo mě na svých 85 minut připoutat na sedadlo spolujezdce a nikam nepustit. Vynikající příběh o vnitřním boji člověka, který stojí na obtížné životní křižovatce a svádí nelítostný souboj s časem a vlastně i se svojí budoucností. Postupně je divákům prostřednictvím telefonních rozhovorů odkrývána hrdinova minulost. Rozhodl se udělat věc, kterou považuje z morálního hlediska za správnou. Pokouší se napravit svoji životní chybu, své antikoncepční selhání. Jednu z mála chyb ve svém takřka perfekcionistickém životě. Po cestě do Londýna se poté snaží minimalizovat škody a zklamání, které svým rozhodnutím napáchá. Na podobné rozhodnutí potřebuje člověk pořádné koule. Dovedu si představit, že pro drtivou většinu pánů by byla cesta do porodnice tím posledním, co by v situaci hlavního hrdiny upřednostnili. Hardy je zde vykreslen jako ten největší úžasňák a správňák, takže mu divák prostě drží palce. Kdybych před zhlédnutím tušil, že se bude jednat o snímek o jedné postavě, kde se bude značnou část stopáže řešit beton, tak bych se k jeho zhlédnutí nikdy neodhodlal, což by byla pořádná škoda. Naštěstí existují filmové výzvy, které občas dovedou člověka velice příjemně překvapit a potěšit. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (23.02.2017)

Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště. (09.08.2014)

Nasedá do auta a vyjíždí. Pomalu, zkušeně, jako by snad tahle jízda ani nestála za řeč. Ale ona bude. Změní jeho život, překopá jeho vztahy, vyjasní mnoho situací, o kterých ještě neví, nebo netuší, jak dopadnou. Za chvíli se to dozví, jen pár telefonátů, pár vyřizování a zase se posune o kousek dál. V životě, v práci, v rodině. Za hodinu dvacet se toho moc stihnout nedá, ale Tom Hardy to dnes dokáže. S plnovousem a hlavně s naprostým hereckým přehledem. Jiné spoluhráče ani nemá. Jen hlasy v telefonech….. (09.08.2014)