Rafinované dielo britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenawaya, plné vizuálnych symbolov a vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.
Svetovo uznávaný americký architekt Stourley Kracklite prichádza so svojou manželkou do Talianska, aby v Ríme pripravil veľkú výstavu venovanú francúzkemu neoklasicistickému architektovi Etiennovi-Louis Bouléemu. Boulée sa preslávil veľkolepými projektmi, využívajúcimi majestátne geometrické tvary a hru svetla. Získal však aj povesť architekta, ktorý väčšinu svojich plánov nebol schopný nikdy realizovať, a preto upadol na takmer dve storočia do zabudnutia. V 20. storočí opäť inšpiroval modernú architektúru, ale aj projekty Benita Mussolliniho a Hitlerovho dvorného architekta Alberta Speera. Kracklite má ambíciu vrátiť Bouléeho dielo do panteónu dejín architektúry. Počas deviatich mesiacov príprav veľkolepej výstavy však musí čeliť nielen tvorivým problémom a intrigám talianskych kolegov, ale aj manželskej kríze a stupňujúcim sa bolestiam brucha. Zatiaľ čo jeho tehotná manželka nadviaže milenecký vzťah s Krackliteovým najväčším rivalom, americký architekt sa stáva posadnutný Bouléeho oblými tvarmi, pripomínajúcimi jeho vlastné rastúce brucho. Upodozrieva manželku, že ho pomaly zabíja malými dávkami jedu podobne ako to robila cisárovi Augustovi jeho žena Lívia.
Film britského výtvarníka a filmového režiséra Petera Greenewaya je rafinovaným dielom, plným vizuálnych symbolov, ale aj vtipných postrehov o povahe umenia a medziľudských vzťahov.(oficiální text distributora)
Komentáře uživatelů k filmu (28)
Houdini
Zlatá Palma - výběr(14.9.2006)
Dadel
Tento Greenawayův snímek se asi nejvíc ze všech blíží tomu, co považujeme za "normální" film. Brian Dennehy hraje hypochondrického architekta, kterému se v jeho posedlosti slavným francouzským architektem Ettienne-Louisem Boulléem (1728-1799) pomalu rozpadá pod rukama profesní i milostný život. Pokud se zajímáte o římské památky a kunsthistorii, neváhejte. A při skládání hudby zaskočil za Nymana belgický minimalista Wim Mertens, a to víc než zdařile.(1.3.2006)
xxmartinxx
Asi nejdějovější Greenaway, co jsem zatím viděl. Architekt posedlý svým úkolem a vyobrazením mužského břicha ale nezapře režiséra, dál je to symboly a možnými výklady posetý sled výjevů, které místy nabírají až snové podstaty. I když tentokrát ona zasněnost platí méně - je v tom kus architektonického chladu a racionality, což je určitě vzhledem k námětu pochopitelné. Stále mě baví to sledovat.(24.8.2013)
LiVentura
Velmi své a fatální..(2.7.2016)
Madsbender
Peter Greenaway je druhom režiséra, ktorého sa nebojím otvorene označiť za filmového mága. Brucho architekta je film, stojaci na dramatickom príbehu o architektovi, ktorý je stále posadnutejší svojim Boulléem, svojou výstavou a svojim bruchom, so strhujúcim výkonom Briana Dennehy, a fascinujúcich scénach vytvorených na princípe obrazu. S pomocou geniálneho kameramana Sacha Vierny pracuje Greenaway s obrazom ako s maliarskym plátnom, a 90% jeho scén je postavených na stredovej kompozícii s hĺbkovým rozdelením na jednotlivé vrstvy a plochy, kde má každý detail svoje miesto, presne ako na slávnych obrazoch talianskych majstrov - asi najviac mi pripomínajú úžasnú Kleopatrinu hostinu od Giovanniho Battistu Tiepola. Z pohľadu filmovej teórie, filmového umenia aj kvalitného filmu je Brucho architekta silným zážitkom, ktorý ponúka unikátne spojenie skvelého príbehu a dokonale vyladenej formy s hlbokou umeleckou hodnotou a dokonalými výrazovými prostriedkami. 100%(14.12.2013)
Aky
Jako vždy u Greenawaye, forma válcuje obsah, a to nemám rád, byť obojí by s adekvátním protějškem mohlo vytvořit skutečnou krásu - totiž harmonii. Takhle jsem si vzal zejména poznání: na Greenewaye je třeba si už jednou provždy dávat pozor.(11.8.2011)
Jordan
na greenawaya ešte pomerne "normálny" no predsa silne výtvarne orientovaný, "architektonický" film, veľmi presná a silná metafora vnútorného rozkladu spoločnosti, veľmi dôvtipne a do vzájomného paradoxu postavené svety - americký a antický, vonkajší a vnútorný . . . záblesky bizarných dialógov a absurdnosť situácií vyplývajúca z ich banálnej podstaty zasadenej do veľkolepých interiérov a exteriérov Ríma vytvárajú zvláštnu atmosféru . . . jedna z najlepších scén a zároveň najtransparentnejších pre film je dennehyho policajný výsluch v závere filmu . . .(23.6.2007)
ork
For Me 86%(30.10.2013)
Anderton
Brian Dennehy ukazuje od začiatku full frontal, full side a full back. Potom začne vracať. Našťastie Brucho architekta ponúka omnoho vkusnejšie symboly, ale najdôležitejšia je tu kamera a jej úžasná kompozícia záberov. Symboly tu nemusia mať nutne jednoznačný výklad, ale asi viacerých napadne asociácia medzi bruchom, ktoré prináša smrť a bruchom, ktoré prináša život, alebo falický tvar obeliskov a architektovou neschopnosťou uspokojiť svoju ženu. Greenaway týmto filmom urobil pre Rím toľko, čo Fellini so Sladkým životom. Len škoda, že nie je tento film natoľko známy. Je to také klasické snobské umenie, ktoré veľa ľudí odsúdi ako nudu, lenže na rozdiel od mnohých "umeleckých" pozérov Greenaway si je toho vedomý a jedná sa tak o veľmi sebavedomé snobské umenie. Netreba zdôrazňovať, že sa jedná o životnú úlohu Briana Dennehyho. Aspoň čo sa týka hľbky postavy a jeho výkonu.(4.9.2013)
curunir
Film svojim či už umeleckým tak i technickým (skvelo využitá kamera a zaujímavé prestrihy na historické rímske pamiatky) spracovaním len robí poctu architektúre a umeniu celkovo. Podľa môjho neodborného názoru je film v mnohom postavený na určitých kontrastoch. Skvelá hudba Wima Mertensa svojim minimalistickým spracovaním krásne kontrastuje so zábermi na majestátnu a veľkolepú rímsku architektúru. (6. komentár k filmu)(31.1.2009)
Dionysos
Klasické vzdělání (či spíše vzdělání v klasickém umění) z Greenawayových filmů dýchá v každém záběru, jen málokterý filmař by si troufl podat subjektivní příběh o architektovy na pozadí/ skrze analýzu klasické evropské kultury, představované pro většinu lidí (filmového i reálného světa...) architektem zcela neznámým. Autorův smysl pro obrazové analogie a metonymie prostupuje (jako vždy) celý film, zde je vystavěn na základní ose: Boullého architektonický návrh Cénotaphu (1784) je přirovnán ke břichu - břichu jako symbolu poživačnosti, nenasytnosti apod. klasické evropské kultury (děj se odehrává v Římě...) - břicho se stává obsesí pro Kracklita a ten je nucen, i skrze svou vnitřní identifikaci s Boullém, prožít na vlastní kůži dějiny této kultury. A to se vším všudy = intrikami, egoismem, zákeřností, zradou, ale na druhé straně i s vytrvalým bojem za svůj cíl, sebedestruktivním idealismem, snahou o dosáhnutí (nemožné) dokonalosti atp. Boullé se opravdu stává Kracklitem a naopak, 18. století vchází do toho dvacátého. Z kinematografického hlediska nutno vytknout (jak píše Madsbender) symetrickou kompozici záběrů, dokonale evokujících dispozice klasické architektury.(26.1.2015)
italka63
Zkoukla jsem na doporučení Snorlax a rozhodně nelitovala! Americký, urostlý padesátičtyřletý -zkrátka kus chlapa-architekt se svojí o hodně mladší ženou, přijíždí do Věčného města na několik měsíců, aby zde připravil ve spolupráci italských mecenášů výstavu jednoho nepříliš známého architekta. A protože je od dětství jeho vzorem, plně se do své práce ponoří. Manželka se mírně nudí, a jeho ke všemu začíná občas nepříjemně bolet v břiše..... Film o zaujetí, lásce, posedlosti , ale i depresi. V tom nádherném Římě, v památníku Emanuella, kde se vše chystá, to procházení mezi antickými ruinami, nádherné záběry ze kterých hmatatelně cítíte teplý vánek, zákoutí s révou a kašničkami, tam všude můžete s inteligentním architektem být a přemítat, co s ním bude. Stojí to zato.(8.5.2014)
kagemush
Těch pár architektů co znám,je pěkná bandička afektovaných figurek. Co tedy čekat od afektovaného žvanila a mistra Greenawaye točícího film o tom co má rád? Překvapivě méně afektovanou (ale pořád vizuálně obžerní) záležitost s prima Dennehyem k tomu.(7.11.2010)
d-fens
ocenenia : MFF Cannes 1987 - Nominácia na 1. cenu(20.2.2013)
garmon
...jeden z výrazově nejslabších Greenawayů - druhá hvězdička za poctivou snahu o hloubku příběhu (závěr je fakt smutnej), třetí za ražení estetiky futuristického neoklasicismu konce osmdesátek. Celé opět nafoukaně přefinancované. Chloe Webb hraje tak strašně špatně, až se mi vybavil Fassbinder.(8.11.2010)
easaque
-3* Jak je zvykem u Greenawayových filmů, tak je jejich velkou devizou estetická stránka, výprava a hudební doprovod. Tady si užijete spousty krásných záběrů na Řím a jeho památky. K tomu nádavkem dostanete kupodivu „normální“ symbolistický příběh sebedestruktivního architekta plného obsesí. Artoví fanoušci si užijou, i když režisér natočil i lepší snímky. Z hodnocení je patrné, že mě nijak extra neuchvátil a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem měl na film náladu a konečně ho dokoukal. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](13.10.2016)
Aquarius
-Name? -Kracklite, Stourley Kracklite. -Nationality? -American. -Place of birth? -Chicago, Illinois. -Present address? -Rome. -Age next birthday? -Fifty-five. -Married? -Yeah. -Children? -Yeah. -Occupation? -I'm an architect. -That's all. Thank you. You may go. -You mean, that's really all?- What else could there be?(21.10.2007)
Deverant
The Belly of an Architect vedle sebe neklade v prvé řadě dnešek a antiku ale dnešek a klasickou dobu. A také umění (co vlastně postavili císařové?) a peníze, vnějšek a vnitřek, vztah fašismu k architektuře, Řím císařů, protože to je Řím jaký nám Greenaway ukazuje. Jedná se určitě o Greenawayův přístupnější snímek, nedosahující komplexity jiných jeho děl, ale kdyby takto vypadala "komerční" kinematografie...(13.12.2007)
DrBuznička
Italové jsou démoni(8.3.2011)
plechulka
Sice jsem nebyla tak fascinovaná, jako při prvním shlédnutí DÍTĚTE Z MACONU, ale termín "vyjímečný film" sedí i tohle podobenství. Úžasná hudba a souhra záběrů římských scenérií mne donutily začít pátrat v nabídkách cestovních kanceláří v kapitole "Řím - poznávací zájezdy".....(29.10.2009)
dANo
Osobne sa mi oveľa viac páčili diela, ktoré nasledovali až po tomto filme (Topenie po číslach, Kuchár, zlodej,..., či Dieťa z Maconu). Tu som síce mohol obdivovať Greenawayove výtvarné onanie, ale príbeh ma až tak nezaujal a tak som sa väčšinu času nudil a čakal na katarziu, ktorá ukončila moje menšie trápenie pri sledovaní filmu.(7.9.2009)
mandlova
Někdo je zatížený na břicha, někdo na nosy. Vizuálně orgastické, geometrické a doplněné o naprosto úžasnou hudbu, která film rámuje jako obraz.(15.1.2014)
angloumene
Moje první setkání s režisérem Greenawayem nedopadlo vůbec špatně. Spíš naopak mě tehle architekt posedlý vším možným docela dost bavil. Kulisy Říma, ve kterých se film odehrává, působí ještě více majestátně v doprovodu geniální hudby pana Wima Mertense. Když nic, tak alespoň pro ně se vyplatí na film podívat. Krom již zmíněného příběhu architekta pracujícího na své životní výstavě, je celý film vypracován v opravdu uměleckém stylu, který dokázalo ocenit i mé architekturou příliš neposkvrněné oko. Celkově 87 % ....... Po té, co se mi film trochu rozležel v hlavě, musím změnit na 5* - už jenom kvůli tomu, že jsem se konečně dozvěděla, proč sochám tak často chybí nosy.(6.9.2014)
honajz2
Zklamání. V komentářích se píše, že to je jeden z nejnormálnějších Greenawayových filmů a ona to je vlastně pravda. Bohužel s tímhle přichází fakt, že to je celé obrazově slabé. Jo, máme tu několik krásných záběrů na Řím, ale jinak mě ty obrazy nijak neuchvátily, i přes to, že kamera je tady dobrá a hudba taky (škoda, že tu není Nyman, ale Mertens to zvládl taky dobře), ale ta obrazová stránka tu je, oproti jiným Greenawayovým filmům, dost slabá. A co se příběhu týče, vůbec mě nebavil, takže jsem se skoro celý film nudil, takže ani ten to nezachránil. Takže jsem z toho výsledku logicky zklamaný, ačkoli jsem tomu docela věřil. No, co se dá dělat, Greenaway má o dost lepší filmy, než zrovna Architektovo břicho. 2*(5.5.2019)
Viperine
Další Greenawayova vizuální žranice, navíc skvěle zahraná hlavní role a výborně padnoucí hudba. Zralé ovoce perfekcionismu v celé své kráse.(23.7.2012)
IdaHutt
Těch pár snímků režiséra Greenawaye, které jsem zatím spíše náhodně viděla, mě nijak neoslovilo. Knihu snů a Rembrandtovu Noční hlídku jsem dokonce stopla a nedokoukala. Takže od Architektova břicha jsem čekala spíše další manýristickou exhibici. Naštěstí jsem se mýlila - tento film je nejenom relativně "normální" čili realistický, jak zaznívá jednotně v komentářích, ale je i významově velice vrstevnatý, mimořádně přemýšlivý a inspirativní. Výkladů silně alegorického příběhu je jistě mnoho, já jsem si poselství snímku dekódovala jako existenciální podobenství: jediné, co dokáže překročit naše časově omezené životy, nejsou naše děti, nýbrž naše dílo. Břicho samo je pak dokonalým symbolem naší síly i zranitelnosti, blaha i utrpení, zrození i smrti. Střet tělesného a duchovního je záležitostí vrtkavé a převážně trapné přítomnosti, minulost a budoucnost uchovávají pouze duchovno. - Z římských císařů, které ve filmu charakterizuje lékař, pouze stavitel Hadrián umíral klidně a tiše, přemýšleje o nové stavbě. Brian Dennehy si zde střihl patrně jednu ze svých nejlepších rolí.(26.5.2011)
alanP
Osově symetrické. Zoufalý dabing na MGM.(7.12.2009)
Fredericus
Pozoruhodná hudba. A zajímalo by mě, jestli jsou útroby památníku Viktora Emanuela opravdu tak zvrhlé.(1.2.2009)