poster

Něžné vlny

  • Slovensko

    Nežné vlny

Komedie / Romantický

Česko, 2013, 96 min

Scénář:

Jiří Vejdělek

Hrají:

Táňa Pauhofová, Hynek Čermák, Robert Cejnar, Lucie Šteflová, Jan Maršál, Gabriel Barreto de Carvalho, Natálie Halouzková, Jan Hartl, Vojtěch Dyk, Jan Budař, Václav Kopta, Taťjana Medvecká, Daniel Novák, Jakub Nemčok, Lucie Černá, Barbora Černá, Natálie Eiseltová, Tina Šimková, Vica Kerekes, Martin Sitta, Stanislav Zindulka, Petra Lustigová, Martin Pechlát, Daniela Choděrová, Petr Vaněk, Michal Novotný, Vladislav Georgiev, Eva Leinweberová, Tomáš Bambušek, Michal Dlouhý, Zbyšek Horák, Ondřej Hyneš, Lukáš Čepelák, Anna Novotná, Anna Kadeřávková, Luisa Purkrábková, Alexander Borodin, Michaela Kovaříková, Václav Matějovský, Vojtěch Machuta, Štěpánka Čapková, Anna Pačesová, Terezia Bělčáková, Kateřina Hanzlíková, Štěpán Krtička, Pavel Vaněk, Matouš Zah, Tereza Klementová, Karolína Klempířová, Julie Brožová, Eva Leskoujanová, Tereza Bočková, Tereza Mahdalová, Adéla Nováková, Barbora Žáková, Natálie Nováková, Elisabeth Belehová, Jakub Chaloupka, Jiří Loskot, Štěpán Mikoláš, Marián Mikš, Jakub Leichter, Ondřej Nápravník, Tadeáš Rolenc, Alexander Hemala, Filip Lízner, Dominik Zámečník, Oskar Pajer, Josef Kuhn, Philipp Schenker
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kingik
    ***

    Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60%(22.10.2015)

  • MikeCool
    ****

    Že já vůl na tu předpremiéru v Hradci Králové nešel. Vejdělkova nejnákladnější dávka skvělého humoru, který byl opět na vysoké úrovní. V kině, kde jsem seděl mezi samými čtyřicátníky, chytla dokonce jedna slečna / paní záchvat smíchu v trvání asi jedné minuty (stala se takovou atrakcí vyprodaného sálu). Z první třicetiminutovky jsem byl uchvácený a v mysli se mi promítala otázka, že prozatím z českých filmů vidím největšího konkurenta Hořícímu keři, ale v momentě, kdy hlavní postava dospěla (Level 3: Robert Cejnar), to ztrácelo takový svižný a humorem překypovaný nádech. Zřejmě zato může nepříliš profesionální výkon Roberta Cejnara. Ale jsem optimista a tak hodnotím Něžné vlny jako velmi zdařilý. Hlavně díky již zmíněnému humoru, kterým málem přepsali historii, viz. Sametová revoluce. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov)(24.1.2014)

  • freddy
    ***

    Chtělo by se mi říci příjemný letní film o první lásce a celkově slastech i stratech dospívání samotného. Jenže on ten film v některých chvílích není tak záživný, aby dokázal celou dobu udržet mou pozornost. Ve světlých chvilkách se jedná o solidní příběh, který si jen tak volně plyne a diváka to baví, ve slabých chvilkách to ale pro mě byl nicneříkající sled scén, které by si zasloužily být natočeny záživněji. Ve výsledku to ale zase není tak důležité, důležitý je z mého pohledu závěr filmu, který mě svou originalitou a svým humorem opravdu královsky pobavil. Nápad, kterak jeden studentík vlastně neúmyslně odstartoval masakr studentů na Národní třídě, přičemž se tam připletl náhodou po cestě za ztrátou panictví, to bylo něco, čemu jsem se smál ještě několik hodin po skončení filmu. Když k tomuto oslnivému závěru přidám ještě pohodovou letní atmosféru, vnímám tento film jako vcelku ucházející a z mého diváckého pohledu též uspokojující. Nakonec uděluji tomuto bijáku tři hvězdy.(19.7.2014)

  • Vančura
    **

    Při sledování toho filmu jsem absolutně nechápal, jaký má vlastně smysl a o čem že vlastně je - pokud tedy tím smyslem nemělo být výhradně svézt se na současné vlně obliby retra a ostalgie (na kterou už jsem alergický, podobně jako na - pro mě osobně nepochopitelnou - fetišistickou vysazenost českého filmu na zrzky), což by vysvětlovalo jeho naprostou prázdnotu, umocněnou navíc tím, že minimálně půlka filmu působí dojmem, že byla vykradena z mnoha jiných českých filmů (operovat zde s termínem "inspirace" mi přijde nemístné). Něžné vlny mě zoufale nebavily - ta neschopnost scénáře vyprávět nějaký příběh, který by udržel zvědavost na uzdě až do konce, je takřka kolosální, ten film se prostě táhne odnikud nikam, až do toho trapného finálního vyústění, na něž diváka již v úvodu lákal vypravěčův voiceover a které se snaží celý ten spletenec epizod násilně naroubovat na události sametové revoluce, což by mělo být jakýmsi vyvrcholením celého filmu, ale ve skutečnosti je to na něm to nejméně zajímavé a nejblběji udělané (kombinace dobových záběrů s těmi novými je nepřesvědčivá a celkově to působí dojmem, že to v rychlosti sesmolil nějaký scenáristický nedouk někde nad kafem ve Starbucks, mezi rychlým sjetím Wikipedie a Googlu). Ale asi nejvíc mě na to filmu iritovalo to, jak je - což je ale u Vejdělkových filmů zcela běžné - až absurdně odtržený od reality. Ten filmově sterilní dům u vody jak někde v Provence, v němž rodina hlavního hrdiny bydlí, připomínající spíše načančaný skanzen pro turisty než typickou panelákovou realitu československých 70.-80. let! Ta skutečnost, že plešatci Čermák s Budařem zde svoje lysiny maskují parukami! To, že věkový rozdíl Pauhofové a jejího filmového syna je pouze 12 let, zatímco rozdíl mezi ní a jejím filmovým manželem Čermákem je naopak 10 let! (Dobře, to pořád není tak hrozné jako věkový rozdíl 27 let mezi filmovými manželi Vetchým a Voříškovou v Po strništi bos). Ten nesnesitelně idylický soundtrack, který hraje v podstatě permanentně na pozadí, i když se tam neděje vůbec nic, a ze kterého je člověk po pár desítkách minut tak přeslazený, jako z kýčovitých kalendářů Ivy Hüttnerové! (Tomu idylizujícímu pohledu výrazně napomáhá i kamera Vladimíra Smutného, která jde často do velkých detailů a která je celou dobu zalitá letním světlem, až to opět působí dojmem, že čeho je moc, toho je příliš). Ty scény, v nichž herci "hrají na piano", aniž by kamera zabírala jejich ruce, protože by ve skutečnosti neuměli zahrát ani Ovčáci čtveráci! Ten film je prostě tak vylhaný a fejkový, až to není možné. Rovněž herecké výkony jsou povětšinou dost slabé - například u takového Hartla po tom, co předvedl v Donšajnech, mě to už ani nepřekvapuje, ale pokud jde o Roberta Cejnara, u něj jen zbožně doufám, že už ten jeho justinbieberovský ksicht nikdy neuvidím, protože bych si z toho jeho hereckého neumětelství mohl vytrhat všechny vlasy z hlavy - naprosto příšerný zjev. Naopak Jan Maršál mi přijde jako talentovaný mladý herec a myslím si, že ho čeká zajímavá budoucnost, pokud u herectví zůstane a nepropadne fetu nebo chlastu, jak to u dětských filmových hvězd bývá zvykem. Celkově za mě neuvěřitelná otrávenost ze skrz naskrz vylhaného, prázdného filmu, jehož jediným pozitivem zřejmě je, že kvůli tomu, že se odehrává za totáče, není prolezlý product placementem jako české filmy ze současnosti.(19.11.2018)

  • salalala
    ***

    Po zralé úvaze a denním uležení nakonec dávám lehoučký nadprůměr. Vejdělek točit umí, některé momenty jsou výborné, atmosféru to má relativně pohodovou, Smutného kamera je místy nádherná a vlastně po řemeslné stránce není moc co vytknout. Taktéž obsazení je vydařené - přesný a opět vynikající Hynek Čermák, sexy a zároveň nevinná Lucie Šteflová je taky moc fajn, Táňa Pauhofová stejně tak (i když rozhodně není hlavní hrdinkou, jak se snaží evokovat plakát), Budař standardně dobrý a vtipný, jen Robert Cejnar není příliš sympatický a je bohužel dost prkenný, takže nijak nevyniká a proč si postava Ely vybere zrovna jeho, jsem moc nepochopil. Problém je ve scénáři, který je příliš epizodický, nedrží u sebe, ale hlavně se v něm vůbec nic neděje. Není to tak, že by tu chyběly vtipné momenty, ty tu jsou a jsou poměrně příjemné a humor v nich je víceméně neškodný. Jenže je tu rozehráno hodně motivů, které se nedořeší, vyšumí do ztracena a objevuje se tu zbytečně moc postav (nadbytečná scéna se sborovnou), které jsou jen epizodní, a i když mají nastíněn určitý osud, o jeho vyvrcholení se nedozvíme vůbec nic. Něžné vlny jsou ryze divácký film, který nenadchne ani neurazí, místy pobaví a okouzlí moc hezkými lokacemi. Možná by příště prospělo, kdyby se Vejdělek soustředil jen na režii. 60%(20.12.2013)

  • - Na konkurz dorazilo přes 1 600 dětí. (Stanley619)

  • - „Nežné vlny sú spomienkou na moje detstvo a dospievanie, teda časy, keď som bol ešte nepobozkaný a vo veciach lásky obyčajný samouk. Možno preto je film oproti predchádzajúcim pikantným komédiám predsa len jemnejší, láskavejší a ako názov napovedá - nežnejší," vyjadril sa režisér Jiří Vejdělek. (kacer4)

  • - Značná část filmu byla natočena v Hradci Králové, Jaroměři, Dublovicích a Štampachu. Část filmu se také natáčela v okolí Mělníka. Časté byly záběry na místní zámek a také na soutok Labe s kanálem Vltavy, který se nachází nedaleko soutoku Labe s Vltavou. Záběry u moře se natáčely v Polsku (Swinoujscie). Koupaliště se natáčelo v Divoké Šárce. Natáčelo se i na jezeře Harasov. (The.Joker)