Grand Piano
Grand Piano
Grand Piano
Symfónia strachu
Grand Piano
Režie:
Eugenio MiraScénář:
Damien ChazelleKamera:
Unax MendíaHudba:
Víctor ReyesHrají:
Elijah Wood, John Cusack, Allen Leech, Kerry Bishé, Dee Wallace, Tamsin Egerton, Alex Winter, Don McManus, Julius Cotter, Eric Goode, Jim Arnold, Jack Taylor (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Tom Selznick (Elijah Wood), nejtalentovanější klavírista své generace, přestal vystupovat na veřejnosti kvůli velké trémě před publikem. Po pětileté pauze, které předcházelo katastrofální selhání na pódiu, se znovu objeví na dlouho očekávaném koncertu v Chicagu, aby zahrál tzv. nezahratelnou část v sonátě “La Cinquetta". V přeplněném sálu před očima dychtivého publika Tom najde zprávu napsanou na okraji notového sešitu: "Zahraj jednu špatnou notu a zemřeš." Nesmí odejít od klavíru, ale musí se dopátrat motivu anonymního odstřelovače a hledat pomoc bez toho, aby to někdo zjistil... (TV JOJ)
(více)Recenze (108)
Příjemné, zábavné stylistické cvičení s nepříliš uspokojivým závěrem. Hrc prc a je konec. Mezi těmi poměrně početnými komorními thrillery spíš jen průměrný kousek. ()
Telefonní budka ve smokingu. ()
O GRAND PIANU je velmi těžké psát a zároveň se vyhnout přívlastkům jako "hitchcockovské" či "depalmovské", které patří mezi žurnalistické floskule. Lze jim ale zpětně vrátit význam ukázáním toho, jak tento španělský thriller kombinuje dvě na sebe navazující poetické tradice. Po vzoru děl mistra napětí těží z cíleného prostorového a časového omezení, jelikož se větší část snímku odehrává v jedné budově a čas syžetu se převážně kryje s časem projekce. Za polovinou ale od nápodoby postupů z děl britského barda přejde k záměrně nadsazené hře s jedním prvkem klíčovým (doslova) pro vyprávění. Kombinace obojího není úplně uspokojivá, v recenzi jsem rozvedl, proč tomu tak je (s přihlédnutím k poetickým tradicím, z nichž neoddiskutovatelně čerpá). ()
,,ZAHRAJ ŠPATNĚ JEDINOU NOTU A ZEMŘEŠ!“… /// Koncert vážný hudby jako thrillerová záležitost (ne vole, nehrajou falešně…). Klavírista s tečkou od vodstřelovačky na těle, hlas ze sluchátek určující rytmus (nejen příběhu), akční koncertní kamera… – k neuvěření, jaká se z toho dá vymáčknout atmosféra. Z jednoduchý záležitosti upletenej bič. Stopáž 80 minut snad nezabije ani alergiky na piano se smyčcem. Bavil jsem se, ale tady asi opakování nebude matkou moudrosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) K filmům si vždycky pouštím klavírní koncerty. 2.) Jsem spíš na ty komorní záležitosti. 3.) Thx za titule ,,krasnyprinc90“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Bez těch postav a dialogů by to byl docela prima koncert. Do půlky jsem si říkala, že to snad zvládnu, ale pak to byla hodně rychlá jízda z kopce, takže výš nejdu ani omylem. Eugenio s Damienem asi nutně a rychle potřebovali aspoň na kůrku chleba, jinak si to neumím vysvětlit. ()
Prima hitchockovsko-depalmovská jednohubka, která možná úplně nevytěžila ten skvělý ústřední nápad, ale bez problémů funguje od začátku do konce. 70% ()
Námět na krátkometrážní film zoufale natažený na 90 minut (úvodní titulky - 4 minuty, závěrečné, velmi pomalé titulky - 12 minut (!), dalších 20 minut trvá, než se vůbec začne něco dít). I když jsou ve filmu dobré momenty, herci jsou nevýrazní, tempo uspávací a zápletka působí spíš jako parodie. Hlavní hrdina je tak fenomenální pianista, že zvládne jednou rukou hrát složitou skladbu a druhou rukou SMSkovat. Ze stropu spadne na jeviště tělo a několik stovek diváků a muzikantů uteče ze sálu, jako kdyby hořelo. Na Telefonní budku to nemá ani náhodou. Kritici Variety se teď moc nevytáhli a jsem rád, že jsem to viděl už před Varama a uvolnil jsem si tak místo pro nějaký lepší film. _____Elijah Wood ale hraje na klavír velmi přesvědčivě, zajímalo by mě, zda je to trik. ()
Scenárista zřejmě viděl TELEFONNÍ BUDKU a bezprostředně poté ho přítelkyně vytáhla na koncert klasické hudby, který ho moc nebavil a tak na něm popustil uzdu své fantazii. Bohužel ji na jednu stranu popustil až moc (zápletka je tak přitažená za vlasy, že film prostě nelze brát vážně), na druhou stranu málo (ohrané zvraty), takže režisér i kameraman se mohli snažit jak chtěli, ale bojovali předem prohraný boj s těžce béčkovým scénářem. ()
„Nezklam mě, Tome.“ - „Nezklamu svoje publikum.“ Film, kterým se Grand Piano opravdu hodně inspiroval, tedy Telefonní budku, mám moc rád. Byl jsem proto zvědav, jak se s tím její „hudební remake“ popasuje. Dlouhou dobu mě film bavil opravdu moc. Nadchly mě už úvodní titulky, ty (ne)šťastné náhody mi nepřišly nijak přes čáru, neměl jsem je problém přijmout, napětí a gradování scén fungovalo na jedničku, hudba spolu se střihem dávaly snímku dostatečné tempo a šťávu, Elijah byl jako vystresovaný klavírista maximálně uvěřitelný, Cusackův hlas zase zněl správně „padoušsky“. Moje nadšení však směrem ke konci šlo strmě dolů. Nechci spoilerovat, takže napíšu jen to, že od chvíle, kdy přišlo „pěvecké překvapení“, šel film pomalu ale jistě do háje (nebo možná spíš rychle). Tom byl ve svých „výkonech“ náhle směšný, neuvěřitelný a jeho soupeř zas začal dělat jednu chybu za druhou. Přetažené scény se kupily, úplný závěr to vše (bohužel) jen podtrhl. Rád bych dal 4*, ale kvůli hloupému konci to bude pouze lepší průměr. ()
Velmi zajímavý náměť, jehož provedení ale s přibývajícími minutami stále více sklouzává k parodii a který by dopadl mnohem lépe jako krátkometrážní film. (Následuje drobný spoiler.) Takže slavnému klavíristovi někdo popíše noty, běhá mu po těle červeným laserem, baví se s ním přes naslouchátko v uchu, nechá ho odejít z jeviště. A to vše během koncertu, který sledují stovky lidí. A nikdo si ničeho divného nevšimne. Vážně? ()
Španielsky režisér Eugenio Mira si pozrel Schumacherov snímok "Telefónnna búdka" (Phone Booth), zavolal hobitovi Elijahovi Woodovi, obliekol ho do smokingu, posadil za klavír a začal točiť nehorázne napínavý, coolový, tajomný, mysteriózny thriller. Mne sa to však zdalo celé akési prvoplánové, neoriginálne a do značnej miery aj poriadne nudné. Nie som zrovna priaznivec klavírnych koncertov, takže počúvať viac ako hodinu v jednom kuse bušenie do klavíra bolo pre mňa takmer neznesiteľné. Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale ja filmu "Symfónia strachu" (Grand Piano) viac ako dve hviezdičky veru nedám. ** ()
taková odpolední hříčka na dlouhou chvíli ()
Nápad super a Elijah Wood taky super. Provedení už trochu kulhá a velkým castingovým failem se ukázal John Cusack, který opravdu NENÍ Kiefer Sutherland. ()
Trochu úsměvný thriller alá klasická hudba vs.Telefonní budka vs. Náhlá smrt. Bavilo mě to. 75% ()
Veľmi slabučký trilerík, kde zaujme predovšetkým nápad a pekná hudba. No nič viac. Navyše sa tu dejú rôzne podivnosti, ktoré s realitou nemajú nič spoločné. To už som si radšej mohol pustiť Marvela. Ani psychický tlak záporáka na hlavnú postavu nebol bohviečo, čo prispelo len k priemernej atmosfére. Našťastie je tu nasadené rýchle tempo, takže to zbehlo pomerne rýchlo. Podpriemer. 40/100 ()
Nesporný milovník hudby Damien Chazelle si stejně jako v La La Landu vyhrál s odkazy na filmy jiných tvůrců. Jeho dialogy jsou vtipné, námět chvílemi sice malinko připomíná Sedmý terč, ale scénář má švih. Vše výborně funguje až do chvíle, kdy Tom nechá zpívat svoji ženu. Pak se najednou přesuneme do špatného akčního béčka a koukáme na jedno tupé klišé za druhým. Vše je korunováno neprůstřelným Tomem, který po pádu z mnohametrové výšky mírně kulhá. V každém případě si nyní budu raději dávat pozor na klavíristy, ovládají evidentně různá bojová umění, umí létat a jsou neprůstřelní. Damiene, Damiene, máte takové pointy zapotřebí? No nemáte. Už chápu, proč jste si to nechtěl režírovat sám. ()
Ten, kto toto vymyslel, bol zaisto veľký vtipálek. Za tú odvahu to vypustiť dávam tri. ()
Celkem příjemná a svižná podívaná. Jsem rád, že Elijah Wood se i přes své úspěchy v mainstreamových trhácích nebojí vzít roli v menších filmech, viz. toto nebo výborný loňský Maniak. ()
Tohle bylo moc i na mě. Naprosto přeplácaný, překombinovaný film, končící gymnatistickou vložkou, skoro, jako na olympiádě. Těch zvratů a nelogických momentů tam prostě a jasně bylo moc. A to teda něco vydržím. ()
Hitchcock styl a Elijah Wood. Dámy a pánové, pohodlně se usaďte na svá místa, vypněte svoje smartphony, nešustěte obaly od pochutin, neboť zanedlouho vystoupí na pódiu světové uznávaný klavírista Tom Selznick, který se vrací po pětileté umělecké pauze zapříčiněné fiaskem s nezvládnutou hudební partiturou. Napětí v sále stoupá, očekávání v umělecky dokonalý zážitek dosahují vrcholu, další fiasko, jako z před pěti lety, si už světově uznávaný virtuoz nemůže dovolit. A přece se najde zádrhel, s kterým nikdo dopředu nepočítal. Umělec bude toho večera bojovat nejen s trémou, studeným potem a náročností složitých klavírních partitur, ale také o holý život. Jakýsi šílenec mu zanechal v notové osnově výhružný vzkaz. Stačí jediná chybná nota a celý koncert může být osudným pro něj i pro jeho krásnou manželku sedící v hledišti. Začíná boj s vlastní dokonalostí. Námět je poměrně inteligentně vystavěný a zavání inspirací díly Alfreda Hitchcocka. Přibližně do poloviny velice nenásilně pracuje a komponuje virtuozní thriller s napínavou zápletkou. K ruce má vynikajícího Elijaha Wooda, který, pro něj do atypické role vklouznul, s hereckou lehkostí. V okamžiku, kdy má film dojít k svému pomyslnému vrcholu, se všechno, co se může pokazit, pokazí. Vše, co doposud dobře fungovalo, rázem fungovat přestane, film ztratí na své napínavosti, začne působit bezradně a neví, jak dál. Rozhodne se pro to nejobyčenější pokračování v příběhu, jakým je střet šílence s pianistou v backstage, ze kterého se dalo vytěžit víc, a stejně obyčejně i film skončí. Bez pointy, s nevysvětlenou šílencovou motivací a s málo funkční psychologií postav, jejichž náznaky v příběhu jsou, ale k ničemu moc nevedou a nejsou nijak z diváckého hlediska užitečné. Oproti tomu po celou dobu neselhává precizně obrazově-technická stránka filmu, která brilantně navodí noir atmosféru s "hitchcockovským" zabarvením, i když jsme v současnosti. Kvalitní výkon podali všichni účastníci. Elijah Wood si s náročnými klavírními partiturami poradil s pomocí střihu a rukou klavírního dubla. Ve zpěvu zase pro změnu zastoupila Kerry Bishé pěvecká profesionálka. I českou stopu lze objevit ve filmu. Hudbu nahrála česká filharmonie. John Cusack je ve filmu k vidění málo, a to až v závěrečné třetině. Do té doby se jeho příznivci musí spokojit jen s jeho hlasem v telefonu, a hrát jen hlasem a jeho intonací, je mnohdy těžší, což Cusack zvládl na výbornou. Ponurá atmosféra s mysteriozním nádechem a působivou kamerou Unaxe Mendíi, silné herecké výkony, ženské zastoupení neotřele zasahující do děje a neotřelý námět, jsou předností tohoto thrilleru. Naopak upadající napětí, stagnace počátečně skvěle rozložené story, bezradnost ve scénáři projevující se v nejasné kontuře psychopatovy motivace, nebo v nepropracovaných možnostech hlavního hrdiny, jak se ze svízelné situace vyváznout až po slabší finále bez pointy, to jsou negativní prvky, který sympaticky invenční snímek poněkud srážejí. Ze španělského režiséra Eugenia Mira by se časem mohl stát solidní režijní virtuoz. Režijní základ má více než dobrý. 60% () (méně) (více)