Dítě z Maconu

70%. Greenawaye jsem si oblíbil po úžasném Kuchaři atd., zde divadelní-jevištní stylizace zachází ještě dál, což mi není zrovna příjemné. Film má i slabší pasáže (začátek třetího jednání) a poprava usouložením je jen pro opravdu tvrdé nátury (tak nevím, jestli je horší to poslouchat nebo se na to dívat), přesto má Dítě z Maconu něco do sebe... a Greenaway je staré prase. Jsem zvědavý na jeho další filmy... (30.06.2008)

Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná... (22.04.2012)

GREENAWAYOVSKÉ INICIALIZAČNÍ MYSTERIUM? Hned na začátku se nejspíš zeptáme: kde to jsme? V císařském Římě, gotickém chrámu barokní Evropy, u betlémských oslíků a volečků, v Lamartinově panteistickém Mâconu, na jiné planetě? Jsme v jakémsi "theatrum mundi minoris", v němž je svět a život pojímán jako divadelní hra, v barokní operetce s "prodejnými" rolemi (čím zápornější tím dražší), v níž některé překročí své meze (danými bohy) a jsou potrestány smrti (dcera matky dítěte, syn biskupův, kráva kardinál a samotné dítě). Občas se zde vynoří nějaká příběhová linka, vzápětí se však opět ponoří do fantasmatů Lacanovského "reálna" (viz Lacanův prostor daný souřadnicemi ISR - imaginárno, symbolično, reálno). Mysterium dítěte - stále se opakující - končí v jeho bezbřehé fetišizaci... Pozn 1: Greenaway chtěl některé scény natočit v kolínské katedrále. Když však, již v období příprav, dávaly v německé televizi The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover, vydal arcibiskup okamžitě "inderdikt". Tyto scény se pak natáčely v "Oude Kerk" v Amsterdamu. Pozn. 2: Posedlost barokní hudbou a její minimalistickou modifikací sdílím rovněž. Zda hudbu k tomu to filmu složil Greenawayův dvorní skladatel Michael Nyman, nebo je poskládaná z děl barokních autorů (Purcell, Monteverdi, ...) těžko říct. Pozn. 3: Brzy budou Velikonoce, na Greenawayovi pašije ale nejspíš nepůjdu. (01.04.2017)

Tak já jsem původně nechápal tady to místní znechucené zděšení z tohohle filmu, jelikož tři čtvrtiny tohohle filmu jsou sice zvrácené, ale tak přece jenom je to Greenaway a kdo jeho filmy zná, tak přece jenom musí tušit, že ho nečeká nic normálního jak po filmařské, tak i příběhově stránce. Ale znechucení v poslední čtvrtině naprosto chápu, tam to je řádně hnusné - SPOILERY už jenom trest ušukání k smrti je humus (a Greenawaye cením za to, že pochopil, že diváka spíš poznamená to, když nic neuvidí a pouze to uslyší, než aby tu bylo vidět detailně znásilňování) a nebo taky jak tam oplakávají to mrtvé zázračné dítě a místo řádného pohřbu si ho místní rozeberou na kousky. Doslova. KONEC SPOILERŮ. Co se ale znechucování diváka týče, rozhodně to není samoúčelné, Greenaway se tímhle snaží poukazovat na krutost 17.století (myslím, že je to už novověk) a daří se mu to víc než dobře, co si tu čtu komentáře. Zvolil i dokonce zajímavý styl, který vlastně míchá film s divadelní hrou, která se i párkrát dost zvrtne a přestává být jenom hrou. Teoreticky nevíme, v jakém roce se film odehrává, když je to vlastně celé "jenom" divadelní hra. I přes to všechno mě Dítě z Maconu, i když má zajímavý příběh a podané je to taky zajímavě, nezaujalo na tolik, aniž bych to viděl na víc než průměr. Problém taky vidím v tom, že dvě hodiny jsou tady opět podle mě až moc. Takže dávám celkem slušné 3*, ale upřímně, tohle už vůbec není film pro každého a pro start s tvorbou Greenawaye bych radši doporučil Rembrandtovu Noční hlídku, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec nebo Umělcovu smlouvu nebo snad i Topení po číslech, to jsou asi nejnormálnější filmy, co kdy Greenaway natočil. 3* (26.07.2019)

Asi nejlepší Greenaway. Jeho přetaženost až přepjatost se skvěle hodí ke zvolenému baroknímu slohu a tvrdému a údernému poselství. Tentokrát netřeba hledat symboly, o čem Díte z Maconu je, pochopíme okamžitě. Tím spíš se pak dá věnovat zajímavé struktuře, kde se hra mísí se skutečností, stejně jako se mísí lež s pravdou. 4 a 1/2 (26.08.2013)