poster

Architektovo břicho

  • anglický

    Belly of an Architect, The

  • italský

    Il ventre dell' architetto

  • slovenský

    Brucho architekta

Drama

Velká Británie / Itálie, 1987, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • easaque
    ***

    -3* Jak je zvykem u Greenawayových filmů, tak je jejich velkou devizou estetická stránka, výprava a hudební doprovod. Tady si užijete spousty krásných záběrů na Řím a jeho památky. K tomu nádavkem dostanete kupodivu „normální“ symbolistický příběh sebedestruktivního architekta plného obsesí. Artoví fanoušci si užijou, i když režisér natočil i lepší snímky. Z hodnocení je patrné, že mě nijak extra neuchvátil a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem měl na film náladu a konečně ho dokoukal. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](13.10.2016)

  • Anderton
    ****

    Brian Dennehy ukazuje od začiatku full frontal, full side a full back. Potom začne vracať. Našťastie Brucho architekta ponúka omnoho vkusnejšie symboly, ale najdôležitejšia je tu kamera a jej úžasná kompozícia záberov. Symboly tu nemusia mať nutne jednoznačný výklad, ale asi viacerých napadne asociácia medzi bruchom, ktoré prináša smrť a bruchom, ktoré prináša život, alebo falický tvar obeliskov a architektovou neschopnosťou uspokojiť svoju ženu. Greenaway týmto filmom urobil pre Rím toľko, čo Fellini so Sladkým životom. Len škoda, že nie je tento film natoľko známy. Je to také klasické snobské umenie, ktoré veľa ľudí odsúdi ako nudu, lenže na rozdiel od mnohých "umeleckých" pozérov Greenaway si je toho vedomý a jedná sa tak o veľmi sebavedomé snobské umenie. Netreba zdôrazňovať, že sa jedná o životnú úlohu Briana Dennehyho. Aspoň čo sa týka hľbky postavy a jeho výkonu.(4.9.2013)

  • Dionysos
    *****

    Klasické vzdělání (či spíše vzdělání v klasickém umění) z Greenawayových filmů dýchá v každém záběru, jen málokterý filmař by si troufl podat subjektivní příběh o architektovy na pozadí/ skrze analýzu klasické evropské kultury, představované pro většinu lidí (filmového i reálného světa...) architektem zcela neznámým. Autorův smysl pro obrazové analogie a metonymie prostupuje (jako vždy) celý film, zde je vystavěn na základní ose: Boullého architektonický návrh Cénotaphu (1784) je přirovnán ke břichu - břichu jako symbolu poživačnosti, nenasytnosti apod. klasické evropské kultury (děj se odehrává v Římě...) - břicho se stává obsesí pro Kracklita a ten je nucen, i skrze svou vnitřní identifikaci s Boullém, prožít na vlastní kůži dějiny této kultury. A to se vším všudy = intrikami, egoismem, zákeřností, zradou, ale na druhé straně i s vytrvalým bojem za svůj cíl, sebedestruktivním idealismem, snahou o dosáhnutí (nemožné) dokonalosti atp. Boullé se opravdu stává Kracklitem a naopak, 18. století vchází do toho dvacátého. Z kinematografického hlediska nutno vytknout (jak píše Madsbender) symetrickou kompozici záběrů, dokonale evokujících dispozice klasické architektury.(26.1.2015)

  • xxmartinxx
    ****

    Asi nejdějovější Greenaway, co jsem zatím viděl. Architekt posedlý svým úkolem a vyobrazením mužského břicha ale nezapře režiséra, dál je to symboly a možnými výklady posetý sled výjevů, které místy nabírají až snové podstaty. I když tentokrát ona zasněnost platí méně - je v tom kus architektonického chladu a racionality, což je určitě vzhledem k námětu pochopitelné. Stále mě baví to sledovat.(24.8.2013)

  • Madsbender
    *****

    Peter Greenaway je druhom režiséra, ktorého sa nebojím otvorene označiť za filmového mága. Brucho architekta je film, stojaci na dramatickom príbehu o architektovi, ktorý je stále posadnutejší svojim Boulléem, svojou výstavou a svojim bruchom, so strhujúcim výkonom Briana Dennehy, a fascinujúcich scénach vytvorených na princípe obrazu. S pomocou geniálneho kameramana Sacha Vierny pracuje Greenaway s obrazom ako s maliarskym plátnom, a 90% jeho scén je postavených na stredovej kompozícii s hĺbkovým rozdelením na jednotlivé vrstvy a plochy, kde má každý detail svoje miesto, presne ako na slávnych obrazoch talianskych majstrov - asi najviac mi pripomínajú úžasnú Kleopatrinu hostinu od Giovanniho Battistu Tiepola. Z pohľadu filmovej teórie, filmového umenia aj kvalitného filmu je Brucho architekta silným zážitkom, ktorý ponúka unikátne spojenie skvelého príbehu a dokonale vyladenej formy s hlbokou umeleckou hodnotou a dokonalými výrazovými prostriedkami. 100%(14.12.2013)