Obsahy(1)
České ženy v radikálně levicové alternativě. Sběrný dokument Davida Vondráčka mapující jeden rok nejen v životech protivládních aktivistek, ale potažmo i celé naší země, kterou během roku 2012 zmítala řada protestů proti současné vládě. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. ()
Ekonómka Švihlíková nemá čas na vzťahy, lebo protestuje, mamička jej vyvára a ona sa z protestov vráti do útulného domova plného tygríkov, farebných vankúšikov a pripravenej večere. Pani Uhlová nechce do tohto marazmu rodiť deti, ale keď stretla aktivistu, hneď s ním chcela dieťa a tak má napokon tri, to posledné dokonca rodila bez účasti štátu. Keby však vedela kde sa ocitneme, deti by zvážila. Ďalšia mala vzťah, ale bol to sviniar, čo z nej vytiahol peniaze a navyše nevrátil kľúče od bytu. Otázne pre ňu je, či nevynakladá príliš energie, keďže cieľovou skupinou jej aktivistickej pomoci sú ľudia typu jej exfrajera. Pri skúmaní osobného života každého jednotlivca, nielen aktivistiek, by sa dali nájsť podobné anomálie. "Ono se to už děje!" Dokument potom vyznieva takto: ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj. No a čo? - dodávam ja. Rozhořčené patrí do línie dokumentov podobných novinám Nový čas alebo Blesk - ak nevieme vyvrátiť nepohodlné názory, zhoďme aspoň ich nositeľov. Nakoniec ľudia a intelektuáli zvlášť majú v tomto veľké zaľúbenie - s jasnozrivosťou a nadhľadom humanitných vzdelancov sa z nich obratom ruky stávajú odborníci medicínski a veľmi radi psychiatrizujú správanie tých, ktorí nie sú hodní ich vzorného života, plného prenikavo bystrých myšlienok. ()
Je zajímavé přemýšlet nad tím, proč někteří diváci berou Vondráčkův dokument jako útok na (své) ideje/ideály. Nevěřím totiž tomu, že Vondráček "zaujal stanovisko" (niethustra); alespoň ne žádné přímočaře interpretovatelné, jak tu např. uvádí Radko: "Ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj". Nebo v diskuzi na ČT Milan: "51 minut komunisticke spinavé propagandy". Vondráček ukázal život (který má tendenci se skrývat a je paradoxní). A diváci se s tímto faktem musí nějak vyrovnat. Po svém. Tudíž si do něj promítají (a autorovi podsouvají) své vlastní předsudky, pochybnosti či frustrace, jež jsou vidět i na jejich reakcích. ()
Myslel jsem že to bude nějaká blbost, ale příjemné překvapení. Na Švíhlíkovou rád chodím na její zajímavé přednášky a mám jí rád. Konečně jsem se o ní dozvěděl blížší věci. Další dvě ženy v dokumentu neznám. Odborářskou demonstraci proti Nečasovi si pamatuji. Na Populačních teoriích na Přírodovědě jsem se později učil, že za jeho vlády byla nejhorší propopulační politika od vzniku ČR. Zrušil třeba i porodné. Naštěstí nás od té doby nenápadně doplnili imigranti z kulturně blízkého východu a nejsme závislí na doplňování z Afriky a Arábie jako Němci. ()
... odpad za pět! ()
Názorově nejblíže mi byla jednoznačně ekonomka Ilona Švihlíková. Samotný dokument podle mého názoru velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti a neschopnosti současné radikální levice v naší zemi. Místo toho, aby se všechny antikapitalistické a antisystémové organizace sjednotili tak se utápí v iluzích toho, jak by bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té celosvětové změně, ale zapomínají, že dokud se nevytvoří jednotná, silná levicová antikapitalistická fronta (kde budou radikální socialisté, komunisté, trockisté, anarchisté, zelení a další) ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového sjednoceného hnutí, tak se nemůže nic nezměnit. Problém je, že anarchistické i trockistické postoje jsou naprosto mimo realitu a sociáldemokratismus je dnes nedílnou součástí kapitalistického systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu jsou podle mého názoru co možná nejsilnější Marxistické organizace, které vycházejí z vědeckého světového názoru Marxismu-Leninismu a tyto myšlenky se musí snažit prosazovat. PS: Tento dokument by si zasloužil o něco lepší hodnocení než má zde, ale chápu, že místní většinově převažující banda pravičácké pseudointelektuální mládeže, děsící se všeho levicového, něčeho podobného není schopna, třeba s toho jednou vyroste. :-) ()
Obludné. Zakomlexované nic střídá dylinu, dylina střídá blbku...a tak pořád dokola. ()
Hodnoťte dokument, ne ty "učinkující". ()
Osobne musím říct, ze jsou mi iniciativy jako ProAlt sympatické a rozhodne se nejedna o zádné extremistické hnutí. Nicméně tento dokument se, možna i tim, ze ho zpracoval muz, nezabývá skoro žádnými důležitými myšlenkami a nazory hlavních představitelek, ktere by mohly nějak obhájit a vysvětlit a bohužel se velice stereotypne zaměřuje na jejich osobni život, rodinu atd, ačkoliv mi to nepřijde moc relevantni. Vypada to pak, ze jediným cilem bylo vylicit tyto levicové aktivistky jako přinejmenším divne a genderove nekonformní, protoze převážně nemají šťastné partnerské vztahy a někdy je ani nechtějí - fakt velka tragedie, kdyz to říká zena v petatriceti, zatímco svobodný muz ve čtyřiceti pohoršení nebudi, je přece v nejlepších letech. Nevidím pak moc důvod, proc dokumenty jako tento točit, protoze uz dopředu je jasne, jak maji tyto zeny vypadat a jak se vlastne musi legitimizovat a objasnit jejich nemainstreamové smýšlení. ()
Zdá se, že tenhle dokument spoustu lidí uráží, ale nedokážu si vysvětlit proč. Po formální stránce je dost konzervativní, tudíž tímhle to asi nebude. Tak že by obsah? Ale vždyť tu nejsou fašisti, soulož se zvířetem ani nic z téhle kategorie obludnosti. Že by snad někomu vadilo, že se problémy, které se část společnosti snaží odsunout na okraj, cíleně objevovaly v hledáčku médií bez odsuzujícího komentáře? Osobně jsem ráda, že vznikla reflexe neklidného roku 2012 a jsem ráda, že právě skrze několik velice výrazných žen. Historek z osobního života mohlo být méně, nezdály se mi příliš relevantní, ale jestli tohle stačí na odpad, toť otázka. ()
Všem klasickým liberálům tento dokument pravděpodobně způsobí žaludeční potíže...jestli mají tyhle tři být předzvěstí naší budoucnosti, tak asi začnu uvažovat o emigraci... ()
opravdu hodně slabý dokument. ()
Erik Tabery si posteskl nad zbytečností pasáží o soukromí a vztazích a nedostatku prostoru pro názory aktérek. Mno nevím, ale neměl by dokument být právě o pozadí, které zkoumané hrdinky utváří a dobarvuje jejich postoje? Názory si ostatně můžu přečíst kdekoliv jinde (a většina z nás tak dávno činí). Dokument mi přišel velmi slušný (proč hodnotíte názory aktérek?). I ve zkratce televizního dokumentu se Vondráčkovi podařilo všímnout si důležitých detailů, které často kontrastují s veřejnými postoji hrdinek. Sestava bojovnic za práva "obyčejných" lidí, žije velmi "neobyčejné" životy. Jsou sebevědomé, emancipované, mladé a některé i vzdělané a úspěšné. Vypadají jako hrdinky hodné následování, ve svém soukromí ale v nějakém směru každá selhává. Švihlíková, obklopující se nevkusem, je neschopná vést samostatný život. Jak může řečnit na tribuně o těžkosti sociálních podmínek života, když s nimi nemá sama žádné zkušenosti? Tato revolucionářka nemá příliš jasnou představu, jak by lepší systém než kapitalismus měl vlastně fungovat - lépe řečeno, je jí to vlastně jedno. Pouze si bořením současného systému našla publikum a je ji jedno, že vedle levicových mladých inteklektuálů z řad liberálů a anarchistů tam svorně naslouchají také extremisté z Holešovské výzvy, národovci i komunisté. Vůbec ji nevadí, že názor, že "revoluce je nejvyšší stádium demokracie" je marxistický až běda. Nakonec se přiznává, že ani ten socialismus ji vlastně vůbec nevadí. A hlavně je ráda, že si může na tribuně čechrat své zakomplexované ego. Složitému světu intelektuálky Stöckelové nerozumí ani její vlastní otec. Řečnění ji nebaví, je spíše introvertka, která se překonává, protože věří, že je to potřeba. Zdá se, že je spíše typ vědecký, chce argumentovat. Při snaze popsat své politické cíle se ale nakonec zdá, že by ji prostě ke štěstí stačila vláda sociální demokracie. Jejím pravým opakem je Saša Uhlová, která kopíruje cestu svých rodičů a nese si tudíž i jejich trockistický kříž. Zádumčivá intelektuálka, se snaží vést nomální rodinný život jako každý jiný - oh wait - "začala jsem krvácet, tak jsem si prostě lehla do postele, poslala jsem malýho, aby mi utíral krev. No a pak jsem prostě zatlačila a dítě bylo na světě." (Update: prý to bylo střiženo dost nespravedlivě mimo kontext). A pak ta mladá anarchistka neschopná najít si stálou práci, k níž její rodiče vzhlíží, protože svou neschopnost přesvědčivě maskuje za boj proti nespravedlivému systému. Což je legrační, protože ve skutečnosti bojuje za právo bydlet v garsonce v centru Prahy, i když nemá vzdělání a pracuje jako punková recepční s polovinou průměrné mzdy. Ta by si klidně zasloužila více prostoru. Na druhou stranu spousta otevřených otázek k diskuzi. Celkově na 52 minut imho docela výkon. ()
Dvě hlavní protagonistky /bez paní Uhlové/ spojuje to, že jsou vzácně asexuální a obě žijí ve svém vymyšleném světě. Paní Švihlíková bydlí u rodičů a ve svém pokojíku se ráda obklopuje kýčovitými obrázky tu koček, tu princezny Diany. Pak je hned věru jasnější, že ten venkovní zlý kapitalistický svět se jí prostě nelíbí. Paní Stöckelová je divný babochlap, co cvičí doma s činkama a štítí se dotknout mimina. Vztah nemá a ani nechce. Tady se prostě nedá nevycházet z jejich osobností. Vytvoření si duality "my hodní x oni zlí" je spíše na rozbor psychoanalytika, jejich jednoduché rady na vyřešení ekonomických neduhů a potažmo celé současné situace ve státě jsou laciné a nic neříkající fráze. Socialismus nefungoval, komunismus ani nebyl a kapitalismus není zrovna ve formě, ale to neznamená, že je cestou vracet se zpět. Nakonec ta změna stejně musí začít od jednotlivců, kteří si dobrovolně omezí svůj konzum. Bohužel tady se jasně ukazuje, že u ženských je politika prostě jen zástupnou terapií za něco, co jim nefunguje v jejich soukromém životě. Minimálůně u těchto dvou... ()
Mám pocit, že zdejší nízké hodnocení je silně ovlivněno antipatiemi hodnotících vůči dámám, které v dokumentu vystupují. Ale i dokument o lidech, kteří nám nejsou sympatičtí, může být kvalitní. Názorově se s hrdinkami opravdu totálně nepotkávám, ale v ryze lidské rovině občas i ty sympatie problesknou (zejména ve scénách s "matkou pluku" S. Uhlovou). Možná právě v tom je smysl tohoto dokumentu - nahlédnout, že ta "levičácká nána, co plácá strašné nesmysly" je taky jenom člověk s nějakým backgroundem. Celkově 70% ()
Zdejší dosavadní komentáře a výrazný hodnotíci rozptyl příhodně ilustrují, jak je toto dílko nehezky podprahově manipulativní. Jakože vlastně slušné a (demokraticky) vstřícné nakouknutí do (v podstatě jen) soukromého života čtyř (svého času) protivládních aktivistek. Střihem a výsledným tvarem ovšem (právě v tomto až humorně nenápadně) bulvárně televizně očumující a zpochybňující osobnostní "background" oněch ženštin (neb v podstatě jen takto jsou nahlíženy). Budování výsledného dojmu deziluze, fakticky se opírající pouze v obecné realitě o okamžitou neúspěšnost protestů (tehdejší vláda kvůli nim nepadla) a náznak aktuální krize v osobním životě jedné z protagonistek, je notně přikrmováno vlezlým hudebním doprovodem a cílenou gradací výpovědí (šikovně "střihnutých" na míru). Kdo nezná pana Vondráčka, může pochybovat o jeho morálním profilu, kdo (dosud) neznal žádnou ze čtyř zobrazených protagonistek, může pochybovat o jejich profilu osobnostním. Nebo se ztotožnit s kterýmkoliv pohledem na věc (viz zdejší komentáře). Kvalitu zpracování tak může opět zastínit kontroverznost zpracovaného. ()
Autor dokumentu je bývalý nedostudovaný komunista. V dokumentu se pokouší zesměšnit daleko schopnější a hlavně morálnější lidi než je on sám. Švihlíková má docenturu a možná je jedničkou v současné české ekonomii. Není žádný "exot", má identické názory s držitely Nobelových cen za ekonomii Krugmanem a Stiglitzem. Pořad musím hodnotit coby jasný odpad a manipulaci na úrovní stalinských agitek 50. let. ()
z mého pohledu se alespoň tady vondráček neprojevil jako špatný filmař jednoduše proto, že jsem o jeho fimu přemýšlet i po několika měsících. výsledek tak nemusí být úhledný, řekl-li šalda kdysi, že líbil se mají kurvy, ne básně, analogie s dokumentem je v tomto případě podle mě možná. politická orentace protagonistek je mi v podstatě jedno, vnímám je hlavně jako svoje generaní souputnice. pod tlakem natáčení byly možná někdy vmanipulovány do nepříliš přirozených situací, ale i tak podle mě nikdy nejdou proti svojí podstatě, nereagovaly na něj jako někdo, kým nejsou. generace našich rodič byla možná více homogenní, mezi námi je více těch, které (kteří?) se od rodičů osamostatnili relativně pozdě (nebo vůbec), řada těch, kteří nechtějí mít rodinu a děti. u žen bude tahle volba působit fatálněji prostě do doby, než přestanou být děti rozeny výhradně matkami a než rozmnožovací schopnost těchto matek přestane být determinována věkem. ()
Hořké, když má někdo vůli a chce něco změnit a pomoci lidem, zůstane nakonec sám, nespravedlivé... Cením si jich. ()