ピース
Obsahy(1)
Origuchi Haruka zemřela a na jejím pohřbu se setkávají bývalí spolužáci ze střední školy. Její mamka osloví domnělou kamarádku své dcery Sugo Mizuhu, aby jí řekla, kdo byl dceřiným přítelem, se kterým čekala dítě. Ale Mizuho se s Harukou nikdy doopravdy nepřátelila. Po nějaké době se však rozhodne rozplést záhadu, poznat jaká Haruka byla a neznámého muže najít. (loveless)
(více)Recenze (5)
Přeloženo. (Nečetla jsem mangu, ale vypadá to, že patří k těm kvalitnějším kouskům. Tohle mě bavilo na začátku, bylo fajn, jak pátrají po tom, kdo to zpískal, a přitom odkrývají nejedno tajemství, bohužel ke konci to ztratilo na dechu a od určité chvíle se to stalo hodně předvídatelné a průhledné. Slečna mi byla v pár aspektech velmi sympatická, protože přesně v nich jsem stejná. O něco lepší průměr.) ()
Vše se točí okolo záhadného kluka Hikaru, který byl poznamenán výchovou z dětství, od čehož se odráží jeho chování postrádající lásku. K děvčatům se sice chová mile, ale i skrze to, mu jsou lhostejná. Další z hlavních postav je dívka Mizuho, jenž se do výše zmíněného kluka zamiluje. Ta je uzavřená, špatně vyjadřuje emoce a neví jak s ostatními správně komunikovat. Součástí třídy, jenž navštěvují je také citlivá dívenka Haruka, která jednoho dne umře. Na jejím pohřbu se Mizuho dozví pár informací díky, kterým začne pátrat po minulosti mrtvé spolužačky. Na této cestě odkrývá nejedno malé tajemství a také začíná pomalými krůčky poznávat sama sebe. ()
Bylo zajímavé sledovat, kdo to nakonec bude :-D Líbilo se mi, jak se kousky objevovaly a postupně do sebe zapadaly, zároveň i návraty do minulosti. Ale myslím si, že je škoda, že ke konci už se to hlavně soustředilo na pátrání a "vztah" Hikaruho a Mizuhy šel tak trochu na vedlejší kolej. Přiznávám, že konec jsem čekala "větší", bylo to pro mě docela zklamání. Dlouhou dobu to u mě vypadalo na nejvyšší hodnocení, ale když to vezmu kolem a kolem ... bylo to zajímavé a bavilo mě to, ale ke konci to něco pomalu začalo ztrácet a ten konec podle mě mohl být mnohem lepší, takže s klidem v duši dávám 4*. ()
Příběh sebepoznání dívky Mizuko, která asi miluje podivínského Hikaru, a s přáteli rozplétá příběh zemřelé dívky. Po prvním díle mě to vůbec nebavilo, takže jsem dokoukala až po několika dnech a to jen díky tomu, že jsou epizody krátké. Možná je to tím, že představitel Hikaru si mě dlouhodobě nedokáže získat, možná za to může i to jeho zanedbané obočí v openingu :D Tsubasa Honda se mi zamlouvá a určitě se na něco s ní ještě mrknu. Úvodní písnička Missing Piece od Nakayamy Yumy mě nejdříve štvala, ale nakonec jsem si ji docela oblíbila. Každopádně úplně skvělá je I Will od Matchbox Twenty, která hrála v některých (možná všech?) dílech. ()
■ Použiju slova Petra Fialy z Mňágy: "Egon miluje Lenka a Lenka miluje Vladimíra, to je ten co touží... být uprostřed lidí sám." Tak nějak bych charakterizoval toto dorama. ■ Předem musím prozradit, že jsem se na tento seriál hodně těšil a to, jak u mne bývá zvykem, zpravidla je onen kámen úrazu. Světe, div se, ale tentokráte jsem nijak zklamaný nebyl, ale... ■ Ale, bylo tam pár míst, kdy jsem si imaginárním ukazovátkem klepal na čelo... ■ Nejvíce se mi líbil první a třetí díl; také se mi líbilo dějové přeskakování v čase: střední/vysoká škola a hlavní postava, no, ikdyž, jak se to vezme, Tsubasa mi byla velmi sympatická, jak zevnějškem, tak, a to možná daleko více, svým vnitřním já. ■ Co se týká hudebního doprovodu, tak úvodní znělka tuctová, ale zvukový podkres jednotlivých dílů byl dobrý, takový příjemný, plný optimismu, lehký a jemný. ■ Miluju filmy a seriály ze školního prostředí, ať už se jedná vyloženě o dramata, romantická dramata či bláznivé komedie anebo experimentální a existenciální drama. ■ Tento seriál, i když nebyl ušetřen některých klišé tak typických pro žánr: romantický/drama, byl trochu jiný a když mu odpustím pár pádu na hubu, které způsobily jednak ruce scénáristické a jednak místy prkenné projevy, tak říkám, že byl velmi dobrý. ■ To, že byl tak trochu jiný, se dá připisovat především faktu, že celým seriálem se nese mysteriózní atmosféra. Ta se bohužel směrem ke konci seriálu rozmělňuje a bystřejší divák poznává, že vrahem není zahradník. Toliko symbolismu a nyní k jádru puzzle Piece. V podstatě nepřináší nic nového pod Sluncem, ale svým osobitým způsobem vykresluje dospívající jedince, kteří se snaží porozumět nejen svým přátelům, svému okolí, ale, a to především, sami sobě. ■ Při sledování filmových děl, jako je toto, jsem si již několikrát sám sáhl do svědomí, ani Piece nebylo výjimkou. Určitě nepřekvapí, že děj nám odkrývá některé stránky, které měly být skryty, ale jistě překvapí fakt, že několikrát je velevážený divák zcela zaskočen novým zjištěním, které mu seriál naservíroval. ■ V některých momentech jsem si nemohl nevzpomenout na seriály jako: Raifu - šikana otevřená, ale hlavně skrytá; Kimi wa Petto - nejednoznačný, nevyvážený, oboustranně jednostranný vztah; IS: Otoko demo onna demo nai sei - nemožnost přijmout sama sebe; Rasuto furenzu - hledání sama sebe, tajný vnitřní svět, o kterém si myslíme, že naše okolí neví... ■ Seriál rozhodně není dokonalý, ale určitě je hodně zajímavý. Pokud máš rád filmy, které nevykreslují lidi a jejich vztahy černobíle, ale naopak ukazují, že život se žije v mnoha odstínech šedé a tu a tam si odskočí i na jiná místa spektra světla, tak doporučuji se na toto dorama podívat. [SPOILER] Když tak teď přemýšlím, tak mi v paměti utkvěla jedna scéna: ke konci třetího dílu jde Mizuho k Hikaru(ovi), ten zdá se, není doma, a Mizuho si všimne, že dveře do pracovny jeho matky jsou otevřené, po okamžicích váhání nakonec vstoupí dovnitř, aby se tam dozvěla, čemu byl Hikaru vystaven a počínaje tímto okamžikem si pomalu začíná uvědomovat, že byla hloupost chtít o člověku, kterého miluje, vědět všechno; to však Mizuho připouští až v závěru seriálu.[/SPOILER]. ■ Pět hvězdiček tentokráte uteklo o prsa japonské plavkyně. ■ [Viděno poprvé: 95/100] () (méně) (více)