poster

Zahrada slov (festivalový název)

  • Japonsko

    Kotonoha no niwa

  • Japonsko

    言の葉の庭

    (Japonsko)
  • anglický

    Garden of Words, The

Animovaný / Romantický

Japonsko, 2013, 46 min

Režie:

Makoto Šinkai

Scénář:

Makoto Šinkai
  • sniper18
    ****

    Je to celkom dobrá animovaná romanticky ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa rozhodne, že do školy nebude chodiť počas daždivých rán, ale miesto toho bude tráviť čas na príjemnom posedení obkolesenom prírodou, aby sa tu mohol venovať svojej záľube, návrhu topánok. Tu sa stretáva so staršou ženou, ktorá tu tiež rada trávi svoj voľný čas a postupne medzi nimi vzniká puto, ale každý má aj svoje problémy. Spracovanie sa mi páči, kvôli tejto úplne krátkej dĺžke samozrejme dej nemôže byť až tak moc prepracovaný a rozvitý, ale aj tak si nemôžem moc sťažovať. Získalo si ma to už od prvého okamihu, dve sympatické postavy, pričom spočiatku sa divák dozvie hlavne o ňom a neskoršie zase o nej, veľmi dobre podané ich postupné zbližovanie, zaujímavá línia v škole, k tomu celý ten prakticky až poetický prírodný prvok v tomto prípade ešte doplnený o dážď, takže tu sa je stále na čo pozerať a pôsobí to veľmi príjemne. Takže nič sa nedá vytknúť ani jednotlivým postavám, hlavný priestor má samozrejme obzvlášť hlavné duo, ktoré mi sadlo aj charakterovo, takže som im fandil, aj keď to nie je práve klasické romantické puto, za čo môže hlavne vekový rozdiel, ale to je v rámci tohto diela len drobnosť. Animácia je opäť prakticky na najvyššej úrovni, vizuálny štýl tohto režiséra je skutočne perfektný, dôraz na detail, skvelá práca so strihom, vzdialenosti a uhly, z ktorých sú zaberané jednotlivé scény, k tomu ten cit pre prírodu, tu sa nedá absolútne nič vytknúť, jednoducho dokonalosť. Na predchádzajúci podobný projekt tohto režiséra 5 Centimeters per Second to síce nemá, ale aj tak som veľmi spokojný a zážitok z tohto diela je stále na vysokej úrovni. 76%(16.8.2013)

  • Hem.m
    *****

    Tak ze začátku musím nejvíc pochválit animaci a animaci těch větviček jak klesají do vody a zdvihají se (To mě uchvátilo, nádherný pohled), navíc animace deště byla dokonalá. Kdo by se taky nezamiloval do sedma-dvacetileté učitelky, co je pěkná a děláte pro ni botičky, aby mohla do roboty (komu záleží na tom, že vám je 15, já bych jí taky klidně ušil boty, třeba i za kakao :D). Kdo by to řekl, ale ke konci jsem se skoro rozbrečel, ale pak jsem se musel smát, doufám, že mi to nebudete mít za zlé, ale jak na konci Paní učitelka začala brečet a jakoby pištět, tak mi to přišlo jako ženský orgasmus a musel jsem smát, no..(3.6.2013)

  • deepspace101
    **

    Ach, Makoto, Makoto! Proč jsi, Makoto? Ani jsem ti nechtěla psát, ale... Ach, Makoto, proč jsi vysedával v zahradě prázdných slov a nás, své věrné, odměnil vizuálně vyňuňanou, žel plytkou, hysterickou zbytečností na úrovni anime seriálu? Ty, jemuž stačila minuta a půl, abys přesně zachytil to třepotání v lidském nitru, kterému říkáme láska? Ty, jenž jsi osudově rozdělil blížence pod rozkvetlými sakurami? Ty, jenž jsi přišel s romantikou, která nedává, aniž by od diváka něco vyžadovala? Zpátky k Macu, Makoto, a ještě jednou a s citem!(31.7.2013)

  • Hromino
    ***

    Nový Šinkai a opět v mých očích dost rozporuplné dílo. Na jednu stranu jsem rád, že se po předchozím wannabe-ghibli filmu vrátil Makoto ke svému oblíbenému tématu komplikované, jakoby osudem nechtěné lásky, a opět nabídl dávku svých typických trademarků – kýčovité oblohy, klavírní tóny, lyrika, vlaky, déšť a spousta, opravdu spousta téměř hmatatelné melancholie. To vše mě potěšilo a utvrdilo v domněnce, že Makotův předchozí film byl jen takový nepovedený úlet, zaváhání. Potěšení z návratu k tradici však s přibývajícím počtem minut vystřídalo zase jiné rozčarování – tohle byl totiž první film od Makota, u jehož sledování jsem měl pocit, že postrádá jakýkoli nápad či myšlenku. Připadalo mi, jako by tady Makoto prostě vykrádal sám sebe a nabídl jen obyčejný tovární produkt značky M-Šinkai pro skalní fanoušky, kteří opět chtějí koňskou dávku šinkaiovského romantického příběhu se vším, co k němu patří. Proti tomu, že se Makoto rozhodl nabídnout svou klasickou story, nenamítám nic, ovšem očekával bych, že taková story bude mít nějaký nápad, postavy s rozvinutější psychologií, do nichž nebude problém se vcítit, pointu – zkrátka něco, co by tento film činilo nějakým způsobem jedinečným v rámci Makotovy tvorby –, jenže to právě tento film neobsahuje. Na rozdíl od oné Agarthy, kterou jsem v úvodu zmínil v negativní kotonaci. Byl jsem z ní sice rozčarován, ale zároveň jsem jasně věděl, že se Makoto prostřednictvím filmu snažil něco odvyprávět a že měl nějakou vizi či nápad, ať už se mi líbil či ne. Tady však ne. Připadalo mi to jako takový slabý destilát 5 centimetrů za sekundu s občas dosti okatým product placementem a směšně patetickým závěrem bez nějaké silnější pointy. Velmi, velmi slabé 3*, při jejichž udělování vyslovuji nahlas svou naději, že Makoto příště přijde konečně s nějakým nápaditějším počinem.(14.6.2013)

  • JFL
    ****

    Již od svého prvního kraťasu "Other Worlds" vlastně Makoto Šinkai opakovaně ztvárňuje v zásadě totožný příběh pouze pokaždé v jiném žánrovém rámci a se stále dokonalejší animací. V tomto ohledu je jeho nejnovější počin také vpravdě vyvrcholením jeho dosavadní kariéry. Především co do animace už Šinkaiova vlastnoručně rozvíjená technika dosáhla úrovně až fotografického hyperrealismu. Neskutečně propracované efekty měnícího se světla a počasí už působí jak (optickými či postprodukčními) filtry upravené záběry reálného prostředí. „Zahrada slov“ pak v této úchvatné formě přináší citlivou romanci o mnohoznačném vztahu do sebe uzavřeného studenta a mladé ženy, kterou potkává během deštivých dní v parku. Vyprávění se pak nese v klasickém Šinkaiově stylu přes potlačované emoce, hutné imprese obyčejných okamžiků a detaily každodennosti. Namísto předchozích filmů se ale tvůrce zcela zřekl fantaskních motivů a předkládá ryze civilní romanci. Snímek pak vykazuje překvapivě mnoho styčných bodů s neprávem méně známým filmem studia Ghibli "Whisper of the Heart" – od zaměření na rukodělné řemeslo, důkladné vykreslení lokální atmosféry reálného prostředí až po dílčí peripetie vztahu, kde si oba protagonisté k sobě dlouho hledají cestu a následně musejí přečkat dlouhé odloučení, které ale o to více prohloubí jejich city. Bohužel na rozdíl od geniálního Mijazakiho scénáře tentokrát sledujeme naopak schematicky slabou hrdinku, kterou musí v klíčových chvílích k činu popostrčit hrdina, ale také namísto sebevědomých postav vlastně jen další emocionálně a osobnostně nestabilní figury zmítané svými pocity a svým okolím.(23.8.2014)

  • - Prostředí filmového parku vzniklo na základě pořízených fotografií zachycujících jeden z nejrozlehlejších tokijských parků, Shinjuku Gyoen. (Conspi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace