poster

Muž jak se patří

  • Československo

    Muž na svém místě

  • Sovětský svaz

    Mimino

  • Sovětský svaz

    Мимино

Komedie / Drama

Sovětský svaz, 1977, 97 min

Komentáře uživatelů k filmu (7)

  • Terva
    ****

    Jednou to promítala naše učitelka na škole v přírodě. Docela jsem se bavil.(26.3.2012)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Moskva 1977 - 1. cena(12.1.2012)

  • tuntavala
    ****

    Vsude dobre, doma (v Gruzii) nejlepe.(13.2.2012)

  • vitekpe
    *****

    Krasnej, usmevnej film o pilotovi vrtulniku, ktery se zakouka do letusky z TU-144 a chce se stat taky "poradnym pilotem". Vyda se proto do Moskvy, aby se uchazel o praci v mezinarodnich aerolinkach atd. Vybornej je taky Фрунзе Мкртчян jako sofer - kamarad.(8.6.2014)

  • Kkahunaa
    ****

    Další snímek režiséra Georgi Danelija o “obyčejně neobyčejných lidech”. Hlavní postava – pilot Sokol (Vakhtang Kikabidze) – má vnitřní pocit nenaplnění. Jde tedy vstříc svým snům, avšak záhy zjistí, že ona prázdnota není věcí místa, ale jeho vnitřního naplnění. Opět zde exceluje Evgeniy Leonov svým způsobem “bodrého mikroherectví”.(14.10.2015)

  • revere
    ***

    Film Mimino jsem viděl v kasárnách během vojenské služby a patří k nejsvětlejším zážitků z tohoto životního období. Příběh poštovního pilota z gruzínského venkova, který se rozhodne, že má na víc, než mu doposud život dal. Opustí svůj malý svět, kde je oblíben, vážen a snad i milován a vyrazí do Moskvy, aby se na poslední chvíli odrazil k vysněné kariéře pilota velkých dopravních letadel na mezinárodních linkách. Byl to, pokud si pamatuji, jednoduchý přiběh o tom, že člověk má být tam, kam patří. A bylo to vtipné, milé, plné typicky ruského úsměvného sentimentu. Závěr, kdy si při telefonickém omylu dva Rusové, každý na jiném konci světa a nemajíce společné téma k rozhovoru, zpívají společně dumku za nevěřícného přihlížení telefonní operátorky a tichého vrnění taxametru, tahle scéna se mi vryla do paměti navždy.(5.2.2012)

  • Upiri kralik
    ****

    Velmi lidsky příjemný a milý film, má podobný náboj a energii jako Amélie z Monmartru - je plný "kouzla každodennosti". Skvělé hlášky, krásné záběry z hornaté Gruzie a obyčejné, ale o to víc upřímné a tklivé příběhy Valika, jeho sestry, synovce a vůbec, všech postav filmu, které jsou vykresleny barvitě a tak nějak "teple" a vřele. Perfektní na dlouhý podzimní večer. Strhávám jednu hvězdu za to, že místy (ale opravdu jen místy) je dost nezáživný - třeba scéna se soudem se táhla strašně dlouho. Taky konec mi přišel trochu do ztracena (ale aspoň je happy). V bývalém SSSR se stal téměř legendárním, hláška: "Já k němu mám takovou osobní nevraživost, že ani jíst nemůžu!" je dodneška běžnou součástí mluvy.(16.2.2019)