Svoj sredi čužich, čužoj sredi svoich
At Home Among Strangers
Svoj medzi cudzími
Svoj medzi cudzími, cudzí medzi svojimi
Obsahy(1)
Film, který by se dal charakterizovat jako eastern, osciluje na hranici několika žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy rudá revoluce už sice zvítězila, ale ještě se nestabilizovala jako systém. Bývalí udatní bojovníci Rudé armády Saryčev, Kungurov, Šilov a Zabelin jsou nyní deponováni v malém gubernském městečku jako delegáti nové strany a vlády. Sčítat sloupce hospodářských čísel a dohlížet na dobytek je po opojných pocitech bitevních vítězství věru ničí. Konečně příležitost - hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá obilí jen za zlato. Z Moskvy vychází příkaz dovézt okamžitě všechno zabavené zlato. Jako velitel doprovodného komanda vlaku je zvolen Šilov. V noci je však (údajně) zavražděn. Je jmenován jiný velitel, ale vlak je přepaden a poklad uloupen. Šilov je po třech dnech nalezen živý, ale bez paměti. Nejednoznačnost situace a evidentní přítomnost informátora mezi čekisty nutí nakonec Šilova, aby utekl a začal pátrat na vlastní pěst...
Celovečerný režijný debut ruského herca a režiséra Nikitu Michalkova rozpráva dobrodružný príbeh z obdobia občianskej vojny medzi Červenou armádou a bielogvardejcami. Malé provinčné mestečko na juhu Ruska, dvadsiate roky minulého storočia. Skončila sa občianska vojna, no do úplného víťazstva boľševikov je ešte ďaleko. V oblasti aktívne pôsobia banditi. A v boji s nimi, na život a na smrť päť priateľov, bývalých červenoarmejcov. Úloha je takmer nesplniteľná: nájsť ukradnuté zlato Sovietskej republiky, zničiť zločincov a ... ochrániť svoje priateľstvo, pretože je podozrenie, že zradca sa nachádza medzi nimi...
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
(SSSR) Debut režiséra, scénáristy a herce Nikity Michalkova podle povídky Rudé zlato, u níž je více akcentována citová rovina. Eastern, který je údajně ideologicky zabarvený natolik, že se jedná až o propagandu. Esejistické cvičení, které je z hlediska stylu zajímavé, ale to je tak vše. Tak s tímto na vědomí jsem si pouštěl SVŮJ MEZI CIZÍMI (a slušelo by se dodat, že CIZÍ MEZI SVÝMI, ale pro naši distribuci byla druhá část názvu "opomenuta"). Po zhlédnutí musím napsat, že jak mají někteří problém u sovětských filmů s "velkým ruským srdcem", já ho poprvé pocítil výrazně tady, protože mi ono stavění emocí na odiv přišlo příliš patetické, neopodstatnitelné ani žánrem, ani tématem (west/easterny jsou hodně o pravém chlapském přátelství, ale nikoliv okázale). Naopak ideologická zabarvenost mi tolik nepřišla, protože ignorování některých dobových skutečností (například zatýkání a mučení, jak by někteří komentátoři dodali) je něco jiného, než plakátová náborovost třeba takových NEPOLAPITELNÝCH MSTITELŮ, v nichž jsou dětští hrdinové stejně rudí jako slunce při západu. Navíc mi přijde, že užitím černobílé barvy pro pasáže z minulosti a jejich dynamickým nasnímáním i ohudbením se spíše krasosmutně vzpomíná na doby carského Ruska, když po(občansko)válečné období je vylíčeno pro postavy jakožto úmorné (přestože to je dáno byrokracií). Inu, s tím "pouhým esejistickým cvičením" to je pravda, i když si uvědomuji, že střídání barevného a černobílého materiálu - a to i v případě neretrospektivních pasážích, což působí rušivě - bylo dáno produkčními omezeními (Mosfilm údajně poskytnul filmařům pouze 5400 m barevného filmu od Kodaku). ()
Michalkov rozpráva inak pomerne jednoduchý, až triviálny príbeh tak, že som v tom mal značný hokej. Najmä v strižni bolo rušno, akoby sa popri strihaní dosť pilo. Ale možno je tento štýl, ktorý by som určite necharakterizoval ako kontinuitný strih, prostriedkom, ako pochopiť neprehľadnú dobu, počas ktorej sa film odohráva. Je to eastern ako vyšitý, trochu pripomína Poklad na Sierra Madre a jeho hlavným posolstvom je podľa mňa výstraha, aby ste s Rusmi nikdy neplánovali podobnú lumpáreň. Na druhý krát by mal človek v postavách a situáciách asi väčší prehľad a film by stúpol na kvalite. Uvidíme... ()
Debut Nikity Michalkova se mi zdál poměrně nevyrovnaný. Zatímco některé pasáže měly spád a dokázaly udržet v napětí a očekávání (především první půle filmu), jiné moc nefungovaly. Zejména závěrečná přestřelka v kaňonu vůbec nevyužila svůj potenciál, jelikož je podle mně špatně sestříhaná a obsahuje několik nelogičností. Podobně nevyrovnaně působí také zde vychvalovaná kamera, která střídá uchvacující momenty (průchod domem k mrtvému Šilovovi) s relativně ničím nepřekvapujícími záběry. Potěší chvalitebné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl ten Anatolije Solonicyna a Alexandra Kajdanovského (duo, které se o pár let později sešlo při natáčení Stalkera). ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 2.7.1982, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = (9.1.2015) ()
,,NABERIEŠ SI NÁDENNÍKOV A BUDEŠ ICH MLÁTIŤ KORBÁČOM." ,,TO JE MARXIZMUS BRAČEK. PRED NÍM NEUJDEŠ. JE TO VEDA." __ Ak je možnosť, nejaký ten eastern si kľudne rád pozriem. O tomto filme už viem nejaký čas. Keď som ho zaregistroval v TV programe zabudol som sa napokon dívať, na druhý krát som si ho pre istotu nahral, no akosi som naňho zabudol a pozrel som si ho asi po mesiaci; a zhruba po ďalšom mesiaci píšem tento komentár. Dôvodom je moje sklamanie z filmu i to, že som chcel čosi o ňom napísať, no nevedel som nájsť slová. Michalkova snaha o umeleckosť, filozofickú rovinu i hlbší zmysel celku je tu vyslovene prehnaná. Chápem, že ako začínajúci režisér chcel svoj debut ozvláštniť čímsi navyše a predviesť svoje autorské schopnosti, avšak znázorniť takto zložito jednoduchý príbeh v ,,odpočinkovom" dobrodružnom žánri je nevhodná voľba. ,,Anderton" píše, že sa počas strihu pilo a možno nie je ďaleko od pravdy. Film som sledoval pomerne sústredene, no predsa som mu niekedy nerozumel, záhadným mi prišlo preskakovanie v chronológií deja, hoci som chápal, čo chcel Michalkov pôvodnou myšlienkou vyjadriť. Menej je niekedy viac a ak by sa toho držal, urobil by zrejme lepšie. Predsa len po napísaní komentára a opisom výhrad k nemu, neviem, či ,,Svojmu medzi cudzími" udeliť 2*, alebo ho predsa len ,,za snahu" odmeniť priemerom. (doteraz 135. hodnotení, 13. komentár k filmu) ()
Vida ho, čerta Michalkova, dají mu film z Občanské války natočit, a on z něj takový boršč-western udělá. Takhle po Corbuccim, Leonem a jiných západních dekadentních filmařích pokukuje. ()
Tento komentář nemá žádný obsah, pouze pár poznámek. Pozn. 1: Škoda, že móda westernů přišla do SSSR tak pozdě. V tomto modu se mohla popsat revoluce, občanská válka a další léta. Nakonec to přece nebylo nic jiného - pár dobrých padlo, ale dobrá věc se podařila. Nebo to bylo naopak? Western tak jako tak! Pozn. 2: Nedávno jsem mluvil s hajným z Herálce o tom, že snad žádný národ nedovede tak spontánně prožívat "tady a teď" jako Rusové. Michalkov a jeho filmy to jen dokládají. Pozn. 3: Recenzi lery ivanovy ***** je možno adoptovat. Pozn. 3: Použít polovinu názvu nebo název všemožně překroutit, to umíme skvěle. ()
Nikita Michalkov a jeho western-borsc. Nudne, dlhe, herci hrali hovno a ja som sa nudil. Ne, ne Borsc -westerny ma nechavaju uplne chladnym. Pre neznalych Borsc -western som si vymyslel ja, spravny nazov je tusim eastern, east western. 30 % ()
Rusky dobrodruzny propagandisticky "western" som naozaj este nevidel a pravdupovediac uz ani nemusim. Niezeby to bolo zle, ale raz stacilo. Ale kamera bola totalne paradna!!! ()
Námet by vo svojej podstate nebol zlý, ale to spracovanie ho ubíja pod zem. Jednak je dej veľmi nudný a nejakých zaujímavejších scén je iba minimum, viacmenej iba prostredie a dobrodružný ráz krajiny. Za druhé, postavy mi prišli dosť nesympatické a bolo mi jedno, čo sa s nimi stane. Neustále ma iritovali vyvreskujúce postavy, ako keby to, že niekto kričí alebo sa dostane do amoku, malo byť to dôležitejšie. Celkovo ma film neoslovil a prevládala nuda. ()
Ruský divoký západ vyzeral naozaj divoko, nechýbalo prepadnutie vlaku so zlatom a prestrelky ako v správnom westerne. Viac sa mi ale páčili pasáže z minulosti s nostalgickou hudbou, ako vystrihnutej z amerických gangsteriek podobného obdobia. Za pekné zábery pridávam jednu hviezdu, ktorú som najskôr musel ubrať pre divný príbeh so zlatom, ktorý mohol byť vyrozprávaný aj s väčšou logikou. ()
Režíjny debut Nikitu Michalkova je príbehom príslušníkov organizácie Čeka (predchodca NKVD), ktorí dostanú za úlohu doručiť do Moskvy zabavené zlato, aby mohli nakúpiť potraviny pre hladujúce Povolžie. Zásilka zlata je však ukradnutá a z krádeže je obvinený práve jeden z členov eskorty. Ten sa následne vydáva vypátrať kto za tým všetkým stojí. Film sa odohráva začiatkom 20tých rokov, kedy sa ZSSR ešte len stabilizoval a kedy ešte stále pretrvávali boje proti Bielogvardejcom a hlavne rôznym skupinám banditov. Veľmi mňa zaujala vizuálna štylizácia i jasná inšpirácia americkými westernami. Ku škode je tu ale zbytočne zamotaný a prekombinovaný dej i politická propaganda. Čekisti sú tu zobrazení takmer ako Jánošíci bez bázne a hany, ktorí nasadzovali životy aby ľuďom pomohli. V skutočnosti mali na svedomí desiatky tisíc zabitých "nepriateľov revolúcie". ()
Úvodná spomienková scéna (pobeda!) sa mi dosť protiví. Päť chlapov a jedna baba celé minúty šaškujú, rehocú sa, objímajú sa a do toho príšerne spieva chlapík o pradedovi, čo staval loď a nedokončil ju, v snáď najotravnejšej piesni, akú som kedy počul. Trvalo dlhšie, kým ma film chytil. Spočiatku na mňa všetko pôsobilo umelo, strojene, prepínanie medzi čiernobielym a farebným obrazom zase dosť samoúčelne. Michalkov akoby v tejto prvotine ešte hľadal svoj štýl. Je to taký mix rôznych žánrov. Miestami to pripomína western (alebo eastern, ak chcete), miestami také tie bláznivé Felliniho (Jakubiskove) filmy, miestami jeho neskorší film Unavení slnkom (veľkí hrdinovia revolúcie sú revolúciou požieraní, prenasledovaní Čekou). Inšpirácia Leoneho westernami je zjavná (zločinci čakajúci na vlak), hudba snáď ani nemôže viac pripomínať Morriconeho. Zvláštne je, že vo filme chýbajú ženské postavy, ženy sa tam len sem tam mihnú (napr. tá vo flashbackoch, ktorá vyzerala, že bude dôležitá). Film pozdvihujú hlavne výborné herecké výkony (Bogatyrov, Michalkov, Kajdanovskij, Solonicyn) a viaceré pôsobivé scény. P.S. Ako som sa dozvedel, to často rušivé prepínanie medzi čiernobielym a farebným obrazom nebol umelecký zámer, ale skôr technický nedostatok, keďže produkcia umožnila len určitú farebnú stopáž. Celkom som sa pobavil, je to také typicky sovietske. ()
Má to své mouchy, občas je střih poněkud matoucí a poslední přestřelka neumí využít svůj potenciál. Objektivně za 3 hvězdy. Nechci být objektivní. A za to kamrádství a upřímnost podání charakterů dávám pět. ()
Vcelku blbina, ale překvapivě zábavná. Michalkov to umí, málo platné. ()
Původně to byla povídka s neuvěřitelným názvem Rudé zlato. Pak z ní autoři Eduard Volodarskij a Nikita Michalkov udělali inkriminovaný scénář, a už z porovnání názvů je vidět, že posunuli jádro příběhu od action k pocitové až filosofické rovině. Formální vyjádření detektivně-rvačkového děje je vlastně dosti skoupé. V čem si záběry naopak libují, jsou emoce, které pětice kamarádů z vojny prociťuje – jejich touha po míru, po spravedlivějším světě, jež nabourá o život, který nastává po konci občanské války. Jednoznačně je ukázána ubíjející kancelářská práce, pro kterou většina těchto kamarádů není stavěna. S historkou kolem ukradeného zlata pak přichází něco ještě horšího – nedůvěra, zrady a úmrtí – které film odkrývá s větší naléhavostí než pátrání po pachateli. A všechny nitě minulosti, naděje, bratrství, se sbíhají do postavy Jegora Šilova, do jeho neuvěřitelné opravdovosti, která se tyčí nad celým filmem. Postava je napsána tak, aby táhla každou scénu, ve které se objeví. Mimochodem, tento film-ódu skutečnému přátelství natočila také parta přátel, mladých filmařů, zamilovaných do filmu a v podstatě si postmoderně hrajících na western po východním způsobu. Sympatickou potřebu mladého Nikity Michalkova ukázat na svém prvním celovečerňáku, co všechno v něm je, cítíte z každého záběru. Za pomoci geniálního – a počínaje tímto filmem svého dvorního – kameramana Pavla Lebeševa dosáhl takové vizuální stylovosti, které se nemohu nabažit už pět let. Některé silné momenty: na zasedání, po slovech „A Jegor Šilov, to je…“ – ty pohledy přátel, výmluvnější než všechno žvanění… Hyperaktivní a nebezpečně plný života Andrej Zabělin konečně může „do akce“… A slavná pronikavá melodie na trubku jako koncentrát onoho pravého přátelství… ()
Western po sovetsku. ()