Architektovo břicho

Zkoukla jsem na doporučení Snorlax a rozhodně nelitovala! Americký, urostlý padesátičtyřletý -zkrátka kus chlapa-architekt se svojí o hodně mladší ženou, přijíždí do Věčného města na několik měsíců, aby zde připravil ve spolupráci italských mecenášů výstavu jednoho nepříliš známého architekta. A protože je od dětství jeho vzorem, plně se do své práce ponoří. Manželka se mírně nudí, a jeho ke všemu začíná občas nepříjemně bolet v břiše..... Film o zaujetí, lásce, posedlosti , ale i depresi. V tom nádherném Římě, v památníku Emanuella, kde se vše chystá, to procházení mezi antickými ruinami, nádherné záběry ze kterých hmatatelně cítíte teplý vánek, zákoutí s révou a kašničkami, tam všude můžete s inteligentním architektem být a přemítat, co s ním bude. Stojí to zato. (08.05.2014)

Asi nejdějovější Greenaway, co jsem zatím viděl. Architekt posedlý svým úkolem a vyobrazením mužského břicha ale nezapře režiséra, dál je to symboly a možnými výklady posetý sled výjevů, které místy nabírají až snové podstaty. I když tentokrát ona zasněnost platí méně - je v tom kus architektonického chladu a racionality, což je určitě vzhledem k námětu pochopitelné. Stále mě baví to sledovat. (24.08.2013)

Film svojim či už umeleckým tak i technickým (skvelo využitá kamera a zaujímavé prestrihy na historické rímske pamiatky) spracovaním len robí poctu architektúre a umeniu celkovo. Podľa môjho neodborného názoru je film v mnohom postavený na určitých kontrastoch. Skvelá hudba Wima Mertensa svojim minimalistickým spracovaním krásne kontrastuje so zábermi na majestátnu a veľkolepú rímsku architektúru. (6. komentár k filmu) (31.01.2009)

Tento Greenawayův snímek se asi nejvíc ze všech blíží tomu, co považujeme za "normální" film. Brian Dennehy hraje hypochondrického architekta, kterému se v jeho posedlosti slavným francouzským architektem Ettienne-Louisem Boulléem (1728-1799) pomalu rozpadá pod rukama profesní i milostný život. Pokud se zajímáte o římské památky a kunsthistorii, neváhejte. A při skládání hudby zaskočil za Nymana belgický minimalista Wim Mertens, a to víc než zdařile. (01.03.2006)

Filmom Petra Greenawaya som zhodne pridelil po dvoch hviezdičkách. S jednou výnimkou, a tou je Brucho architekta. Dnes som si tento film, o ktorom Anderton napísal, že ide o "snobské umenie" letmo pripomenul a zladil jeho hodnotenie s ostatnými. Nemám záujem zlaďovať sa s ostatnými (väčšinou), ak je to na úkor môjho názoru. (24.10.2020)