poster

Svůj mezi cizími

  • ruský

    Svoj sredi čužich, čužoj sredi svoich

  • ruský

    Свой среди чужих, чужой среди своих

  • slovenský

    Svoj medzi cudzími

  • slovenský

    Svoj medzi cudzími, cudzí medzi svojimi

  • anglický

    At Home Among Strangers

  • slovenský

    Cudzí medzi svojími

    (festivalový název)

Dobrodružný / Válečný / Historický

Sovětský svaz, 1974, 97 min

  • lera ivanova
    *****

    Původně to byla povídka s neuvěřitelným názvem Rudé zlato. Pak z ní autoři Eduard Volodarskij a Nikita Michalkov udělali inkriminovaný scénář, a už z porovnání názvů je vidět, že posunuli jádro příběhu od action k pocitové až filosofické rovině. Formální vyjádření detektivně-rvačkového děje je vlastně dosti skoupé. V čem si záběry naopak libují, jsou emoce, které pětice kamarádů z vojny prociťuje – jejich touha po míru, po spravedlivějším světě, jež nabourá o život, který nastává po konci občanské války. Jednoznačně je ukázána ubíjející kancelářská práce, pro kterou většina těchto kamarádů není stavěna. S historkou kolem ukradeného zlata pak přichází něco ještě horšího – nedůvěra, zrady a úmrtí – které film odkrývá s větší naléhavostí než pátrání po pachateli. A všechny nitě minulosti, naděje, bratrství, se sbíhají do postavy Jegora Šilova, do jeho neuvěřitelné opravdovosti, která se tyčí nad celým filmem. Postava je napsána tak, aby táhla každou scénu, ve které se objeví. Mimochodem, tento film-ódu skutečnému přátelství natočila také parta přátel, mladých filmařů, zamilovaných do filmu a v podstatě si postmoderně hrajících na western po východním způsobu. Sympatickou potřebu mladého Nikity Michalkova ukázat na svém prvním celovečerňáku, co všechno v něm je, cítíte z každého záběru. Za pomoci geniálního – a počínaje tímto filmem svého dvorního – kameramana Pavla Lebeševa dosáhl takové vizuální stylovosti, které se nemohu nabažit už pět let. Některé silné momenty: na zasedání, po slovech „A Jegor Šilov, to je…“ – ty pohledy přátel, výmluvnější než všechno žvanění… Hyperaktivní a nebezpečně plný života Andrej Zabělin konečně může „do akce“… A slavná pronikavá melodie na trubku jako koncentrát onoho pravého přátelství…(23.8.2010)

  • Autogram
    ***

    Ruský divoký západ vyzeral naozaj divoko, nechýbalo prepadnutie vlaku so zlatom a prestrelky ako v správnom westerne. Viac sa mi ale páčili pasáže z minulosti s nostalgickou hudbou, ako vystrihnutej z amerických gangsteriek podobného obdobia. Za pekné zábery pridávam jednu hviezdu, ktorú som najskôr musel ubrať pre divný príbeh so zlatom, ktorý mohol byť vyrozprávaný aj s väčšou logikou.(5.10.2015)

  • Anderton
    ***

    Michalkov rozpráva inak pomerne jednoduchý, až triviálny príbeh tak, že som v tom mal značný hokej. Najmä v strižni bolo rušno, akoby sa popri strihaní dosť pilo. Ale možno je tento štýl, ktorý by som určite necharakterizoval ako kontinuitný strih, prostriedkom, ako pochopiť neprehľadnú dobu, počas ktorej sa film odohráva. Je to eastern ako vyšitý, trochu pripomína Poklad na Sierra Madre a jeho hlavným posolstvom je podľa mňa výstraha, aby ste s Rusmi nikdy neplánovali podobnú lumpáreň. Na druhý krát by mal človek v postavách a situáciách asi väčší prehľad a film by stúpol na kvalite. Uvidíme...(6.10.2015)

  • Jello Biafra
    ***

    Režíjny debut Nikitu Michalkova je príbehom príslušníkov organizácie Čeka (predchodca NKVD), ktorí dostanú za úlohu doručiť do Moskvy zabavené zlato, aby mohli nakúpiť potraviny pre hladujúce Povolžie. Zásilka zlata je však ukradnutá a z krádeže je obvinený práve jeden z členov eskorty. Ten sa následne vydáva vypátrať kto za tým všetkým stojí. Film sa odohráva začiatkom 20tých rokov, kedy sa ZSSR ešte len stabilizoval a kedy ešte stále pretrvávali boje proti Bielogvardejcom. Veľmi mňa zaujala vizuálna štylizácia i jasná inšpirácia americkými westernami. Ku škode je tu ale zbytočne zamotaný a prekombinovaný dej i politická propaganda.(9.5.2016)

  • Bluntman
    ***

    (SSSR) Debut režiséra, scénáristy a herce Nikity Michalkova podle povídky Rudé zlato, u níž je více akcentována citová rovina. Eastern, který je údajně ideologicky zabarvený natolik, že se jedná až o propagandu. Esejistické cvičení, které je z hlediska stylu zajímavé, ale to je tak vše. Tak s tímto na vědomí jsem si pouštěl SVŮJ MEZI CIZÍMI (a slušelo by se dodat, že CIZÍ MEZI SVÝMI, ale pro naši distribuci byla druhá část názvu "opomenuta"). Po zhlédnutí musím napsat, že jak mají někteří problém u sovětských filmů s "velkým ruským srdcem", já ho poprvé pocítil výrazně tady, protože mi ono stavění emocí na odiv přišlo příliš patetické, neopodstatnitelné ani žánrem, ani tématem (west/easterny jsou hodně o pravém chlapském přátelství, ale nikoliv okázale). Naopak ideologická zabarvenost mi tolik nepřišla, protože ignorování některých dobových skutečností (například zatýkání a mučení, jak by někteří komentátoři dodali) je něco jiného, než plakátová náborovost třeba takových NEPOLAPITELNÝCH MSTITELŮ, v nichž jsou dětští hrdinové stejně rudí jako slunce při západu. Navíc mi přijde, že užitím černobílé barvy pro pasáže z minulosti a jejich dynamickým nasnímáním i ohudbením se spíše krasosmutně vzpomíná na doby carského Ruska, když po(občansko)válečné období je vylíčeno pro postavy jakožto úmorné (přestože to je dáno byrokracií). Inu, s tím "pouhým esejistickým cvičením" to je pravda, i když si uvědomuji, že střídání barevného a černobílého materiálu - a to i v případě neretrospektivních pasážích, což působí rušivě - bylo dáno produkčními omezeními (Mosfilm údajně poskytnul filmařům pouze 5400 m barevného filmu od Kodaku).(30.1.2011)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace