Příbuzenstvo

90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl. (07.01.2006)

Na poetiku v žánri by som sa v tomto prípade neodvolával a nech to niekoho neodradí. Vzťahy sú tie, ktoré sú na čele tejto rozmanitej humorne-trpkej drámy, ktorá je výpoveďou pocitov a medziľudských osudov, ktoré (dodnes) postihujú neschopnosť dedinčanov vyrovnať sa s mestským životom a spôsobmi, akým ovplyvňuje ľudské správanie a chovanie. Výkony sú obdivuhodné, rovnako ako aj priebeh príbehu, ktorý síce uplynie rýchlo (miestami ale aj nudne), ale zanechá za sebou poriadnu smršť. 85%. (14.12.2007)

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)

"Maria Vasilijevna, prastaja ruskaja ženština..." Michalkov je klasa, ale od jeho starších filmov som veľa neočakával. Príbuzenstvu som dal šancu, hoci som vôbec netušil do čoho idem. Rozhodne som nečakal také množstvo humoru a kriku, ktorý mnohí právom prirovnávajú k niečomu ako Slunce seno alebo Čierna mačka biely kocúr. Ten ruský humor mi sedel, zvlášť v ruskom znení, dabing by pravdepodobne mnoho dobrého zničil. Postava Marie Vasilievny to je paráda. Podobne humorne ladenú tetušku máme v rodine, takže o to viac som si to užil. Úsmev na tvári mi takmer nezmizol. Či už sa M. Vasilievna smiala, plakala či hádala s dcérou, ja som sa vždy bavil. Neviem či to tak Michalkov plánoval, ale toto je pre mňa normálne ruská komédia. Mimochodom v menšej úlohe čašníka sa dá spoznať samotný režisér Michalkov. 80%. (31.12.2015)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl. (01.09.2016)

Na tom štadióne sa hralo finále majstrovstiev Európy vo futbale 2012. Aspoň myslím. (08.11.2015)

Opět trochu jiný Michalkov. Všechna jeho díla jsou prodchnuta jak jemně ironickou lyričností, pod kterou bublá děj a dramata postav. Chvíli se budete smát a chvíli zase zapřemýšlíte. Maria Vasilijevna (znamenitá herdek-baba Nonna Mordjuková – od té doby, co jsem ji viděla v Komisařce můj idol statných ruských žen) žila celý život na vesnici. Nyní přijíždí za dcerou do velkého města. Ve vlaku se seznámí se sympatickým rybářským inženýrem a zjistí, že ne všichni muži jsou na draka. Bodrá atmosféra se rozplyne jak šmak vína, které ve vlaku okusila. Po pár chvílích u dcery je jí jasné, že nic není jak má být nebo spíš jak si o své dceři myslela. Její dcera je na hranici rozvodu a přitom nezahálí a schází se s ženatým mužem. Vnučka je neposlušnost sama a vypadá to, že nejvíce ze všeho miluje televizi. A Marie místo udobření ještě zmlátí zetě. Když pohár její trpělivosti přeteče, začne dělat věci, které jí přijdou normální, ale jiné děsí..tahle dáma bude bojovat a i když možná nevyhraje, mnoha ledy Příbuzenstva pohne.. Michalkov staví na unikátních hereckých výkonech, herci vytvářejí průměrné lidi s jejich obyčejnými radostmi a starostmi zajímavým evokováním realističnosti (stísněné prostory panelákového bytu, přímá interakce mezi postavami, emanační řeč, hluky okolí..), ale přitom si neodpustí i ryze Felliniovskou ironickou nadsázku, kdy se postavy karikaturně lekají, parodicky padají, divoce tančí, jí polévku (skoro) brýlemi a nebo jen přejdou z pláče do smíchu. Ale o tom je život, přes všechna utrpení někdy krásný. (02.06.2008)

Neznesiteľné v každom jednom aspekte toho slova. Toto je hádam jediný druh filmov, ktorý mi lezie na nervy. Ukecaný, upišťaný, a po všetkých stránkach neznesiteľný. Babka so striebornými zubami vŕta nos tam, kde nemá - napravuje čo sa napraviť nedá a jej dutá palica spôsobuje, až nechuť. Michalkova v zásade napozeraného nemám, ale jeho Unavený Slnkom považujem za veľmi dobrý film. Toto je ale hlúposť. Viem si predstaviť ako sa na tom dokáže človek zabaviť, a že to aj má nosnú myšlienku, ale ja mám len jedny nervy a som veľmi rád, že som v sebe nazbieral toľko síl to dopozerať. Formálne ale veľmi zaujímavé, hlavne kamerou a tým, ako upriamuje Michalkov pozornosť na dopravné prostriedky poukazujúc na osamelosť a na cestu. Ale toto už nikdy viac. (23.02.2015)

Sovětská depka v čisté podobě. 1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____ 2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____ 3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____ 4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**. (03.08.2016)

5/10 Film plný konfliktů - stojí proti sobě vesnice s městem, generace rodičů s gerací jejich (dospělých) dětí a mužský element s ženským. iRázná a zemitá venkovská matka přijiždí vlakem na neohlášenou návštěvu dcery do města. Po příjezdu zjišťuje, že její pod pozlátkem spokojeného života městského je spousta bolesti, nepochopení a zklamání - její dcera se chce rozvést kvůli ženatému muži, zeť má poměr se spolupracovnicí a už delší dobu nežije se ženou a dcerou a její bývalý muž se utápí v alkoholu. Se svou venkovsky přímou mateřskou starostlivostí se snaží vložit do všech záležitostí a urovnat je - bohužel vztahy a vazby vzniklé ve městě jsou zcela mimo její chápání venkovské tety, takže ve výseldku její se její dobře míněná snaha vůbec nesetkává s pochopením, ale vytváří tragikomické situace povětšinou nepříjemné pro všechny zůčastněné včetně jejího inženýrského nápadníka z rybí továrny. Dobré scény: tanec tchýně se zetěm na cizí svatbě, monolog alkoholického otce o probémech a nemocech, vlaková scéna tety s nápadníkem, pokus o rehabilitaci bojkotované Moskevské olympiády. Naopak jako pěst na oko působily dlouhé záběry na moderní techniku: tryskové letadlo či kolona vojenských vozů - že by obě směřovaly do Afghanistánu? (28.05.2008)

Nikitu Michalkovova rozhodne povazujem za velikana europskej kinematografie, a mozno aj svetovej. Tuna vsak este nezaziaril naplno. Tematicky ide o rozpad rodiny a drsnu krizu rodinnych vztahov v byvalom ZSSR za Brezneva - generalny tajomnik Ustredneho vyboru KSSZ v rokoch 1964 - 1982. Smutny je rozpad manzelstva a nasledne matka zanedbava dceru, no a vesele to nema ani on, lebo chlasta. To nie je dobre pre ziadnych ludi, ci uz hinduistov, ci uz Rusov. Humoru tu bolo len minimum, ak vobec nejaky, skor ide o smutnu a hodne depresivnu studiu rodinnych vztahov v byvalom ZSSr. Ovsem, talent pre reziu Michalkov rozhodne ukazal - a filmovy diviak moze Michalkovova vidiet ako casnika v akomsi hoteli/krcme - neviem uz presne, co to bolo. 77 % (23.04.2016)

Obraz ruskej spoločnosti v období "rozvinutého" socializmu. Film rieši otázky generačných konfliktov, naštrbených príbuzenských vzťahov, ale i to čo sa stalo s ľuďmi, ktorí opustili rodné dedinské prostredie, ale akosi nedokázali zapustiť korene v betónovej pôde mesta. Michalkov ukazuje divákovi nedosiahnutú snahu postáv o normálnosť v nenormálnej dobe. A nad tým všetkým sa (v jednej scéne) vznáša lietadlo, ktoré akoby zastalo na jednom mieste a symbolizuje tak stagnáciu jednej spoločnosti, jednej krajiny, jedného národa - keď už nezúri tvrdá diktatúra jedinej politickej strany, ale ešte sa ani nedá plným dúškom nadýchnuť slobody. Film má svoje veľké čaro aj vďaka tomu, že rozoberá aktuálne otázky svojej doby vtipne a bez pátosu (i keď niektoré motívy by sa dali jemnou modifikáciou stiahnuť aj na našu dnešnú spoločnosť - strata vlastnej identity, kríza rodiny, absurdnosť systému...). Osobne som sa veľmi pobavil napríklad pri hlásení na vlakovej stanici, ktoré znelo približne nasledovne: " Hlásenie o meškaní. Vlak, ktorý mal prísť včera o 22:30 príde zajtra ráno 7:25." :-) Tanec svokry a zaťa je tiež naozaj veľmi vtipný a vydarený. Chcel by som ho vidieť s hudbou z Pulp Fiction, keď to Vincent s Miou rozpaľujú u Mazaného králička :-))) (18.11.2008)

Tak takto neuveriteľne ukričaný film som ešte nevidela. Miestami mi pripomínal scény z trilógie Slunce, seno ..., miestami film Čierna mačka, biely kocúr .. je vidieť, že sme všetci jedna slovanská krv. Ruský a najmä ženský temperament sa v tomto filme nezaprie. Trochu bizarne vykreslené tri hlavné postavy .. tri ženy z troch generácií jedného rodu .. všetky na jednom mieste, v jednom okamihu, každá žije vo svojom svete, aby tu potom nevznikali problémy. Osobne mi k srdcu veľmi prirástla najmladšia z nich. Vzbura a odpor, ktorý vyjadrovala krásne dotvárali protiklad k pokusom o nastolenie rovnováhy najstaršej Márie. Celkovo je tento film jeden veľký chaos, v ktorom sa ale každý z nás dokonale vyzná, lebo pointa je cítiť na míle ďaleko. (11.02.2009)

Hlavná hrdinka Marusja sa vracia domov do mesta z dediny, aby sa po čase stretla so svojimi blízkymi, konkrétne s dcérou a vnučkou. Netuší však, ako sa medzičasom narušili všetky rodinné vzťahy a aké problémy sužujú ľudí z jej rodiny. Milým oživením je jej vzťah k mužovi, ktorý s ňou cestoval vlakom a s ktorým sa zblížila natoľko, že sa jej rysovala nová láska... Nakoniec však všetky problémy jej rodiny "vyhrali" nad láskou a Marusja sa rozhodne viac rozumom ako citom. Michalkovovi sa podarilo natočiť opäť raz pekný film, ktorý dokáže rozosmiať diváka aj na dosť tragických ľudských osudoch. (11.02.2009)

Aj osudy obyčajných ľudí, trojgeneračnej ženskej rodiny by boli zaujímavé, keby všetko nebolo založené len na ich hádkach. Generačné konflikty, mesto verzus dedina, hudba proti kľudu, život zarámovaný do paneláku pri megaštadióne blízko letiska. Ale to, čo nasledovalo ďalej, už bol úplný chaos s karikatúrami postáv, tancujúci a spievajúci ľudia, takže tá pôvodná rodina bola najnormálnejšia z celého filmu. Život bežného ruského človeka pred koncom socializmu asi nedá doporiadku jedna aktívna starká, ale snažila sa po celý čas. (29.07.2016)

Bravurni Нонна Мордюкова v hlavni roli typickeho sovetskeho rodinneho dramatu. Aneb opet konflikt mezi vesnici a mestem. Strucne: Нонна prijizdi z vesnice za dcerou. Dcera zije v panelaku mestskym zivotem, rozpada se ji manzelstvi, neter neposloucha. Svagr slaboch, uz randi s jinou. Byvaly manzel hlavni hrdinky je alkoholik, ale ona se rozhodne odvezt si ho zpet na vesnici a dat ho do poradku. Tim ovsem zahodi slibne se vyvijejici vztah s inzenyrem, ktereho potkala ve vlaku... Film je natoceny velice hezky, a pokud mate v tomto zanru nakoukano, a nebo jste fajnsmekr na sovetske filmy, nebudete zklamani. (04.07.2015)

Zprvu to vypadalo na příjemnou komedii; nakonec se z toho skutečně stalo drama o mezilidských vztazích. Matka přijíždí do města navštívit svoji dceru a zjistí, že se rozešla s manželem; nejen to, podivuje se, jak dcera ve městě zpanštěla, jak je výstřední a výchovně zcela nezvládá svoji rozmazlenou a protivnou dcerku. Záhy vytuší, že za odchodem Staníka je nový přítel dcery, ale je pozdě - mezitím mu při jedné z návštěv dala pořádně za vyučenou... Vyhledá ho, ale i Stanislav ji zklame, ukáže se, že již má také známost a opíjí se. Město je starší ženě z vesnice naprosto cizí... Nejlepší je začátek ve vlaku, kdy je jí souzeno lůžkové kupé s jedním sympatickým starším mužem, pokračování ve městě s davovými scénami (svatba v restauraci, rukování vojáků) už je poslabší. (08.11.2015)

Výborný film, o ktorom sa dá veľa, veľa rozprávať, ešte viac písať. Nedávno, keď som si ho znova už po neviemkoľkýkrát pozrela, som si všimla aj postavu vnučky Irišky. Napadlo mi, ako to 9-ročné dievčatko výborne hrá, je prirodzené, vôbec sa nebojí kamery. Avšak "chyba lávky" - na webe som zistila, že Irišku hral chlapec (Fjodor Stukov). Kedysi vraj v ZSSR veľká detská hviezda. Tak si to už len kvôli "Iriške" pozrite:-))) (31.07.2016)

Ukřičená nudnost, místy za hranicí srozumitelnosti. Takže vlastně dokument o tom, co vytvoří mozek, je-li nucen fungovat v pozdně brežněvovském Rusku? Pouze reálie mně přišly zajímavé. (10.02.2009)

Ruská široká duše a smysl pro poetiku a grotesku! (15.02.2009)