Yevadu

Dva a čtvrt filmu za cenu jednoho, no neberte to! V úvodní čtvrtce a jeho návazném pokračování, vidím podobnost s indickým snímkem Ghajini (2005/2008). A. Arjun se změní na R. Charana. K. Agarwal je logicky odejita (i když se tam ještě párkráte mihne) a nahradí ji A. Jackson. Musím říci, že ten přechod mezi těmito částmi odehrávající se v nemocnici byl absurdně vyhroceně teatrální, že jsem se musel až smát a kroutit nevěřícně hlavou. Ale dobrá, jdeme dále. Jaký čin rozdmýchal oheň pomsty již víme, takže můžeme pokročit k pomstě samé. Působilo to na mě lehce rozpačitě, nemohu si pomoci. To dávkování humoru s krutopřísně vážně branými pasážemi sráželo jakoukoliv mou snahu o sžití se s příběhem a postavami. Jednoduché a odbyté. Najednou byl konec a já jsem nevěřícně zíral na časomíru s otázkou, co se bude dít dále, když je už „uklizeno“? Brzy jsem pochopil, proč byla ta předchozí část tak skromně minimalistická. Autoři nám totiž přidají ještě další příběh, který by mohl být rovněž samostatným počinem. R. Charan nám zůstává a štafetu po A. Jackson převezme S. Haasan. Tento příběh je daleko vážnější. Vypráví o tom, že v jednotě je síla, která dokáže usurpátory rozdrtit na prach. Bez ní jsou i sebevětší schopnosti jedince omezené, s možností ovlivnit jen dílčí problémy. Na vytržení stromu i s kořeny to však nestačí. Nic nového pod sluncem ani v tomto případě nečekejte. Vše tu už bylo nespočetněkráte. I když to na mne působilo sterilně, tak alespoň jsem tomu narozdíl od předchozího, věřil určitě více. Bohužel žádná sláva, co naplat, ne vždy se zadaří. R. Charan je mi určitě sympatičtější než A. Arjun, takže jsem moc rád, že byly role rozvrženy v jeho prospěch. K. Agarwal je též sympatická herečka, navíc hojně obsazována a žádána. A. Jackson je sice moc pěkná, ovšem herecky to není žádná sláva, tzv. „okrasné dřevo“. S. Haasan je rovněž prvotřídní krasavice, po herecké stránce v pořádku, ale osobně k ní mám zvláštní odstup. Něco se mi na jejím projevu nepozdává. Hudebně solidní lepší průměr. Zpracování tanců mě oslovovalo rozhodně více, než písně samy o sobě. Co mi ale už řádně leze na nervy, je to množství bílých tanečnic. Tento trend je na hlavu. U nás nám všude cpou barevné herce a herečky na místa, kde to nemá vůbec smysl, a u nich tam zase cpou bílé. V příběhu na ně nenarazíte, ale příjdou taneční čísla a nestačím se divit, kolik je v Indii bělošek zaměstnaných na pozici „trsám po celé Indii“. Imperialističtí běloši si nedají pokoj a berou místním práci - zavrženíhodné! Jaká to byla ještě o dvě dekády zpět krása, když v indických filmech tančily Indky, ano šokující! Co jsem v hodnocení mohl s tímto materiálem dělat? Dílko je to ryze průměrné, ovšem bez větších problémů stravitelné. Najdou se místa lepší i horší. Snahu neupírám, ale silnějších momentů jsem příliš nezaznamenal a můj odstup od viděného vydržel pěkně od začátku až po závěrečné titulky. Tři poctivé hvězdy s potenciálem k vyšším patrům. Nejsem zklamán, ovšem ani nadšen, což mi k dobrému zážitku určitě nestačí. Zde opět platí, že méně je někdy více, a že mírná špetka originality je bezesporu lepší, než opakovat to samé stále dokola. (14.01.2021) (méně) (více)