Reklama

Reklama

Oblomov

  • Sovětský svaz Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova (více)
TV spot

Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (71)

gogo76 

všechny recenze uživatele

N. Michalkov ma ešte nesklamal. Aj keď je Oblomov z diváckeho pohľadu menej atraktívny, rozťahaný i bez nejakej výraznejšej dejovej linky, stále má Michalkovov rukopis i humor, ktorý ma baví. Hlavná postava je poriadny mulo a povaľač, ale nečakane ho zasiahne láska ako blesk z jasného neba a zrazu cíti energiu a chuť do života ako nikdy predtým. Film je pomerne dlhý, na STV bol rozdelený na dva diely. Strihať by bolo z čoho, určite sa film dal skrátiť kľudne aj o 30 minút a to bez straty duše filmu. Niektoré zábery boli zbytočne dlhé, dokonca i celé scény, ale pravdepodobne to bol zámer. Nie som nadšený ani sklamaný, ale prikloním sa k slabším štyrom hviezdam. 70%. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mamánci a lenoši všeho druhu mohou zajásat, v Oblomovovi naleznou ještě vyšší level všech svých nectností a tím pádem i omluvu pro svoji životní pasivitu. Je smutné i dojemné zároveň dívat se na životní trosku, která 12 let prospí na gauči, převracejíc se ze strany na stranu. Oleg Tabakov hraje sice tradičně na vysoké úrovni, ale přece jen ve věku 44 let mi na Oblomova, kterému je jen mírně přes 30, připadal poněkud přestárlý. Na to, abych dal více než 3*, trpí Oblomov tradiční sovětskou (ruskou) nemocí, tedy neochotou stříhat. Je to rozvláčné, se zbytečnými flashbacky do dětství, které narušují už tak pomalý tok vyprávění. Román jsem nečetl a u filmového zpracování mi chyběla hlubší analýza, z čeho vychází Oblomovův životní postoj. Odhaduji, že Gončarov chtěl obžalovat zároveň i politický systém v Rusku, který určitě k aktivnímu životnímu projevu příliš nevybízel, a nejspíš chtěl i zkritizovat sociální rozvrstvení Ruska. Pokud jste majitelem 350 lidských "duší", máte příjem zaručený a nestimuluje to ke snaze uživit se sám. Za vidění určitě Michalkovův film stojí, je ale nutné obrnit se trpělivostí a přistoupit ke sledování filmu řádně odpočatý. Celkový dojem: 60 %. ()

Reklama

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Oblomov patří mezi moje nejoblíbenější zářezy ruského realismu, takže jsem byl na adaptaci samozřejmě zvědavý a nemůžu se ubránit srovnání. Film je velmi poetický, což o Gončarovovi neplatí. Ale to beru jen na okraj, ne jako výtku. Jako výtku beru, že dělá přesně to, čemu se román snažil vyhnout - pro hrdinův stav hledá vnější omluvu, hledá nějaký důvod, čím by ho vykreslil jako nedobrovolného vězně své lenosti. Kdežto v předloze bylo zásadní, že konečná zodpovědnost leží na něm - že má příležitosti se posunout, ale nedokáže to udělat, a že důvody, co ho k tomu vedou, nejsou dost silné, aby byly omluvou... (Kritická část se věnuje společnosti, která mu to umožňuje, přičemž tenhle prvek je ve filmu překvapivě slabý.) Čtu si gudaulinův komentář, že mu chybí hlubší analýza Oblomovova chování, která by ho asi nějak ospravedlnila nebo alespoň vysvětlila jako člověka. Za mě je chyba přesně opačná - film vyvolává dojem, že takové důvody hledá a že existují, i když smysl celého Oblomova spočívá právě v tom, že tomu tak není. To je podle mě úplně zásadní sdělení předlohy a to, že ho Michalkov nahrazuje tradičním pohledem hrdiny, kterého nevratně narušila výchova (dětství Oblomova je v předloze věnován zlomek prostoru oproti filmu a nevtírá se do celého děje jako nucené flashbacky, ale jedna ucelená kapitola), je zásadní posun k horšímu a plytšímu. Plus ten návodný a polopatický voiceover, který sděluje, co rozhodně mělo (a z části i je, takže duplikace) sděleno obrazem... Celkově je Oblomov samozřejěmě dostačující ilustrací románu, ale rozhodně měl na víc jak pro samotnou předlohu, tak v rámci samotné filmovosti. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Klasický představitel "zbytečného člověka" se do filmu převádí z ruské literatury obtížně. Vystihnout onu chronickou lenost, neschopnost učinit rozhodnutí a ztrátu motivací k životu s sebou nutně nese nebezpečí rozvláčnosti, opakování se, stereotypu, což filmovému tvaru škodí. Ani zde se tomu autoři úplně neubránili, za což ubírám jednu hvězdu, a to i s vědomím, že si nejsem jistý, jestli se to vůbec dalo udělat líp. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

nejméně vhodná volba filmu ke sledování ve stavu vysoké únavy a spánkové deprivace. těžká únava a rezignace sálají už ze samotného filmu, ačkoliv jsou převážně jiného druhu - jde o hlubokou životní melancholii, jaká snadno bují v citlivých duších žijících bez lásky, ideu života jako mrákotného stínu, který zůstává člověku coby památka na něco minulého, zpola zapomenutého, možná nikdy docela nepřítomného. časté a náhlé, ničím neuvozené retrospektivní odskoky mohou budit zdání nadbytečných přerušení, zatímco právě v nich dospívá film ke svému naplnění. v nich a v křehkých momentech, které spolu Ilja Iljič s Olgou sdílejí. /// literární vstupy vypravěče usilují o odstup a objektivní vnímání postav a jejich počínání, zatímco "šmátravá" kamera Pavla Lebeševa a extatická hudba Eduarda Artěmjeva působí zároveň v opačném směru - čistě filmovou metodou přibližují postavy divákům citově a intimně. zejména práce s barvou, velikostí záběru, jeho zasvětlením a snivé jízdy kamery - tolik typické pro Michalkovovy filmy - pomáhají ilustrovat citový život Gončarovova (ne?)hrdinského Oblomova a dodávají na hloubce přemýšlivým dialogům, střetům hodnot a reflexi jistých sklonů jistých lidí... anebo snad člověka jako takového. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama